Snad mi odpustíte jednu slabiku navrch ve středních partiích mého dnešního haiku i poněkud hypertrofovaný nadpis. Ale především - snad za dnešní lehce rošťácký výpotek na sebe nepřivolám košaté chetitské kletby proslulého orientalisty a jazykozpytce bránícího čest své dámy, protože jeho hlasitě pronášené slovní hříčky bych - obávám se - nebyl schopen náležitě ocenit.
Umění klínopisu aneb Smyslné haiku o tajném chetitském tetování krásné paní Vlasty
Tvé jméno už mám
klínovým písmem na břichu.
Hrozný Bedřichu!!!
Po delší době jsem pro vás připravil jeden výlet do blogového pravěku: Včera jsem totiž byl na večeři a u vedlejšího stolu si starší pár velmi hlasitě a trochu hádavě rozprávěl o historii. Během jednoho mého kuřecího stehna stihnul nástup Lucemburků na český trůn, prošel zlatou érou Karla IV. a postupně se blížil době husitské, když znenadání zrádně uhnul do dob dynastie Štaufů a posléze proti toku času až ke Karlovi Velikému. Nemohl jsem si nevzpomenout na svůj podobný vlakový zážitek ze své dávné cesty, který byl předobrazem článku z léta 2009 s názvem O husitských válkách a opilém básníkovi.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.