pátek 15. května 2020

Lodní balíček z Emeriky

Tento týden jsem si chtěl ověřit, jestli je pravda, co se od vydání slavné nejmenované knihy a natočení neméně slavného nejmenovaného filmu říká - že totiž správný pošťák zvoní vždy dvakrát. Nakonec mi to ověření moc nevyšlo, protože se jednak ukázalo, že v Dobřichovicích nemáme pošťáka ale pošťačku, a hlavně moje zásilka se po cestě z druhého konce světa zcela vyhnula službám České pošty a doručila ji jiná společnost, se kterou má nejspíš odesílatel lepší zkušenosti. I když jsem měl trošku obavu, aby kvůli prvnímu letošnímu většímu dešti, který nás (zaplať Příroda či Bůh, jak kdo chcete) tento týden konečně potkal, nanavlhlo zásilce její doposud nedotčené prachové peří, ukázalo se, že odesílatel má balíček opatřený, jak se sluší, nejspíš i proto, že ho vypravil loďmo a na moři člověk stran počasí nikdy neví. Nakonec se tedy ani mořská ani dešťová voda do balíčku nedostala a - mám-li být upřímný - i mně dalo docela práci, než se mi z toho nedobytného oříšku podařilo vyloupnout pěkně vypadající a chutné jádro.

Dorazil mi totiž čerstvě vydaný katalog vermontské výstavy Dreamscapes and Visions, o které jsem už tady na blogu psal, když jsem zdejším čtenářům oznamoval, že na této výstavě bude tentokrát k vidění i jedna moje dobřichovická fotka; ano, teď by se slušelo připojit odkaz, ale nejspíš už víte, že i s tím (mimo mnohé jiné) teď na blog.cz máme docela problémy a za určitých okolností nám jako autorům v takovém případě hrozí zablokování blogu, což se mi riskovat nechce (kdo by si chtěl o vzniku fotky něco podrobnějšího přečíst, blogový článek jsem publikoval 14. ledna). Optimističtí pořadatelé výstavy, která se měla původně konat v květnu, stále ještě věří, že měsíční odklad bude dostačující, tak kdybyste náhodou v době od 4. do 27. června měli cestu do Vermontu, můžete nakouknout.

Katalog mě opravdu potěšil: Na obálce má totiž fotografii, již považuji za jednu z nejlepších, které jsem měl letos možnost vidět, autorem fotky je Massimiliano Balo (původem Ital působící v Londýně) a fotku nazval "Charm" (tedy Půvab).


Fotografie "Door No.3" (Dveře č.3), jejímž autorem je John Manno z Brooklynu, tvoří symbolickou bránu k obsahu katalogu. Listuji si a - jak to tak většinou bývá - u některých fotek vyju úžasem, nad jinými obdivně pohvizduji, nad některými krčím nechápavě rameny. Je to tak pokaždé a úžasná na tom je skutečnost, že každý listující má své vlastní rozdělení do kategorií; jindy vyje, hvízdá, krčí i vrčí. Naštěstí my, listující, nemusíme rozhodovat, která fotka je "lepší" nebo aspoň vhodnější pro podobnou výstavu. Ten, kdo to tentokrát udělat musel, neb byl k tomuto čestnému a zároveň složitému úkolu najat, byla porotkyně Susan Burnstine, respektovaná fotografka a publicistka z Los Angeles.


V katalogu je celkem 69 vybraných fotek, převažují práce z USA a Kanady, z Evropy je nejvíc zastoupená Velká Británie a Itálie. No a mě osobně samozřejmě těší, že mezi těmi různými New Yorky, Londýny, San Diegy, San Francisky, Seattly, Quebeky či Portlandy se tentokrát ve výčtu objevily i "Dobrichovice". Že takové místo, milí Američani a speciálně Vermonťané, vůbec neznáte a ani vám nejde pořádně vyslovit (vidíte, a to už jsem vám ho maličko zjednodušil, jinak by to byla teprve ta správná řřřachanda...)? Dobřichovice - to je přece významné centrum české kultury, na jehož okraji už skoro leží Praha :-).


Zařazení do jakéhokoli aspoň trochu známého galerijního katalogu je vždycky dobrou položkou do fotografického životopisu, ostatně některé galerie a fotosoutěže mají v přihlašovacích formulářích i speciální kolonku pro fotopublikace a výstavní katalogy, ve kterých je možné práce dotyčného fotografa vidět, což zase může být vstupenka k některým dalším zajímavým příležitostem. A i čistě jen pro vlastní dobrý pocit není samozřejmě vůbec špatné, když kromě některých přátel, příbuzných a známých, kterým se třeba vaše fotky líbí, sem tam přiletí podobné vstřícné zamručení i od lidí, se kterými jste se nikdy neviděli, a přitom jejich názory mají v mezinárodní fotografické obci určitou váhu.

Nevím, nevím, ale tuším, že moc čtenářů zdejšího blogu na výstavu do Vermontu nevycestuje (zvlášť když to zatím ani nejde), já to mám ostatně taky trochu z ruky. Možná bude jednodušší počkat si na výstavu na dobřichovickém zámku, která začne 20. srpna a na níž by měla mít fotka Návrat z výletu do černobílého světa českou premiéru; už mi tady stojí ve velkém metrovém formátu v obýváku opřená o stěnu a nemůže se dočkat, takže ji musím umravňovat, ať pěkně dodržuje rozestupy a nepředbíhá, protože do té doby se rozjedou ještě dvě moje další výstavy: 29. června začne výstava EXPLOZE, REFLEXE a VÍRY v Plzni (ČSOB v Americké ulici) a jako úplně první spustí 17. června výstava TŘICET TVÁŘÍ SVĚTLA v Divadle Horní Počernice (kdo by se chtěl 17. června od 18:00 zúčastnit vernisáže a ještě mi to nedal vědět, neváhejte, počet návštěvníků bude nejspíš omezen, i když zatím nikdo přesně neví jak). Jako namlsávku jsem pro zájemce připravil malou koláž z fotek, které se pravděpodobně na výstavě objeví, i když budou o dost větší než tyhle :-).


Shrnu-li to: Podobný "emerický" balíček uvítám vždycky moc rád a je celkem fuk, kolikrát pošťák zazvoní. Ten z tohoto deštivého týdne ani necinknul, protože se mu asi nechtělo v dešti setrvávat déle, než bylo nutné, a přesto mi zásilka udělala radost. Tak jen houšť. S deštěm i s podobnými balíčky :-).

1 komentář:

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.