 Už jsem se tu na těchto stránkách několikrát zmínil, že - abych si maličko zabásnil - letošní předjaří se mi moc nedaří. Od začátku února jsem se skoro neustále pohyboval na úzké hraně mezi zdravím a chorobou; vždycky jsem z ostrého hřebene na tomto rozhraní udělal pár kroků na jednu stranu, pak zase na druhou a zas a znovu. Až si organismus řekl, že už ho taková hra nebaví, a rozhodl se mi to dát najevo způsobem, aby i takový nedovtipa, jako jsem já, dovedl pochopit, že bez pomoci vymožeností lékařské vědy, které se jinak vyhýbám, jak je to jen možné, to už nejspíš dál nepůjde. A tak mi v neděli poprvé v životě oteklo ucho. Zčervenalo, zapálilo se (někomu se na jaře zapalujou lýtka, mně holt jen to ucho) a žhnulo tak, že jsem jím mohl vytápět obývák efektivněji než elektrickými radiátory. Ještě jsem v pondělí udělal poslední pokus nechat všemu volný průběh, ale poté, co mi začaly opuchat a vyzývavě červenat i k uchu přiléhající část čela, spánek a týl, a na hlavě se mi začaly rozlévat gorbačovské mapy, usoudil jsem, že spoléhání na přirozené obranné mechanismy svého těla má nejspíš své hranice.
Už jsem se tu na těchto stránkách několikrát zmínil, že - abych si maličko zabásnil - letošní předjaří se mi moc nedaří. Od začátku února jsem se skoro neustále pohyboval na úzké hraně mezi zdravím a chorobou; vždycky jsem z ostrého hřebene na tomto rozhraní udělal pár kroků na jednu stranu, pak zase na druhou a zas a znovu. Až si organismus řekl, že už ho taková hra nebaví, a rozhodl se mi to dát najevo způsobem, aby i takový nedovtipa, jako jsem já, dovedl pochopit, že bez pomoci vymožeností lékařské vědy, které se jinak vyhýbám, jak je to jen možné, to už nejspíš dál nepůjde. A tak mi v neděli poprvé v životě oteklo ucho. Zčervenalo, zapálilo se (někomu se na jaře zapalujou lýtka, mně holt jen to ucho) a žhnulo tak, že jsem jím mohl vytápět obývák efektivněji než elektrickými radiátory. Ještě jsem v pondělí udělal poslední pokus nechat všemu volný průběh, ale poté, co mi začaly opuchat a vyzývavě červenat i k uchu přiléhající část čela, spánek a týl, a na hlavě se mi začaly rozlévat gorbačovské mapy, usoudil jsem, že spoléhání na přirozené obranné mechanismy svého těla má nejspíš své hranice.
V úterý jsem tedy navštívil svou paní doktorku, která zavýskla radostí, že mě po mnoha letech zase jednou vidí, a pokusila se využít situace, kdy nemám sílu odmlouvat, a vyšetřila na mně vše, co jsem v uplynulých letech zameškal, i to, co se teprve v letech následujících zameškat chystám, předepsala mi taková ta antibiotika, která by měla zabít zlého mikropůvodce vašeho trápení anebo se podle příbalového letáku přinejhorším zmýlí a zabijou vás, a nařídila mi do konce týdne nikde netrajdat, práci v to počítaje.
No tak jsem tedy doma, v definovaných intervalech polykám tabletku, do které se pro mne zkoncentroval lékařský pokrok posledních staletí, postupně splaskávám a poznenáhlu se opět začínám poznávat v zrcadle. Fotit na tomto omezeném prostoru a navíc v nehorázném počasí nemám co, což beru jako dobrou motivaci vyzdravět, protože teprve pak budu moct vyrazit za dalšími předjarními obrázky. Ale když jsem se tak jednou o půlnoci probral z podřimování na další dávku léku, podíval jsem se z okna potemnělého bytu, jestli jsem při tom splaskávání neprošvihl příchod jara (vypadá to, že ne a i letos můžu své jaro očekávat tradičně až 16. března), a zjistil jsem, že jedna z "obsousedních" dobřichovických zahrad je nočním veřejným osvětlením nasvícena skoro dramaticky. A tak místo toho, abych šel zase v klidu spát, sestavil jsem v záchvatu somnambulismu popaměti stativ, připevnil jsem na něj fotoaparát, zacílil jsem teleobjektiv a třikrát jsem za různého nastavení exponoval. Ráno po probuzení jsem si myslel, že se mi to jenom zdálo, ale smontovaný stativ u postele mě usvědčil z toho, že tento sen byl mimořádně živý. Na paměťové kartě, která - jak to tak bývá - si uplynulou noc pamatovala lépe než já, ty tři fotky vzdálené dobřichovické zahrady opravdu byly. Ostatně i zahrada samotná byla na svém místě, i když ji denní světlo zbavilo skoro všech nočních dramatických rysů. 
