Nevím, jak reagujete vy, když se vám na displeji mobilu objeví neznámé číslo, ale já hovor obezřetně přijmu. Přijmu proto, že moje telefonní číslo není nic tajného, uvádím ho leckde na webu, např. v kontaktech na svém fotowebu a dokonce i ve svém blogovém profilu, bylo by tedy protismyslné, kdybych pak v obavách telefon nezvedal. Obezřetně pak proto, že dnes po telefonu jdou dělat různé "šmejdivé" kulišárny; odvykl jsem tedy hlásit se svým dříve oblíbeným "Ano?" (v tomto konkrétním případě ovšem nejde o žádný projev odboje vůči stejnojmennému politickému hnutí), protože v šikovných rukách se takovému ohlášení dá snadno odmazat otazník a ze slova se dá ve správném kontextu učinit souhlas s nabídkou libovolného zboží přesně ve smyslu nového Občanského zákoníku. Do telefonu se tedy neznámým volajícím ozývám buď staromódním "haló?" nebo ještě častěji "prosím?".
Jedno takové moje "prosím?" zaznělo tiše před třemi týdny, kdy se mi jedno neznámé číslo dovolalo na odpolední pracovní schůzku. Dozvěděl jsem se, že volá jakási mně neznámá paní, že má moji poštovní zásilku a že bychom se mohli někde sejít, aby mi ji mohla předat. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že jde nejspíš o zásilku nového fotografického filtru, kterým jsem si hodlal udělat před Vánoci radost a který se mi den před tím e-mailem ohlásil, že po dlouhém únavném putování dorazil na poštu, kde si odpočine a v klidu pospí do té doby, než si ho vyzvednu a zaplatím ne zcela zanedbatelnou dobírku. Leč, klidu na odpočinek se milý filtr věru nedočkal.
Bylo mi divné, jak se moje zásilka, kterou mi měla pošta vložit do vlastních rukou oproti občanskému průkazu a zaplacení nemalé částky, ocitla u neznámé paní. Prý se objevila s jinými balíčky v jakémsi P.O.Boxu. Když jsem se ptal, kdo tedy balíček platil, paní zaváhala, takže jsem usoudil, že nikdo. Domluvil jsem se, že zavolám zpátky po pracovní schůzce a dohodneme se, co dál. Když jsem ale volal po jednání zpět, dovolal jsem se jen do nějakého klientského centra, kde jsem se od plechového hlasového automatu dozvěděl, že všichni operátoři jsou obsazeni. Po ochotné paní ani slechu. Hned nato mi přišla mailem ovykřičníkovaná výzva z pošty, že jsem si STÁLE JEŠTĚ NEVYZVEDL SVOU ZÁSILKU!!! A jestli tak neučiním do pondělka, budou muset zásilku vrátit zpět odesílateli. Usoudil jsem tedy, že telefonát byl nějaký špatný vtip a vypravil se na poštu.
Na poště jsem strávil příjemnou půlhodinku ve frontě a když jsem se zástupem vlídně naladěných usměvavých zákazníků prodral až k přepážce, slečna po dlouhém hledání jen pokrčila rameny, protože zásilku jsem si zjevně nevyzvedl, a přesto na poště není. Záhada, která by zaskočila i Dänikena. Když jsem přepážkové slečně ve stručnosti povyprávěl o svém podivném telefonátu, slíbila, že mi zavolá v pondělí (byla středa), až se bude moct poradit s paní vedoucí, protože - jak se zpívá v jednom starém evergreenu - "starý pecař není doma a mladý to neumí". Jedinou výhodou dané situace byl zřejmý fakt, že pokud zásilka na poště fyzicky neexistuje, nebude snadné ji poslat zpátky odesílateli. Že není logicky možné mu poukázat ani peníze za zaslané zboží, bylo jaksi nasnadě; výrobce filtru měl tedy peška ještě většího než já. Typický příklad, kdy - jak občas rád parafrázuji české úsloví - koza zmizela a vlk zůstal o hladu.
