Pojeďte se mnou do Japonska!

Venku už řádí opravdové léto a já odpočítávám poslední dny chybějící do odjezdu na daleký a docela dlouhý výlet. A protože hodlám při své letošní cestě do Japonska - stejně jako při té minulé - znovu zveřejňovat na blogu své aktuální zážitky z objevování krásné a geograficky i kulturně hodně vzdálené země, rád bych vás - stejně jako vaše přátele a známé, kteří o to budou mít zájem, pozval, abyste mne na cestách doprovázeli.

Protože jsem příliš vybíravý a nemůžu cestovat s člověkem, se kterým bych si to nejvíc přál, v posledních letech vyrážím na své výlety - ať už je to pár metrů pěšky kolem Berounky nebo moderním letadlem někam za daleké hory či moře - sám. Má to negativa i výhody, jako všechno na světě. Jednou z výhod je i to, že se rozhoduji sám, kudy dál, a za vše, co se mi cestou přihodí nepěkného, mohu poděkovat jen sám sobě. Smíříte-li se se skutečností, že se budete moct po daleké ostrovní říši rozhlížet jen mýma očima a okem objektivu mého fotoaparátu, že na křižovatkách budu právě já určovat, půjde-li se dál doprava, doleva či rovně, že o tom, zda budu šlapat do kopce, bude rozhodovat výhradně moje odhodlání či lenost, jste srdečně zváni.

 

Pojeďte jednoduše do Japonska se mnou! Nebude vás to stát ani korunu, jen trochu času při čtení blogových reportáží. Pustíte-li k tomu z řetězu vaši úžasnou fantazii, můžete se mnou probrázdit nádhernou a velmi specifickou zemi od ostrova Hokkaidó na severu přes největší ostrov Honšú až po úplný jih ostrova Kjúšú (a možná ještě kousek dál). Poletíme letadlem, pojedeme legendárními superexpresy i mnohem pomalejšími autobusy, a abychom příliš nezlenivěli, nachodíme i pár nezanedbatelných kilometrů pěšky. Vyšplháme spolu na několik hor, probrouzdáme se příbojovou pěnou na pobřeží Pacifiku, staneme v pokorném údivu před nespoutatelnou silou japonských sopek a budeme našlapovat pokud možno jen natolik zlehka, abychom neprobrali z podřimování i další přírodní síly.

Budeme se prodírat přecpanými ulicemi velkoměst, ale doufám, že občas budeme mít i příležitost užít si trochu prostoru a soukromého rozjímání. A - i když myslím, že na to nebude čas - aby nám cestou nebylo teskno, věřím, že se k nám postupně přidají i další zájemci o toulání krásnými a exotickými kraji, kteří sice právě nemohou vítat vycházející slunce osobně na místě, ale jednou, jednou se to třeba podaří. Svět je z látky, která se po každém vyprání o kousek srazí, je stále menší a menší a není už naštěstí třeba - jako před staletími - obětovat polovinu života, aby se člověk na taková místa dostal. Stačí i pouhý měsíc času. Je to hodně nebo málo? Z pohledu poznávání ukrutně málo. Z pohledu normálního pracovního rytmu je to něco jako dva roky prázdnin. Pojeďte si netradiční prázdniny užít spolu se mnou. Rád vás na cestě podivuhodnou zemí doprovodím.

První reportáž z druhé "Čekodžinovy" japonské cesty vyjde už v pátek 18. července a věřím, že někteří z vás budou při tom. Čím nás bude víc, tím je pravděpodobnější, že se nebudeme bát ani japonských bojovných samurajů, ani vlků či medvědů z japonských hor, ani tajfunů, zemětřesení či obrovitých tichomořských vln, ani japonských legendárních příšer (i o těch se určitě v reportážích zmíníme) a dokonce ani docela moderní fukušimské radiace. Kdo ze zdejších návštěvníků má zájem a neměl ještě tu příležitost, může si jako inspiraci přečíst některé reportáže z první japonské cesty, případně mu mohu zaslat kompletní "e-knížku" V kůži Čekodžina, vytvořenou na základě blogových reportáží a doplněnou spoustou fotek. Něco podobného vás totiž v letošním červenci a srpnu na tomhle blogu čeká, tak abyste věděli, do čeho jdete :-).

Praktické poznámky:

1. Nedělní miniglosy budou mít od 20. července měsíční prázdniny. Redakce je po tuto dobu rozpuštěna a bude si užívat sladké nicnedělání.

2. Jak se jinak snažím mít blog pokud možno žánrově pestrý, tentokrát nastane období poněkud "jednobrdné", protože určitě na měsíc vynechám např. kulturní recenze, články o Praze i některé jiné - pro cestování nepříliš vhodné - formy. Nicméně kousků "v řeči mírně vázané" se určitě nezříkám, protože kde jinde by už měla např. vznikat haiku, když ne v Japonsku, že? :-)

3. Během celého japonského výletu budu mít jen velmi omezené možnosti číst vaše blogové články; jednoznačnou přednost bude mít cestování, psaní a focení. Věřím, že mi tuhle blogovou nevěru odpustíte.

4. Pochybuji že by na tyto stránky zabrousil nějaký výkonný bytový zloděj. Pokud by však přece jen tato situace nastala, rád bych ho upozornil, že místo, kde bydlím, nebude během mé cesty vůbec prázdné, naopak, bude tam kvůli prázdninám o dost větší frmol než během normálního roku. Prakticky vše, co má aspoň trochu cenu na trhu (třeba věci na focení nebo počítač) přitom budu mít s sebou. A prakticky vše, co má cenu pro mě (třeba fotky ze stolu) budu mít taky u sebe. To ostatní, myslím - zhodnotím to věcně a bez sentimentu - nestojí za námahu a riziko.

5.Budete-li chtít přibrat na cestu kohokoli ze svých blogových či jiných přátel a známých, neváhejte je pozvat. Odkaz na můj blog s reportážemi je k dispozici každému zájemci, budu ho samozřejmě propagovat i sám - např. přes facebook či prostřednictvím e-mailů, ale když se nějakou vhodnou formou přidáte, rozhodně se nebudu zlobit :-).