Půlnoční zahrada. Fotograficky nic zvláštního, ale pro mě docela zajímavý příběh, tak akorát pro blog :-). Zvlášť když na článek o rošádě prezidentů si chci dát aspoň pár dní odstupu a vrátím se k němu, až bude mé pravé ucho definitivně kolorimetricky srovnatelné s tím levým. Pro tematicky tak závažný článek je zapotřebí určité osobnostní rovnováhy, kdežto půlnočnímu výcvaku změti dramatických světel a stínů určitá vnitřní rozervanost jedině svědčí. Ale pro jistotu jsem fotku udělal černobílou, aby se na ní mé aktuální "barevné posuny" neprojevily škodlivě.  

 
Tak tomu říkám pořádně zapálený fotograf! :-)
OdpovědětVymazatTeda, ale ten zánět fakt nezávidím a držím palce, ať antibiotika co nejdřív zaberou.
Letos to fakt docela obchází usilovně kolem.
Jinak jako případnou léčbu (pro příští zamezení ATB, ale možná i nyní pro rychlejší doléčení) se nám docela dost osvědčil Sinupret. Dutiny dobře uvolní.
Ano, včera jsem sledoval prezidentskou rošádu jako správný cimrmanovský zanícený divák :-).
VymazatLezarts
OdpovědětVymazatDalo by se říct, že jste jedno velké ucho:))) Ta fotka je zajímavá kulisa pro neklidné sny.
Přeji rychlé uzdravení a návrat do formy!!!
Přesně tak: Jedno velké žhnoucí ucho :-). Děkuji!
VymazatTak at ta "antibibliotika" jak by rekl Holtzman, konecne vyzenou ten "moribundus".…ted na jare je organizmus vzdy ponekud oslaben..Sousedova zahrada na fotce v "hodine duchu" je skutecne prizracna...
OdpovědětVymazatTo je přesně ten správný léčivý mix: Knihy a antibibliotika :-).
VymazatA jéje... To mě moc mrzí, že tě sklátila zákeřná choroba - ale doufejme, že tímhle už konečně uděláš tečku za letošními zimními neduhy a do jara vykročíš jistým krokem a zcela a skrznaskrz nejen vyšetřen, ale i zdráv :-)
OdpovědětVymazatTečka by byla skvělá. A vzhledem k tomu, že jsem po ochutnání první tabletky nedostal anafylaktický šok, nevyvinuly se u mě toxická epidermální nekrolýza, akutní zánět tlustého střeva, záchvaty křečí ani zvýšení nitrolebního tlaku (cituji z příbalového letáku, s čím vším musí adept úplného uzdravení počítat), vypadá to, že vše je na dobré cestě :-).
VymazatAspoň něco je na zapáleném uchu pozitivního - bez něj a nočního bdění na prášek by možná nevznikla ta magická fotka. Já tam vidím torza, postavy i lebku dinosaura v pravém horním kvadrantu:)
OdpovědětVymazatDinosaurus identifikován. Vypadá to, že dobřichovický dinosaurus je noční zvíře, protože ve dne v zahradě vidět není :-).
VymazatTak dinosaura nevidím ani náhodou, zato jsem vpravo nahoře objevila jasnou kočku. :-)
VymazatZ toho by mohla být dobrá výzva - co kdo na té fotce ještě objeví :-)
VymazatKdo ví, co vše se nakonec v nočních Dobřichovicích nenápadně potuluje... :-)
Já bych pro jistotu nechal noci to, co jí patří. Ale kočka s dinosaurem se na noční dobřichovické zahradě jistě snesou :-).
