O víkendu se v Dobřichovicích konal další ročník již tradičního food festivalu "Všechny chutě světa" a já u toho nemohl ani letos chybět. Matně jsem si vzpomínal na to, kterak jsem účastníky festivalu před čtyřmi lety osobně přesvědčoval k návštěvě své fotovýstavy na zámku (který je vždy v centru festivalového reje) a jak jsem nechápal, že se většina návštěvníků jen cpe u stánků různými mezinárodními delikatesami namísto toho, aby nakrmili své duše požitkem z mých fotografií :-).
V dalších ročnících jsem kromě exotických sice, ale přece jen veskrze normálních jídel, několikrát ochutnal rozličné speciality hmyzí kuchyně a letos jsem přišel na festival hned v sobotu ráno v dobré víře, že tentokrát nebudu podstupovat žádné výstřední kulinářské experimenty a docela obyčejně chutně posnídám a posléze i poobědvám. Jenže hned u prvního stánku se situace zásadním způsobem změnila a ukázalo se, že ani tentokrát se nevyhnu lovení "bobříka gastronomické odvahy". No řekněte sami, vy byste dokázali jen tak bez rozechvění z možného zajímavého experimentu netečně projít kolem stánku s opravdovými zralými plody durianu?
O durianu jako nekorunovaném králi ovoce jsem už leccos četl i slyšel vyprávět. Nezapomenu na rozpačité reakce našich politiků, kteří kdysi na zahraniční cestě po jihovýchodní Asii dostali kousky durianu okoštovat a pak měli co dělat, aby udrželi "na kameru" aspoň jakžtakž diplomatickou tvář. A taky jsem si vzpomněl na informace o tom, že se v některých zemích durian nesmí vozit v prostředcích hromadné dopravy.
Nejde ovšem o žádné spiknutí proti tomuto ovoci nebo o jeho diskriminaci. Na vině je jednoznačně neuvěřitelný puch, který kolem sebe zralé plody šíří. Atomy síry zabudované ve složitých organických molekulách dokážou udělat své... "Evropa je v rozkladu!" řekl kdysi detektiv Nick Carter poté, co mu komisař Ledvina představil dobře odleželé olomoucké syrečky. Co by si asi pomyslel podle durianu o Asii?! Bylo to jasné: Nebudu tentokrát chroupat cvrčky, louskat šváby či sarančata, ani přikusovat k malinovce pražené potemníky. Dám si k snídani kousek durianu, když už za mnou přijel přes půl světa až do Dobřichovic, aby vyzkoušel, zda moje ochota experimentovat nedoznala v průběhu času významnější újmy.
Nechal jsem si tedy u stánku na tácek připravit "exotickou směs" sestávající z rambutanu, maracuji a dvou druhů pitahayi (dragon fruit) a odvážně jsem si k tomu poručil deset deka mazlavé a intenzivně zavánějící hmoty z durianu. Se svou netradiční snídaní jsem pak trochu poodešel mimo nejrušnější části festivalu - jednak abych nebudil u nevinných návštěvníků čichové pohoršení a taky pro případ, že by reakce mého organismu na netradiční podnět byla po ránu odmítavá rezolutněji, než se slučuje se základními pravidly obývání společného prostoru. Každopádně šíře nabídky jídel na festivalu skýtala dostatek možností případný nepovedený začátek dne napravit.
Nakonec to nebylo vůbec tak strašné. Pokud se vám při konzumaci ovoce podaří nedýchat, máte z poloviny vyhráno. Ale je pravda, že Dobřichovice nejsou Guantanámo, občas se při snídani nadechnout je celkem praktický zvyk, a v takových chvílích bylo dobré proložit ochutnávání jinými - méně královskými plody; kupříkladu zrovna nakyslá maracuja byla výtečným "přerušovačem" a i ostatní položky "exotického mixu" byly vybrané dobře. Svých deset deka výživného durianu jsem poctivě snědl, bobříka jsem odlovil a ještě to ani nebylo chuťově tak špatné. Jestli se mi podaří se v mezidobí zapsat do potápěčských kurzů zastavování dechu, možná se budu moc příští rok zúčastnit jako ještě náruživější experimentátor. Připouštím ovšem, že po prvním otestování jsem rozhodně neběžel znovu se postavit do fronty ke stánku, abych si mohl dát repete. Nejsem sobec; jen ať se dostane pěkně i na další zájemce! :-)
Rychle jsem šel novou intenzivní zkušenost zajíst nějakým "krůtím masem po ouadagoužsku", které prodával jakýsi africký pár u jednoho z několik desítek různorodých stánků na prostranství u Berounky. "Scheisse!" zvolala rozkošnou čestinou rovníková paní, když se moje xenofobní stokoruna pokusila před ní skrýt v tradiční africké omáčce. Omáčka i maso byly skvělé, ale ani intenzivní africká chuť neměla proti pozůstatkům durianu šanci.
Naštěstí byly u jednoho ze stánků k dostání i žvýkačky. Vykoupil jsem všechny balíčky z kategorie "extra strong" a jsem přesvědčený, že mi to mohou moji dobřichovičtí spoluobčané po vydařené sobotní snídani přičíst k dobru jako důkaz sousedské ohleduplnosti!
A co vy? Máte nějakou osobní zkušenost s durianem? A měli jste možnost někdy ochutnat podobně kontroverzní exotické pochutiny?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.