Od nedělního poledne do pondělního večera trvala instalace nové výstavy mých fotografií na zámku v Dobřichovicích. Výstava byla slavnostně zahájena v úterý 21. srpna večer vernisáží, které se zúčastnila téměř stovka návštěvníků (ze známých blogerů jsem měl to potěšení vidět se s Axinou, Userkou a Milošem), což mi udělalo velkou radost. Velký sál dobřichovického zámku a přilehlá zámecká chodba se zaplnily 52 fotografiemi velikosti 50x70 cm, z nichž většina se již dříve objevila v mých fotočláncích na blogu.
V sále se nachází hlavní část výstavy, fotografie řek a potoků. Výstava se jmenuje Obrazy od Berounky (i od jiných vod...), a přímo z oken sálu je vidět právě na řeku Berounku, v současné době bohužel hodně vyschlou. Na stěnách sálu je celkem 30 fotek, 18 z nich je od Berounky a 12 od zmíněných "jiných vod", např. šumavských, jesenických nebo krkonošských potoků a říček.
Dalších 22 fotek, které se už vody netýkají, je instalováno na zámecké chodbě. Vidět zde můžete ukázky z dlouhodobých fotocyků Kouzelná zahrada (6 fotek), Fantaskní příběhy ze světa kůry (6 fotek) fotografie z cest po Japonsku, z Prahy i z mého zamilovaného řeckého ostrova Lefkada.
Na dalším obrázku vidíte hlavní vchod do zámku. Stačí pár schodů a dostanete se právě na zámeckou chodbu, otevřené dveře nad schody vedou do výstavního sálu. Mimochodem, mám domluveno se správcem zámku, že dveře do sálu budou stále otevřené, výjimkou jsou pochopitelně případy, kdy v sále bude probíhat nějaká akce (aktuální informace se snažím udržovat na "pohotovostní informační stránce výstavy"). Kdyby snad přece jen bylo v sále neočekávaně zamčeno, klíče jsou stále k dispozici v zámecké restauraci o půl patra výš.
Nu, prošli jsme otevřenými dveřmi do sálu a hned vedle nich se nachází informační koutek: Je tam pár informací o mně, zájemci o koupi některé z výstavních fotek tam najdou aktuální ceny, na stolku je náštěvní kniha, propagační materiály a moje vizitky k rozebrání.
Rámy na obrazy mi zapůjčili přímo na zámku, což bylo moc zajímavé, protože jsem pro výstavu vybral 52 fotek (ono jich bylo původně víc než 70, ale stěny nejsou nafukovací, tak jsem musel ze širšího výběru postupně vyřazovat a někdy mi to vysloveně trhalo mé fotografické srdce :-)), ale rámů, které bylo možné aspoň s výhradami použít, bylo k dispozici jen 48. Už jsem si představoval jak těsně před vernisáží sháním po všech čertech 4 zbývající rámy, ale nakonec se nám povedlo najít v místním "zámeckém depozitáři" tři rámy sice jiného typu, ale požadovaného rozměru, no a poslední rám byl sice zcela rozlámaný,ale nakonec se mi ho povedlo spravit (kupodivu - navzdory mé manuální nešikovnosti rám i třetí den výstavy drží pohromadě :-)) takže vše nakonec klaplo do puntíku, jako kdybychom to všechno přesně tak od začátku plánovali.
Po zarámování obrazů jsem měl k dispozici skoro celý den na to, abych vybral pro každý obraz nejlepší místo. Neřekli byste, jak dlouho jsem přenášel obrazy z jednoho koutu do druhého jako kočka koťata, než jsem byl jakžtakž spokojený. Teprve poté, co obrazy byly správně srovnané na podlaze sálu, jsme je spolu s jedním mým ochotným kamarádem začali věšet, takže jsem si i pěkně zalezl po štaflích. Nezdá se to, ale 52 obrazů k zavěšení není úplně málo. Když jsem po celodenní šichtě opouštěl zámek, zjistil jsem na svém mobilu, že jsem jen v sále a v chodbě při zavěšování a různých dodělávkách našlapal 18 000 kroků, což bývá jinak číslo spojené s regulérním a ne úplně krátkým pěším výletem :-).
Jeden obraz z Lefkady se vešel i na úzkou zeď uprostřed schodiště, takže si toho, že jsou na zámku vystavené nějaké fotky, mohou všimnout i návštěvníci zámecké restaurace, kteří z hladu (nebo naopak při zpáteční cestě příjemně nasyceni) nekoukají moc kolem sebe :-).
Když si vezmu, že ještě měsíc před zahájením výstavy jsem neměl nic vymyšleno a nic připraveno a všechno začalo vznikat dost překotně až v okamžiku, kdy jsme s organizátory dobřichovického kulturního života dohodli přesun startu výstavy z půlky října na srpen, jsem s tím, jak relativně bezproblémově příprava výstavy proběhla, velmi spokojený. Možná se to tak moc nenosí, ale nezbývá mi než připustit, že se mi výsledná podoba výstavy líbí a jsem s ní spokojený, protože tak nějak jsem si ji představoval, když jsem ještě netušil jak bude vypadat :-).
Dnes jste tedy mohli aspoň nahlédnout do výstavních prostor, abyste si udělali obrázek, co je na dobřichovickém zámku k vidění. Když jsem mluvil s návštěvníky vernisáže, potvrdili mi, že reálná podoba velkých fotek je o dost lepší, než když si člověk stejné fotky prohlíží na obrazovce počítače nebo dokonce (ó jaká hrůza!) na displeji mobilu :-).
Vstup na výstavu je sám o sobě zdarma, ale můžete návštěvu výstavy spojit i s větší kulturní akcí, která se bude na zámku v Dobřichovicích konat. V sobotu 25. srpna zde např. bude celodenní festival historického šermu Šermířská alotria. O týden později, v sobotu 1. září se tu zase budou konat celodenní Dobřichovické vinařské slavnosti, během kterých se tradičně vyhlašuje vítěz prestižní soutěže Vinař roku, a můžete tu ochutnat obrovské množství vzorků vín z nejrůznějších moravských, českých i zahraničních vinařství.
Neděle bývají na dobřichovickém zámku klidnější, takže je mohou pro návštěvu mé výstavy dobře využít ti, kteří nemají rádi ruch davů lidí, mnoha stánků v okolí a různých hudebních či tanečních produkcí. Ať tak či onak, na všechny, kteří se rozhodnou a mou výstavu přijít, se moc těším a pokud se předem dohodneme, můžeme se na zámku třeba i potkat a projít si vystavené fotky spolu. Ostatně, na neděli 26. srpna od 11:00 jsem naplánoval první testovací komentovanou prohlídku výstavy pro volně příchozí návštěvníky. Netuším, jestli někdo vůbec přijde, chci tenhle formát vyzkoušet a dát šanci projít si výstavu spolu se mnou i lidem, kteří mě vůbec neznají a trochu se upejpají jen tak si vzít na výstavě vizitku a zavolat mi :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.