VymazatPetře, moc držím palce, aby zánět odezněl a ucho se vyléčilo.✊✊🍀
OdpovědětVymazatFotka je zajímavá, působí trochu strašidelně. Asi odpovídá tomu, v jakém rozpoležení jsi jí pořídil.
Opatruj se!
Děkuji, už to všechno vypadá celkem dobře :-).
VymazatRozsochatý strom.
OdpovědětVymazatAť zánět brzy odezní.
Ale fotozápal nechť zůstane,
Že by antibiotika likvidovala i fotozápal, to se v možných vedlejších účincích nepsalo. A že toho tam bylo! :-)
VymazatAu! Stejně by mě zajímalo, jak k něčemu takovému člověk přijde. Ucho je fakt bolestivé, pamatuji si, že jsem se s oušky dětí něco natrápila, ale tam je to dáno tím, že byly ještě nevyvinuté, u toho tvého by se dalo předpokládat, že už má něco za sebou :).
OdpovědětVymazatPřeji ti brzké uzdravení!
Prostě jsem nějaký zánět přecházel tak dlouho, až si našel cestu, jak mě upozornit, že to stačilo :-).
VymazatZánět je prevít, neléčený se rád vrací, začne si říkat chronický a otravuje a otravuje, aź musí vyléčit :/
OdpovědětVymazatVšak jsem se taky překonal a využil jsem služeb moderního zdravotnictví :-).
VymazatZapálená lýtka by byla příjemnější, ale takto zase máš příležitost pro zklidnění a autorské počiny. Tak ať se vše zdárně vyvíjí, ucho už nezlobí a inspirace tě neopouští.
OdpovědětVymazatDěkuji. Možná kdybych to nechal pořádně rozjet, na lýtka by nakonec taky došlo :-).
VymazatVidím dinosauří lebku, dokonce i s pazourou a kočka se myslím hrudí a hlavou opírá o toho dinosaura. :-)
OdpovědětVymazatKdyby člověk neměl tělo, tak by ho nic nebolelo.
Syn si zkusil s ušima, když byl ještě malý. Co vyrostl, zdá se to být lepší. Tak přeju, ať taky vyrosteš a už tě to nebolí, nežhaví a neopuchá.
Napadl mě hrozný verš - ropucha do ucha. Tak to raději ne. Slyšela jsem však, že někdo dával do bolavého ucha stroužek česneku. Už se ale nepochlubil, jak ho potom vyndal.
Mě tuhle bolelo v uchu, tak jsem si namočila vatu na špejli do alpy a dutinu opatrně alpou navlhčila a ucho si dalo říct a bolet přestalo. Ale snad i ta tvoje antibiotika splní účel a bude zase dobře. :-)
O stroužku česneku jako alternativě jsem věděl, ale netroufl jsem si vzhledem k tomu, jak mám velké stroužky :-).
VymazatMilý Petře,
OdpovědětVymazattak to ti teď chybí Šebestová, ne? ;-)
Každopádně mi ucho pěkně červeně blikalo jako Machovi jedoucímu po zábradlí :-).
VymazatPetře, tak to ti nezávidím, moje dcera i vnučka si se záněty ucha užily své. Ale bylo jim pod 6 let, ty jsi se na to načekal!
OdpovědětVymazatUcho, zuby a pata to jsou bolesti!
Držím palce, ať je líp. Jiřina z N.
Děkuji, on tohle nebyl zánět středního ucha s klasickou ostrou bolestí, to bylo prostě jen tupě napuchlé ucho citlivé na omak :-).
VymazatNezlob se, ale tohle k tobě vůbec nepasuje, ty jsi pro mne kavárenský povaleč ( v dobrém) a nějaké neduhy bys neměl mít, ty máš sedět v kavárně, psát vtipné a trefné články a předkládat nám - návštěvníkům svého orig.blogu fajn témata!
VymazatTak přeji brzký návrat k normálu. Jiřina z N.
Děkuji, však jsem se trochu povaloval, jen tentokrát ne v kavárně :-).
VymazatTo jsi bděl, nebo spal, Péťo? Je to snová krása. ,
OdpovědětVymazatLenka Strouhalova
VymazatJá jsem víceméně spal, ale naštěstí foťák byl aspoň maličko vzhůru :-).
Vymazat