Když jsem si bral s sebou do Athén stativ,bylo to právě proto, abych mohl udělat pár nočních fotek Akropole, pod kterou jsem pár dní kolem nedělního maratónu bydlel. Domníval jsem se bláhově, že si vyjdu jednou za tmy na můj oblíbený skalnatý pahorek Areopagos, odkud je snad nejkrásnější pohled na Akropoli, a já udělám pár NEROZMAZANÝCH fotek s dlouhou expozicí. Inu, nebylo to úplně přesně tak: V neděli po maratónu jsem si opravdu vyšel na Areopagos, kupodivu nohy mě pořád ještě nesly, i když já na jejich místě bych po dlouhém, mokrém a studeném asi vstoupil do stávky. Pořád ještě poprchávalo a mokrá skála na Areopagu klouzala jako namydlená. Jestli to takhle fungovalo i za dávných dob, kdy tu sídlil soud, jeho práce na rozdíl od soudů dnešních musela běžet jako po másle. Ale hlavně pořád ještě foukal silný nárazový vítr, který mocně cloumal s procházejícími chodci i s mým stativem. Fotky by tedy nesnesly moc přísné měřítko, ale stejně je sem dávám, abyste viděli, co jsem mohl poslední tři večery vidět já: Athény za tmy.
Tahle fotka vznikla "z boku" Akropole, tedy ne přímo z vyhlídky na skále Aeropagu. Největší chrám na Akropoli - Parthenon - je už řadu let v trvalé opravě.
Tohle je klasické noční panorama Akropole z Areopagu. Fotka je v nejsvětlejších místech přepálená, vím, ale chtěl jsem aspoň trochu zachytit i legendární skálu, ze které jsem fotil.
Tahle fotka je zase pro změnu trochu roztřesená, ale před nápory větru se na vyhlídce nedalo nikde schovat. Druhou dominantou Athén kromě Akropole je pahorek Lykavvitos (je o dost vyšší než Akropole). Jako všechno kolem byl kopec vytvořen bohy, konkrétně Pallas Athénou, která nechala na toto místo svrhnout vápencový blok.
Propylaje, vstupní brána do Akropole
Pohled z Areopagu na druhou stranu od Akropole. Na rozzářeném městě není ekonomická krize nijak zvlášť vidět.
A zase zpět do hotelu a cestou ještě jedna fotka majestátního Parthenonu, tentokrát i s oblouky divadla Heroda Attica, které je sice stavbou římskou a nikoli starořeckou, ale zato dodnes slouží svému původnímu účelu, což se o mnoha objektech na Akropoli říct nedá.
Z letošních větrných zkušeností jednoznačně vyplynulo, že obyčejný stativ na slušné fotky z noční Akropole nestačí. Příště si tedy hodlám vzít soupravu ukotvovacích ocelových lan, které by snad mohly po zdařilém napnutí uvést fotoaparát do relativního klidu. Nepřijde-li do toho ovšem zemětřesení.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.