pátek 29. dubna 2022

Fotograf, bloger a příležitostný intermezzista

Někdy není vůbec jednoduché se smysluplně představit a do několika málo slov - např. na vizitku - vecpat to hlavní, co o sobě svému okolí chceme sdělit. Zdá se mi, že dřív to bylo jednodušší: Alois Jirásek o sobě mohl celkem bez pochybností napsat, že je spisovatel, a kdo by se tomu náhodou zdráhal uvěřit, mohl by dostat některou z jeho mnoha tlustých knih ránu do hlavy, aby procitl a zmíněnou nepochybnou skutečnost vzal na vědomí. Stejně tak si mohl můj dědeček napsat na vizitku kamenosochař a štukatér a jestli v Jiráskově případě nevěřící Tomášové odešli maximálně s boulí na hlavě od F. L. Věka, v případě mého vznětlivého dědečka mohla potenciálního pochybovače zavalit metráková náhrobní deska. 

Dnes je situace komplikovanější: Naše zaměstnání se proměňují a proplétají, málokdo vydrží celý život jen u jednoho, někdo má čtyři zároveň, a navíc je často velmi obtížné nezasvěcenému v kostce vysvětlit, co přesně je jejich obsahem. Poté, co jsem byl několik let celkem jednoduše pochopitelným učitelem (něco jsem o téhle své životní etapě psal shodou okolností ve svém minulém článku O třicetileté škole), řadu let jsem pak mohl na své vlastní vizitce číst sousloví segmentový manažer, což sice docela pěkně zní, ale - přiznejme si - málokdo si z toho o mně odnese konkrétnější představu. A podle jakých pravidel by se měl představovat člověk, který kromě své práce má i další aktivity, které považuje za důležité, mnohdy důležitější, než práci samotnou? Má se představit jako elektromechanik a víkendový indián? nebo prodavačka a cosplayerka? Viděl jsem i lehce ironickou vizitku s termínem samostatný specialista, což je široširá střecha, pod kterou se vejde kdeco.

Přiznám se, že jsem tohle téma sám za sebe doposud odmítal řešit. Pracovní vizitky už léta nemám a na své soukromé žádný upřesňující dovětek nepoužívám. Jsem Petr Vápeník a to musí dotyčnému stačit; miniatura některé z mých fotek na vizitce pak přemýšlivějšímu možná napoví. Pamatuji si ostatně, že jsme na těchto stránkách už kdysi rozebírali, že není úplně jednoduché vůbec si připustit, že když fotíte, za určitých okolností můžete být i fotografem :-).

Nedávno mě ale lidé z Divadla Kámen, ve kterém jsem skoro celý loňský rok vystavoval svoje fotky (zde si můžete projít celou loňskou výstavu formou komentované prohlídky), nabídli, jestli nechci spolupracovat na jednom z jejich představení. K vybraným hrám ze svého repertoáru totiž přizývají hosty z různých oblastí, aby vyplnili tzv. intermezza - okamžiky, kdy se už tak dost netradiční hra na jevišti asi na dvě minuty přeruší a diváky je třeba něčím zabavit. Podobných intermezz bývá během hry pět nebo šest, takže může dohromady jít skoro o čtvrthodinu času, který se dá využít nebo probendit. A protože jedním z běžících představení je i hra Poříčská madona, vyprávění o překrásném fiktivním obrazu, který kromě jiných povýtce zázračných schopností umí i plout po řece (předlohou je román Jáchyma Topola Citlivý člověk), napadlo divadelníky, že by se jedno představení dalo spojit s mými vybranými fotkami řek a stručným průvodním slovem.

Sice to zatím ještě nemám vůbec rozmyšlené, nemám vybrané fotky a už vůbec nemám představu, jakou strukturu svému povídání dát, ještě si musíme utřást s panem režisérem, jaké má představy, aby moje vstupy byly v duchu hry a k jejímu užitku, ale každopádně už jsem stihl souhlasit. Možná tak trochu i proto, že dalším úkolem intermezzisty je po představení až do zavíračky divadelního baru vlídně rozprávět se zájemci z řad diváků i divadelníků o všem, co je zajímá kolem intermezzistova oboru, v mém případě tedy o mých fotkách a o focení obecně, což už mám v prostoru divadelní kavárny docela dobře nacvičené z patnácti komentovaných prohlídek své loňské fotovýstavy. Nedávno jsem se už dokonce dozvěděl "svůj" termín - čtvrtek 9. června. Moje účast už je v programu divadla ohlášena, musel jsem - podobně jako všichni moji předchůdci v roli "intermezzisty" - o sobě napsat pár slov, která byla připojena do průběžného seznamu hostů tohoto představení (ty tři řádky o mně si tak můžete přečíst přímo na příslušné stránce divadla) a i když mě moc těší, do jaké milé společnosti jsem se tak dostal, je mi už teď jasné, že budu už dlouho předem nervózní, abych představení nadšeným divadelníkům ani zvědavým divákům moc nepokazil. Ještě se určitě v průběhu května ozvu s podrobnostmi a kdybyste se čirou náhodou chtěli přijít na představení Poříčské madony 9. června večer podívat, nejspíš nebudu vyvíjet přílišnou aktivitu, abych vám v tom zabránil. I když je prostor hlediště omezený, tentokrát nebudeme v boji o místa konkurenty: I kdyby bylo vyprodáno, já bych prý měl mít tentokrát svou židli na představení jistou :-). 

