pátek 17. března 2023

Můj rušný začátek jara

Když už tedy máme (zatím ještě) hentů demokraciu, začátek jara si každý připomíná, kdy chce. Meteorologové berou za začátek jara 1. březen, astronomové aktuálně 20. březen (ale donedávna a zase v dalekém budoucnu i 21. březen nebo dokonce 19. březen), pro řadu lidí jsou začátkem jara až velikonoční svátky. Moje vlastní jaro začíná už dlouhá léta 16. března, protože se právě tenhle den k mé radosti kdysi neodstranitelně vřadil mezi moje významné soukromé dny. A tentokrát to pro mě byl navíc celkem rušný den, takže jsem si na něj dokonce musel vzít dovolenou, abych všechno stihl. Nicméně, ráno jsem si zrovna nepřispal. Naopak, vstával jsem o dost dřív než obvykle v pracovní dny, už kolem půl páté, protože mě toho čekalo docela dost. 

Prvním a nejdůležitějším bodem dne bylo pro mě samozřejmě přání k narozeninám člověku, který právě dokáže udělat jediným úsměvem i z té nejprotivnější a nejvlezlejší zimy slunečné a radostné jaro, takže začátek mého jara oproti jaru astronomickému před lety poněkud urychlil a pevně ho usadil do kalendáře na svátek Eleny a Herberta. 

Pak jsem musel dost neochotně vyrazit do mrazivého jasného rána, protože jsem měl na půl osmou domluvenou schůzku v tiskárně, kde mi budou připravovat tři nové autorské tisky mých fotek pro ty, co si je chtějí pověsit doma na zeď. V tiskárně vše proběhlo hladce a rychle, takže jsem se ještě stihl asi na půlhodinku otočit na druhém konci Prahy v práci, čímž jsem dost vyděsil kolegy, kteří se těšili, že ode mně budou mít konečně dva dny pokoj (stejně úplně neměli, protože jsem je dopoledne prudil z vlaku). Pak jsem včas dojel a doběhl na Hlavní nádraží, odkud jsem vyrazil vlakem do Plzně. Tam jsem si skočil na rychlý oběd, hodil jsem si věci do plzeňského bytu a vyrazil na schůzku týmu, který připravuje výstavu, jejíž podstatnou část by měly tvořit moje fotky (podrobněji jsem o tomto nápadu psal v nedávném článku Budiž Světlo!) Během hodiny a čtvrt jsme se na všem domluvili a já to vzal zase přes půl města, tentokrát do ordinace, kde už si na mě "brousila zuby" moje zubařka a pošmákla si na mých dvou čerstvých malých kazech :-). Domů jsem se dostal až za tmy, takže i když sluníčko mělo přes den už opravdovou jarní sílu, na žádné focení tentokrát nebyl prostor.

Protože jsem ale dnes - druhý a poslední den své plzeňské dovolené - musel opět vstávat kolem páté, zkusil jsem rovnou z postele vylézt do mrazivého rána na balkón plzeňského bytu a udělat rychlý snímek typicky plzeňského východu slunce. 

Tak tedy - sólo pro tovární Škodovy haly, komíny a vycházející sluníčko. Pro mě už dnes jednoznačně jarní, ať si zpozdilí astronomové říkají, co chtějí :-).


Teď si každopádně beru s sebou foťák a hned po publikaci článku vyrážím do města. Tak uvidíme, jestli Plzeň přispěje nějakým zajímavým námětem, který si tu budeme moct v budoucnu představit. Má na to přesně jedno odpoledne.


16 komentářů:

  1. Jaro podle Mika Nellida nastane, když nějaká pražská restaurace po zimě poprvé otevře zahrádku.

    OdpovědětVymazat
  2. Za mě jsou rozhodující květiny a kvetoucí stromy. Sněženky a bledule už jsem si mohla letos odškrtnout, ale s těmi stromy je to i v teplé Praze zatím docela bída. Tak uvidíme, třeba to do oficiálního startu jara ještě stihnou :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Jaro budiž pochváleno. 😀
    Škodovce to při východu slunce náramně sluší. 👍👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď jsou komíny jen na ozdobu. Dřív nás při vhodném větru zásobovaly popílkem :-).

      Vymazat
  4. Jaro pro mě začíná, když začne vonět. A je jedno, že další den je chumelenice, prostě je ve vzduchu a basta :).
    Takové rušné dny nemám moc ráda, ale co naplat, i ty k životu patří a když jich není moc, dá se to přežít :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snažil jsem se dostat do toho dne co nejvíc aktivit, když už jednou jedu "takovou dálku" :-).

      Vymazat
  5. Poslední ranní mrazíky jsou kouzelné. Zvláště za nich, s teplým čajem v ruce, je čekání na první paprsky dne kouzelné :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teplý čaj jsem zapomněl uvnitř na stole, tak jsem si ho dal večer jako čaj studený :-).

      Vymazat
  6. Skoro jako by za sodovkou bouchla termonuklearni naloz...vladtne ale jo, nastesti ve vzdslenosti 150 milionu kilometru...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, tam už to pár let bouchá jako ve Vrběticích :-).

      Vymazat
  7. To je i přes tu industriálnost moc příjemná fotka na pokoukání! Jaro pro mne začíná s prvním květem sněženky, talovínu nebo krokusu. I když jsem je tu chudinky fotila i zapadané sněhem protože letos to tu bylo jak na houpačce. Ale od tohoto víkendu už by to mělo být opravdu jarní.....

    OdpovědětVymazat
  8. Ta fotka je úžasná!
    Trochu mi připomíná nějakou výtvarnou techniku vrstvení - jakoby se na barevný papír nalepilo vystřižené panorama. :-)

    OdpovědětVymazat
  9. V prvním zaměstnání mně pracovní doba začínala v 6:15 a vstával jsem asi o půl paté, to mě ještě dnes někdy straší ve snu, vycházející Slunce rád oželím.

    OdpovědětVymazat
  10. Fotka náramná! :-) Zubařka si brousila zuby? Nepochází z Transylvánie? ;-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.