Prošvihnutá ledová pavučina

Včera ráno jsem si vyzkoušel, co přesně znamená, když člověk nevyhodnotí správně aktuální situaci, resp. ho ani nenapadne něco vyhodnocovat. Výsledkem je průšvih - tedy lépe řečeno prošvihnutí (průšvih má přece jen už maličko posunutý význam). Každý občas něco prošvihneme, někdo skvělou pracovní příležitost, někdo životní lásku, prostě jen proto, že jsme si nedali dohromady správně všechny informace anebo jsme si jich třeba jen nevšimli. Ale pořádně prošvihnutá příležitost má taky svoje osobité kouzlo, i když asi jinak to vidí příslušníci tajných služeb, kteří díky špatně vyhodnoceným nebo přehlédnutým informacím zatknou místo dlouho hledaného teroristy tenoristu. V tomto srovnání je samozřejmě mé včerejší prošvihnutí naprosto zanedbatelné. Přišel jsem totiž jen o zajímavé fotky, které jsou málokdy dostupné tak snadno jako včera ráno.

Přitom informace byly nepřehlédnutelné a dobře do sebe zapadaly:

1. Pavouci již začali být po dlouhé zimě konečně aktivní.

2. Nad Berounkou - jak jsem viděl z okna - se po ránu udělala hustá lokální mlha.

3. Za okny ráno zuřil nefalšovaný květnový mráz, u nás konkrétně mínus čtyři stupně.

4. Pavouci jsou (podle posledního sčítání pavouků, které prováděl nedávno Český statistický úřad) tvorové velmi staromódní a konzervativní a jen minimum z nich využívá televizi a internet.

 

Až když jsem při cestě na ranní vlak stanul na lávce přes řeku, došlo mi, co mě mělo napadnout už doma: Měl jsem si přece vzít s sebou foťák, protože o vývoji počasí ze zpráv nedostatečně informovaní pavouci upředli zcela zbytečně své sítě, do kterých se jim místo potravy chytily jen kapičky mlhy, v mrazu rychle tuhnoucí do krásných ledových ornamentů - prostě příležitost, která se časo neopakuje. A já stál vedle té nádhery, do které začalo svítit květnové slunce a já věděl, že během dvou minut bude celá ta třpytivá krása jen loužičkou na zemi.

No a tak jsem udělal věc, kterou bych za normálních okolností jako člověk, který moc rád fotí, nikdy neudělal. Ale výjimečná situace si žádá výjimečná opatření. Namířil jsem na krásné ledové krajky oko svého mobilního telefonu. A co hůř, teď vám zde ty "mobilografie" dokonce veřejně předvedu. Dobře vím, že jsou to mizerné fotky, vůbec se prosím nesnažte je jakkoli chválit, mám ještě zbytky soudnosti. Jak rád bych si pohrál s nastavením makroobjektivu, s hloubkou ostrosti, s výřezem... Ale, bohužel, to jsou prostě ty nesprávně vyhodnocené informace!

A tak berte, prosím, následující obrázky nikoli jako fotografie, ke kterým mají daleko, ale jen jako kvazidokumentární zachycení kousku prchavé přírodní krásy. Takto přibližně to ve skutečnosti vypadalo (když si záběr představíte o dost ostřejší) a dobrá fotka z toho mohla udělat vizuální melodický akord. Takto bylo jediným projevem naštvaného fotografa vzteklé skřípění zubů a několik nefér ostrých slov na adresu nebohé Nokie, jako by to byla ona, kdo vše prošvihl, neb cosi špatně vyhodnotil.

Dnes ráno jsem se vydal na cestu k nádraží již dobře vybaven různými fotovymoženostmi. Jaky bych odmítal vidět, že tentokrát nebyla ani ta správná mlha ani mráz. A když jsem došel na lávku, zjistil jsem, že i pavouci dnes stávkovali. Nejspíš za internet pro pavouky (jako osvědčené správce sítě) zdarma.