Poznámka: Jako poslední dobou již obvykle, dopolední úvodník píšu doma v Dobřichovicích. Pak se přesouvám do Prahy, kde dopisuji hlavní miniglosový text v době cca mezi 14:00 a 17:00 hod., kdy zase "úřaduji", ve své "kavárenské kanceláři" přímo naproti Bílé labuti.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Tento týden, především tedy jeho závěr, pro mě byl opravdu rušný. Ve středu jsem se po pár dnech volna opět vrátil do práce, abych zjistil, že na mě celá věrně počkala. V tentýž den večer jsem navštívil vernisáž výstavy obrazů paní přednostky Neurologické kliniky Vinohradské nemocnice Ivany Štětkářové v KC Kaštan na Břevnově, v pátek jsme instalovali mou malou výstavu v kavárně Divadla Kámen na pražské Invalidovně a já se dostal domů až o půlnoci, abych v sobotu už v půl páté vyrazil na otočku odvolit do Plzně a abych pak ještě stihl navštívit své dobré pražské známé, ochutnat u nich při speciálním obědě pravou katalánskou paellu a pak diskutovat s přáteli o fotkách, o volbách i o mnoha dalších tématech až do pozdního večera. Až neděle přinesla určité uklidnění, právě včas, abych mohl napsat další Nedělní miniglosy, náš svérázný blogový týdeník, který v pohodových i těžkých dobách "říká vždy ještě o něco víc než pravdu" a který skoro každou neděli ne zcela rovnou zrcadlovou plochou reflektuje, co se taky odehrálo v politice a společnosti. Vítám vás tedy už u 795. vydání, takže další velké jubilejní vydání NMg už začíná být vidět na obzoru, dokonce i skrz podzimní mlhu :-).
Není tedy divu, že jsem během týdne tentokrát stihl zveřejnit pouze jeden nový článek - O posledním snímku. Nebojte, nešlo o můj poslední snímek, ale o poslední snímek pořízený "měkkým" infračerveným filtrem Hoya, který jsem používal (docela často) víc než 12 let, a na začátku tohoto týdne jsem si ho vlastnoručně rozbil. Druhý článek jsem sice odvážně rozepsal asi do poloviny, ale nestihl jsem ho v tom mumraji dokončit. Ale aspoň si můžeme v klidu připomenout několik dalších článků z poslední doby, např. Článek, který vlastně vůbec není o hadech, kde jsem na komentářích jednoho malého obyčejného příspěvku na sociální síti ukazoval, jak může vzniknout obrovitá "černá díra", která si postupně přitáhne komentátory i čtenáře ze širokého okolí, varování Pozor, ať se vám něco nestane při cestování vlakem, nebo fotočlánek Červánková řeka.
V našem archívním okénku dnes ještě jednou uvedu odkaz na text U císaře v paláci, který dokumentuje jeden den strávený v dalekém japonském Kjótu, během kterého jsem mimo mnohé jiné dostal i povolení ke vstupu do kjótské císařské rezidence, což není úplně automatická věc a dnes už je, pokud vím, nezbytné se předem objednat a ani tak nemá člověk jistotu, že se za tajemnou dlouhou zeď císařského areálu podívá. Nově přidám básničku z roku 2012, které jsem dal tehdy název Pro hebké sny, a jak se ukazuje, jde o sny nejen hebké, ale i pořádně trvanlivé, protože se mi zdávají k mé velké radosti doposud.
Jak už jsem se zmiňoval na začátku úvodníku, v pátek večer jsme během cca tří hodin nainstalovali do prostoru kavárny Divadla Kámen na pražské Invalidovně devět velkoformátových (osm jich má delší stranu 70 cm a jedna dokonce celý metr) černobílých fotografií, které byly připraveny speciálně pro mou podzimní výstavu černobílých obrazů s minimalistickými rysy. Nemělo by tedy už nic bránit tomu, aby ve čtvrtek 16. října mohla od 18:00 proběhnout vernisáž výstavy, kde budu samozřejmě přítomen já i paní kurátorka Lucie Váchová a nejspíš přijde i pár mých známých, jimž jsem o vernisáži dal vědět a oni se chtějí podívat na fotografie, které zatím ještě na žádné z mých výstav nikdy nevisely. A jak to vidíte vy? Nepřijdete taky nakouknout? :-)