Jak zdejší zkušení návštěvníci dobře vědí, každého 22. prosince večer je mne možné potkat v potemnělých malostranských uličkách. Tam jsem se totiž přesně před sedmi lety narodil a od té doby si toho večera připomínám své "volitelné narozeniny". Úřady mi tyto narozeniny vytrvale odmítají zapsat jako datum narození do občanky, i když bych byl připraven si připlatit za příslušný kolek. Že prý se lidé jen tak beztrestně nesmějí dělat mladšími, natožpak o tolik mladšími. A přitom těch sedm let pro mě není jen ona necelá matematická sedmina oficiálního života, ale jeho velmi poctivá většina, kterou bych neváhal označit rovnou za většinu ústavní a dokonce ještě mnohem, mnohem výraznější. Můj soukromý Štědrý den, který jsem tentokrát prožil na Malé Straně už poosmé; to je výhoda situace, kdy se člověk narodí už ve zralém věku, že si na své narození dobře pamatuje, a nemusí tedy s oslavami narození čekat až na první narozeniny :-).
Tentokrát mi nabídli moji přátelé z Kampy, ano - z onoho domu s balkónkem u Karlova mostu, o kterém jsem na blogu kdysi psal - že když tedy chodím "vpředpředvečer Štědrého dne" po Malé Straně, můžu se tentokrát zastavit u nich na návštěvě a budu si moci na balkónku osobně zapálit svíčky ve zdejších lucernách. Přiznávám, že to beru jako moc zajímavý zážitek: jednak je to vždy adrenalin vyjít na balkón před nastražené fotoaparáty tisíců turistů na Karlově mostě, kteří každý pohyb na balkónku odmění rejem blesků ze svých foťáků (co by za něco takového dali egocentričtí politici!), ale hlavně považuji za neuvěřitelný zázrak, že se na balkóně po dlouhých 56 letech opět sešly všechny tři původní lucerny (podrobnosti o zmíněném zázraku napíšu někdy v lednu). Není tedy divu, že jsem nabídce neodolal.
Noční výhled z balkónku u Karlova mostu. Adrenalin byl tentokrát ještě znásobený, protože jsem na balkón vytáhl i fotografický stativ. Na fotce jsou jen dvě ze tří luceren, přece jen - není snadné je všechny dostat do jednoho záběru (nakonec se mi to ale taky podařilo a tuto fotku si schovám pro specializovaný lednový článek).
Z Karlova mostu je vidět pěkně celý lucerničkový triumvirát, ale i vedlejší trhy na Kampě. Jen mezi námi - vydobýt si právě na Karlově mostě v předvánoční špičce aspoň trochu místa na focení se stativem není vůbec nic snadného :-).
Pak už jsem jako tradičně zamířil do mnohem klidnějších a opuštěnějších míst pod zahradami Pražského hradu. Ano, tuhle uličku mám asi ze všeho nejradši, i když je jen krátká a vlastně i slepá. Kdykoli se tam ale ocitnu, vždycky bez výjimky znovu podlehnu její atmosféře. Jak občas říkám, budete-li mne chtít mermomocí osobně vidět, máte skoro jistotu, že každého 22. prosince někdy mezi šestou a sedmou večer jsem právě tady k zastižení.
Stejná ulice v opačném směru. Tentokrát jsem použil přirozené "rámování" zdejšími dřevěnými vraty. Opět sousto pro extroverty, protože přímo to místo, odkud jsem fotil, snímá nápadná kamera. Chce to se trochu přičísnout a usmívat se; kdoví, kam všude se dnes vysílá! :-)
Dál jsem pokračoval kolem četných parlamentních budov na Malostranské náměstí a pak k Velkopřevorskému paláci. Tady jsem si poprvé vyzkoušel vyfotit pověstnou Lennonovu zeď v noci, před jejímž majestátem pestré barvy poněkud blednou. Ještěže tu byla rozsvícená aspoň ta dvě červená světýlka, která tvoří zajímavý protipól fotící se dvojici. Musel jsem nějakou dobu čekat, než kolem vůbc někdo půjde, jinak přes den je tu většinou narváno turisty.
Jako tradičně jsem došel až ke Karlovu mostu, který jsem fotil z nábřeží na Kampě. Tentokrát jsem si dal záležet na sbíhavých liniích světel i na jejich "hvězdičkovém tvaru", na to většinou v zimě s prominutím kašlu, protože na závěr několikahodinové malostranské fotovycházky už bývám notně zmrzlý a snažím se focení za každou cenu urychlit. Letos ale těsně před Vánoci přišla citelná teplá vlna, takže jsem se netřásl chladem dokonce ani u řeky, kde dost pofukovalo, a měl jsem čas i prostor udělat víc fotek, abych si mohl vybrat.
Kampa poblíž Karlova mostu umí vypadat taky dost malebně. I následující zákoutí jsem fotil několikrát v různých variantách, nakonec se mi nejvíc líbilo nejpotemnělejší provedení se skupinkou lidí pod mostním obloukem. Mimochodem - je docela náročné se tu vyhnout autům a dopravním značkám, ale to asi v celém pražském centru.
No a to už je konec letošní "narozeninové" předvánoční procházky a docela pěkně různorodé barevné odstíny malostranských věží. Z hustoty provozu na Karlově mostě je už patrné, že pěkných pár hodin přibylo, tak jsem to odtud nasměroval nejbližší cestou na vlak do Dobřichovic, dokud ještě jezdil. Fotoreportáž musí být pokud možno publikována čerstvá, protože co bychom dělali s takovou předvánoční fotoprocházkou v čase po Vánocích, že? :-)
To tedy bylo narychlo vybraných pár fotek z toulek po Malé Straně. A já jdu po sfouknutí sedmi svíček na svém "volitelně narozeninovém dortu" na kutě, abych pak náhodou neprospal Vánoce, které mi touhle vycházkou jako každý rok začaly, a ještě stihl pořídit nějakého kapra na "menší Štědrý večer", když ten pro mě nejštědřejší večer jsem oslavil už dnes.
Přeji všem krásné (a nejspíš letos i nevánočně teplé) vánoční svátky a jako každý rok vzdávám čest lidem, kteří nás dokážou přimět k tomu, abychom se znovu narodili a byli z toho šťastní.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.