Abych neprožil dlouhé dny čekání na božský zásah paní vedoucí v nečinnosti, zkoušel jsem dál neúspěšně volat na číslo dávné nálezkyně, která se ovšem už raději víckrát neozvala, nejspíš proto, že kauza začínala smrdět průšvihem, ve kterém přece jen lítá pár nezaplacených tisícovek. Dovolal jsem se jen jednou, kdy telefon vzala úplně jiná paní s cizokrajným přízvukem, která si celou věc nechala několikrát zopakovat, zjevně ničemu nerozuměla, ale profesionálně slíbila, že mi zavolá zpátky, až vše zjistí, zřejmě někdy "na Dyndyho". Od té doby jsem už své "prosím?" používat nemusel, protože mlčela pošta i číslo tajuplných operátorů. Došel jsem si tedy na poštu podruhé a potěšilo mě, že mne slečna u přepážky i rozesmátého po další inspirující půlhodině ve frontě "balíkářů" poznala. Prý zásilku hledala i paní vedoucí a ani ona ji - kupodivu, při svých zkušenostech - nenašla. Není nejspíš snadné najít něco, co není.
Ukázalo se ale, že vedoucí pošty je naštěstí praktická žena. Rychle pochopila, že zásilku, která existuje jen v podobě počítačových jedniček a nul, nebudu ochoten zaplatit, a tudíž se výrobce filtru bude chtít hojit na pracovnicích pošty. Dali jsme ale hlavy dohromady, paní poštmistryně v duchu vyhodnotila, které firmy dostávají větší počet balíčkových zásilek do P.O.Boxu, já jsem dodal výsledky investigace stran podivného telefonního čísla a vytvořili jsme si několik hypotéz, které začala paní vedoucí promptně prověřovat přes různé své "neformální maloměstské kontakty". Já jsem pro změnu oslovil přímo výrobce filtru, aby zatím zbytečně nešílel, že mu nepřicházejí zasloužené peníze, ale dali jsme poště po vzájemné dohodě ještě týden času chybu napravit, díky tomu jsme se mimochodem domluvili i na další možné spolupráci, když už jsme se dopuštěním poštovního šlendriánu tak pěkně seznámili :-). No a za pár dní jsem dostal zprávu, že zásilka je na světě. Sice otevřená a potrhaná, ale existuje. Jaké detektivní, výslechové a nátlakové metody paní vedoucí pošty využila, po tom jsem raději nepátral. Zásilku jsem prostě jen převzal a zaplatil, šťasten, že zbloudilý poštovní holub nakonec přece jen dorazil, byť drobnou oklikou a s pomuchlaným peřím.
Otevřená byla nejen obálka, ale i výrobcem pečlivě "zapečetěná" kovová krabička na vlastní filtr, na které si dal, chudák, velmi záležet, aby byl jeho výrobek prezentovaný na úrovni. Plocha filtru byla ohmataná, jak se muselo několik lidí na vlastní oči dívat, co za podivnosti si ten Vápeník z Dobřichovic nechává posílat. Nu nic, naštěstí filtr je dělaný z dobrého materiálu a já nemám žádnou chuť pátrat po aktérech podivného představení na základě jasných daktyloskopických stop; mastné otisky jsem tedy celkem snadno vyčistil a filtru se jinak nic vážnějšího nestalo. Nestálo mě to tedy vlastně nic kromě času, trochy nervů a bolení za krkem od nechápavého kroucení hlavou nad některými procesy odehrávajícími se na dnešní poště. Naopak, seznámil jsem se neplánovaně s docela zajímavými lidmi, zatímco kdyby všechno klaplo, většina děje by se odehrála neosobně přes různé algoritmy, přednastavená workflow a počítačové roboty. A ještě jsem návdavkem dostal zdarma téma na blogový článek. Vlastně to nakonec dopadlo skvěle!
A já budu moci speciální filtr, který jsem marně sháněl u světových velkovýrobců, až jsem ho nakonec náhodou objevil a po určitých poštovních peripetiích i sehnal od malé firmičky z Humpolce, konečně pořádně vyzkoušet! Tak snad z celé té balíčkové anabáze nakonec budete mít v budoucnu něco i vy :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.