Lefkadské městečko Vassiliki je na západě ohraničeno mohutným horským hřebenem, který způsobuje mimo jiné i to, že zpod něj není možné pozorovat klasický západ slunce (společně jsme se na tento horský hřeben vypravili obdivovat tamější daleké výhledy např. v článku Na malém lefkadském Olympu (hřeben Mega Vouno)). Slunce totiž zalézá za horské pásmo ještě v plné síle, takže se sluneční svit jen promění ve stín, asi jako kdyby se slunce jen skrylo za slušivým paravánem. V okamžiku takového "fingovaného západu slunce" zbývá do západu skutečného ještě spousta času, a že slunce opravdu kdesi za kopcem zapadá do moře, se pozná jen nepřímo podle toho, že přestane postupně osvětlovat nejvyšší lefkadské hory a - není-li obloha zcela vymetená, což se večer nezřídka děje - také oblačnost nad mořským zálivem. V takovém případě se stává, že se obloha náhle na krátkou chvíli rozzáří jasnými červánky, často na tak krátkou chvíli, že ji dlouhým lovením foťáku v tašce můžete promeškat. Kolikrát už se mi stalo, že obloha právě krásně svítila, ale já musel právě ještě nějakému známému dopovědět nějakou neodkladnou historku, a za půl minuty bylo po všem a na obloze zůstaly jen potemnělé zbytky pomíjivé krásy.
Letos jsem nejhezčí "nepřímý západ slunce" zažil při jedné z prvních večeří v přístavu. Měl jsem kliku a úplnou náhodou jsem si pro večeři ten den vybral tavernu, která měla - jak se ukázalo - asi nejlepší pozorovací úhel. Původně nenápadná oblaka se zčistajasna rozzářila intenzivní růžovou barvou, které bylo tolik, až se z oblohy přelila i na mořskou hladinu v přístavu. Navíc se tyto barvy na vodní hladině docela pěkně srovnaly do pruhů za zakotvenými loďkami v přístavu, až to vypadalo, že bez těchto loděk by možná žádné barevné pruhy nevznikly. Ale na klidné večerní hladině se pohupující loďky v tom byly zcela nevinně a skutečný původce barev se právě daleko za kopci, nepozorován, chystal ke spánku.
I když sýrové krokety na mém talíři byly výborné a teplé právě tak akorát, nechal jsem krokety kroketami a - když už jsem neměl při ruce svůj foťák (ano, i takové školácké chyby se mi pořád stávají :-)) - rychle jsem vyhrabal aspoň mobilní telefon, se kterým normálně vůbec nefotím, takže mi chvilku trvalo, než jsem si připomněl, jak že se to vlastně dělá. Stihl jsem udělat dva záběry a pak - doslova během pár vteřin - obloha pohasla a to, co zbylo, připomínalo jen tmavý kouř po právě skončeném blyštivém ohňostroji.
Dnešní fotka je jednou z 28 fotografií, které jsem nakonec vybral ze svého květnového výletu do Řecka jako ty zajímavější. Některé už jste v mých předchozích článcích na tomto blogu mohli vidět, jiné mají ve veřejném prostoru svou premiéru. Vše pohromadě bez rozsáhlejšího doprovodného textu si můžete prohlédnout v blogové části mého fotowebu ve speciálním článku Výběr fotografií z květnové Lefkady. Věřím, že některé obrázky by se vám mohly líbit, tak se přijďte mrknout, jste na můj web všichni srdečně zváni.
A i tady, daleko od moře, držím všem palce, ať vaše dny mají ty nejpříjemnější barvy, ať už právě začínají, probíhají nebo končí. No a noci vlastně taky :-).
Pozn.: Děkuji za váš věrný doprovod na cestách po květnovém Řecku a těším se, že se zase někdy při toulkách ostrovem - osobně nebo aspoň virtuálně - setkáme. Další náměty na výlety i příběhy ze života ostrova viděné okouzlenýma očima stále se vracejícího středoevropského turisty najdete ve zdejší rubrice Črty z Lefkady.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.