Výstup na Fudžisan

Po nějaké době se opět vracím k zásobárně fotografií z Japonska. Ještěže je tak veliká, takže kdykoli se mi po Japonsku zasteskne, mám z čeho vybírat :-). Dnes se soustředím na výstup na symbol Japonska, horu Fudžisan. Reportáž jste si mohli přečíst prakticky hned poté, co jsem se z téměř dvoudenního výletu vrátil: Taxíkem na Fudži Nyní přidávám jako bonus několik většinou dosud nepublikovaných obrázků z této nezapomenutelné cesty. Je neuvěřitelné, že je to teprve 5 týdnů, mám pocit, jako bych vzpomínal na zážitky staré minimálně několik měsíců. Svět je ale rušný, jedna událost stíhá druhou a čas teče (s výjimkou japonské dovolené) celý tento rok podle očekávání velmi rozvážně a líně. Ale nevadí, důležité je, že teče a my s ním :-).

 

  Výstupní trasa začíná ještě ve vzrostlém japonském lese (nadmořská výška cca 2100 m)

 

Šestá stanice na "červené" trase Subashiri. Obchod hodně smíšeným zbožím (nadmořská výška 2400 m).

Stromy se pomalu zmenšují a jsou "rozeklanější", mlhy přibývá (nadmořská výška cca 2500 m)

Malý improvizovaný oltářík při výstupové cestě (nadmořská výška cca 2500 m)

 

Hustá mlha se nakonec roztrhala těsně pod sedmou stanicí a slunce pak už hrálo až do svého západu sólový part (nadmořská výška cca 2800 m)

 

Pozoruhodné umyvadlo na sedmé stanici a samozřejmě bio WC za standardních 200 jenů (nadmořská výška cca 2900 m).

Výhled na oblačný závoj kolem Fudži ze sedmé stanice

Nabídka jídla a pití na sedmé stanici. Ceny s nadmořskou výškou postupně rostou, limonády už jsou na čtyřnásobku "nížinné" ceny. Jen pro orientaci: 100 jenů bylo v té době asi 23 českých korun.

Pohled do večerního údolí pod Fudžijamou z osmé stanice, nejvýše položené stanice, která byla dosud v provozu (nadmořská výška cca 3250 m). Poprvé v životě jsem nad hranicí 3000 metrů.

Jediná vrcholová fotografie z Fudži od desáté stanice. V noci, kdy jsem se potuloval kolem vrcholového kráteru a byl jsem na vrcholu sám, se rozumně fotit nedalo, ráno jsem hned po východu slunce spěchal do údolí. Tito turisté většinou nocovali na sedmé nebo osmé stanici a podle jejich vybavení je vidět, že po ránu nebylo žádné velké teplo :-) Společně čekáme na rozbřesk (nadmořská výška cca 3720 m)

Pohled z vrcholu do údolí přes ostrůvky oblačnosti. Z osmé stanice stoupají světýlka na hlavách dalších a dalších turistů.

Slunce o sobě začíná dávat vědět před pátou hodinou ranní.

 

Obloha těsně před východem slunce hraje všemi barvami a oblaky pod našima nohama nabývají neuvěřitelných tvarů (tuto fotku jsem už připojil k původní reportáži, ale snad nevadí, když se tu objeví ještě jednou).

 

Já mám v rodném listě jako místo narození Domažlice, slunce bezesporu Fudžisan. Kuk!

 

Pokud se chcete vyšplhat až na nejvyšší bod hory (nadmořská výška 3776 m), nestačí jen vylézt k nejvyšší desáté stanici, ale musíte se dostat až na protilehlý vrchol na druhé straně sopečného kráteru a nedat se zastrašit tím, že vrchol okupuje tábor pracovníků jakési firmy, která zřejmě bdí nad zdejšími vulkanickými projevy. Na to jsem ale měl celou noc, takže jsem si toto turistické rozptýlení dopřál. A myslím, že v Evropě už tento svůj výškový rekord nepřekonám.

Pozn.: Další četné reportáže z mých dvou cest, během kterých jsem měl příležitost osobně poznávat nádhernou japonskou zem, najdete ve speciální rubrice Japonsko na vlastní oči.