
Zatímco celé léto až na zřídkakdy přicházející bouřky je skoro nepřetržitě krásné počasí s azurovou oblohou, následující fotografie vznikaly až ve druhé polovině října. To už bývá obloha zatažená mnohem častěji, přicházejí deště a příroda vyprahlá po horkém létě znenadání rozkvete tisíci květy. Vládnou ale pořád velmi příjemné teploty a moře je ještě dostatečně vyhřáté. Na zdejších nádherných plážích už ale potkáte jen jednotlivce, většinou místní, a docela často je celá prázdná pláž k dispozici jen vám samotným. Na první fotce je vidět záliv ve Vassiliki, navazující rovina, kde se nacházejí úrodné zahrady, a prudce stoupající centrální horské pásmo dosahující výšky téměř 1200 m.
Pohled opačným směrem - k volnému moři. Postupně je vidět vyplazený jazýček mysu Castri a navazuje malý neobydlený ostrůvek Arkoudi patřící už oficiálně k Ithace a soukromý ostrov Atokos.
Poslední fotografie ukazuje druhý břeh zátoky Vassiliki (ze kterého byly focené předchozí dva záběry). Pásmo vrchů se postupně snižuje z původní výšky kolem 700 m, každý další vrcholek je níž a níž a pevnina se postupně zanořuje do moře. Tomuto místu se také někdy říká "brána do Hádovy říše" a dráp pevniny končí mysem Doukato, na jehož úplném konci, poslední výspě nad mořem, stojí maják. Ten si zase ukážeme v nějakém dalším článku. V překvapivém "fotopokladu ze starého batohu" jsou jeho fotky také.
Na fotkách, které jsem našel, jsou také četné záběry místních kostelů, klášterů a zvoniček. Ty si ovšem prozíravě ponechám jako materiál do dalších kol soutěže o nejhezčí sakrální stavbu na blogu Vendy W. :-).
Pozn.: Další články o řeckém ostrově Lefkada najdete ve speciální rubrice Črty z Lefkady.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.