Dnes jsem se dočetl názor jakéhosi komentátora, jak je nešťastné a zarážející, že se nedávná královská britská svatba odehrála nachlup ve stejný den, jako měl svatbu Adolf Hitler. Informace, která napohled zavání utajovaným spiknutím; jako by z ní tryskala dlouho pracně tutlaná názorová spřízněnost. Takové faux pas, proboha, jak se něco takového mohlo organizátorům stát?! Nebo to nebylo faux pas? Není v tom snad ukrytý symbolický nekalý význam? Poselství výhradně pro zasvěcené podobně jako v poslední době tak oblíbených thrillerech balancujících na pomezí historických skutečností? A další možné odvozené otázky padají jak kostky domina: Kdy můžeme očekávat, že se Velká Británie po tomto jasném náznaku přihlásí k odkazu nacistického diktátora? Inklinuje k těmto myšlenkám spíše ženich nebo nevěsta? Znamená to, že bude mít Británie v budoucnu blíže k Německu než k USA?
Jednou vypuštěný Kraken nabádá spoustu dalších mediálních myslitelů k následování a vyhledávání paralel. Pravda, oba obřady se v některých bezvýznamných detailech a okolnostech lišily. V Berlíně například k údivu znalců protokolu a specialistů na společenské rubriky chyběl polibek na balkóně, což ale jiní komentátoři jistě vysvětlí jako logickou skutečnost, protože podzemní bunkry balkóny nemají (nebo aspoň zvenku na ně není vidět). Naopak v Londýně byl obřad doprovázen výrazně menším počtem čestných salv z minometů. Je ale třeba zamyslet se například nad pozoruhodnou skutečností, že oba ženichové se netajili se svým kladným vztahem k armádě a oba páry již spolu před svatbou několik let žily. No, nedivil bych se, kdyby si nějaký múzou potenciálního sólokapra políbený žurnalista dal tu práci a sepsal řadu podobně obskurních paralel, což by jistě vydalo na poutavý článek, který bude mít skvělou čtenost a málokdo ze čtenářů k němu zůstane chladný, i když zrovna - jako teď u nás - po ránu mrzne.
Vraťme se ale k symbolice dovedně skryté v datech, kterou jen fištrón zkušených komentátorů dokáže odhalit ve všech odpudivě nahých souvislostech. Je praktické připustit, že každičká událost, která se v historii stala, se musela stát někdy, tj. některého dne. Zatímco počet událostí může teoreticky růst nade všecky meze, počet dní v roce je ostudně omezen, téměř tolik jako myšlenkový potenciál dotyčného komentátora. Podíváme-li se na podrobný kalendář, těžko bychom si pro své významné kroky vybrali nějaké datum, aby bylo možné se na ně dívat bezvýhradně pozitivně. Každý den v roce je totiž zatížen svým vlastním dědičným hříchem.
Kdysi jsme se s mou bývalou ženou rozhodli mít svatbu v srpnu. Samozřejmě, hloubavci by mohli namítnout, že srpen není právě nejvhodnějším měsícem pro svatbu, protože v něm kdysi vypukla první čínsko - japonská válka a pařížský lid vyplenil za Francouzské revoluce královský palác v Tuileriích. Ale tyto neblahé skutečnosti jsme nakonec překousli, protože - málo platné - v srpnu je celkem teplo, což může duše s dosud zcela nevysublimovaným rysem pragmatismu shledávat pro takovou událost výhodným. Zvažovali jsme, jestli bude lepší využít 21. nebo 28. srpna a obojí mělo svůj potenciální symbolický smysl: 21. srpna se brali moji rodiče, bylo okupováno Československo a začala bitva u Stalingradu (a to jsme ještě netušili, že se Barbora Špotáková jednou stane olympijskou vítězkou v hodu oštěpem!), 28. srpna zase Martin Luther King přednesl svůj slavný projev "I have a dream", což docela pěkně ladilo s našimi tehdejšími očekáváními, ale nepěkně to vyvažoval fakt, že v roce 1914 Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Belgii.
Které variantě myslíte, že jsme nakonec dali přednost? I když to v tomto srovnání vypadá na remízu a řadu probděných nocí, než člověk dospěje k opravdu odpovědnému rozhodnutí, nakonec byla naše volba kupodivu docela snadná: Vzali jsme se totiž už 14.srpna, nikoli proto, že bychom tím chtěli vzpomenout slavného husitského vítězství u Domažlic, ale protože to byl jediný termín, kdy měl místní úřad ještě volno. A bylo nám jedno dokonce i to, že právě toho dne byli v roce 1793 roajalisté poraženi republikány v bitvě u Luconu. Naopak, naše svatba dosáhla takového mezinárodní ohlasu, že se na počest jejího 1.výročí nechal chytit terorista Iljič Ramirez Sánchez, zvaný Šakal.
Nalézat symbolické paralely tam, kde nejsou, je docela pěkné povolání (ostatně politologové i marketingoví pracovníci o tom jistě vědí své). Ale vy jako čtenáři byste se měli mít rozhodně na pozoru: Copak je asi obsaženo za tajuplný symbol v tom, že jsem tak podezřelý článek napsal právě 4. května? Co když v tento napohled neutrální den byl tajně oddán s nejméně jednou ze svých manželek posmrtný mediální hrdina posledních dnů, samotný Usáma Bin Ládin? Nebo že by bylo pokřtěno jedno z Goebbelsových dětí? Každopádně moje pravé smýšlení dosud dlouhá léta dovedně skrývané pod pláštíkem tolerance, se tím konečně poodhalilo.
Být vámi, byl bych velmi obezřetný. Kdoví, co všechno můžu skrývat za svým navenek přívětivým lubem!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.