Před pár dny jsem po dvouletém odhodlávání konečně navštívil jedno z divadelních představení Divadla Kámen na pražské Invalidovně. Už nějakou dobu tam chodím na různé zajímavé přednášky, většinou o architektuře a historii Prahy, ale na neuchopitelná a někdy opravdu intelektuálně "odvazová" divadelní představení jsem si dlouho netroufal a bylo mi jasné, že se musím náležitě duševně připravit a naladit. Minulý týden to tedy nastalo a kromě toho, že jsem získal neobyčejný divácký zážitek, vyzkoušel jsem si, jaké to je se během představení ocitnout na nasvícených prknech jeviště případně vyrazit spolu s dalšími diváky na improvizovanou exkurzi do továrny, a ještě navrch jsem si mohl vyzkoušet poprvé v životě hlasitě výt na veřejnosti. No řekněte - kdy se něco podobného člověku poštěstí, aby na něj při tom ostatní nepohlíželi jako na idiota, jsouce na oplátku sami idioty z úplně stejného důvodu? Kdyby můj vycí výkon slyšel skutečný vlk (stejně jako pes, liška a možná i na cizí jazyky nadaný potkan), umřel by samozřejmě smíchy, a na to je třeba si dávat pozor, protože vlci jsou (na rozdíl od nadaných potkanů) přísně chránění.
Nepustím vám tedy pro jistotu žádný zvukový záznam, dokonce ani nenapíšu nic o navštíveném představení, protože jsem se přistihl při tom, že bych nejspíš ani nevěděl co napsat. Tak nabízím aspoň malou a v přísném protikladu ke shlédnutému divadlu zcela neavantgardní, neexperimentální a neintelektuálskou veršovánku o vytí, když už teď mám tu nečekanou osobní zkušenost :-).
Jen si tak trochu zavýt
Zakleté vlčí duše vyjí
do ticha
nočních vigilií.
Mramor i led
se tiše tříští
o ústa herců
na jevišti.
Početný zástup
věčných archetypů
utek nám dírou
po rozbitém zipu
a moudrý stařec
svůj obraz vlčích máků
smění za štangli
prima uheráku.
V noci
a bez vlků
pak srdceryvně vyjem
své Carpe Diem.
Zvuk brzy zamrzne
do ledové tříště.
S kým
a proti komu
budeme výt příště?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.