Když to nebude úplný průšvih, budu si tedy moct jednou nechat na vizitky natisknout hrdě znějící a mnoho slibující nápis Fotograf, bloger a příležitostný intermezzista. Myslím, že když si to o mně někdo přečte, bude mít jasno :-).

23 komentářů:

  1. Co se týče Jiraska, byl sice spisovatel, ale svou zivotni dráhu začal...jako učitel..Take Neruda byl nejprve kratce urednikem na vojenské sprave, ale pak ucitelem nemciny s nepovinné češtiny naa gymnaziu....I Otokar Brezina byl puvodne ucitel, i Capek zacal jakobsoukromy ucitel ndeti hrabete Lazanskeho..a treba ucitel cestiny Viewegh...Co se tyce spisovatelu, kdo nebyl ucotelem,jako by nebyl.mm

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kolem mladého učitele Jiráska začalo přibývat případů záhadných otřesů mozku :-).

      Vymazat
    2. Obzvlášť, použil-li TEMNO.

      Vymazat
    3. Kdyby po úderu knihou Temno nenastalo, mohlo by to být vyhodnoceno jako nenaplněný veřejný slib. Otázkou ovšem je, jestli by podobný institut mohl být uplatněn i v případě Psohlavců, kde je nesplnění slibu pravděpodobnější.

      Vymazat
    4. Temno -přeneseno do dnešní doby- je vlastně blackout.

      Vymazat
  2. Co ty všechno nezdoláš za vrcholy! To už by sis mohl dát na vizitku i vrcholový zdolávač! Ale gratuluju takové propagaci svého focení...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Divadelníci si mysleli, že mě budou muset přemlouvat a byli trochu překvapeni, když ani nestihli doříct větu s nabídkou a já už jsem odpověděl "Tak teda jó!", aby si to snad ještě nerozmysleli :-).

      Vymazat
  3. K povolání fotograf je dobré dát adjektivum "neodvislý".
    A také můžeš být emeritní lučbozpytec. To zní vskutku originálně.😎

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Emeritní lučbozpytec se mi líbí. V Rumcajsovi, jestli se nepletu, byl lučebník a silozpytec Očičko. Moc neodvislý nejsem, i když se tak tvářím, ale jako fotografický přívlastek to nezní špatně.

      Vymazat
  4. Ó, no to je krásné a úžasné! Veliká gratulace k tak krásné roli :-) Myslím, že "Petr Vápeník" je v tvém případě dokonale výstižný nápis na vizitku. Je v něm všechno, je to snadno dohledatelné a každému, kdo tě nějaký ten pátek sleduje, to je dokonale jasné :-) Jo a ten segmentový manažer, to je vážně jako z Pratchetta!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Dobré je, že když intermezzista přetáhne, herci mu decentně skočí do řeči a řeknou něco jako: "Dobrý, ale když dovolíte, my bychom zase chvilku hráli."

      Vymazat
  5. Intermezzista je vtipná role.
    Nedávno jsem byl na hudebním pořadu Na Kloboučku, který z 90. let, kdy býval v televizi, oprášil Michal Pavlíček koncertně a zve si tam stejné hosty, jako měl v televizi. Jak je známo, Pavlíček je rockový kytarista, asi v polovině pořadu všichni rockeři odešli a objevil se folkař Vlasta Rédl, který ale umí hrát na kytaru stejně jako rockeři, s tím, že vyplní přestávku. Zahrál dvě písní Montér blues a ještě jednu folkovou, kde zpívá o husličkách, a své vystoupení ukončil slovy: "Konec přestávky" :). A měl velký úspěch.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastu Rédla mám moc ráda, borec. Jiřina z N.

      Vymazat
    2. Tak tomu říkám pořádný intermezzista. Vypadá to, že tohle povolání má budoucnost :-).

      Vymazat
  6. Petře, teď by mělo divadlo ještě oslovit nás, blogerky, abychom tam přišly a dávaly ti záludné otázky. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak tahle lahůdka mi bohužel asi uteče. Leda by to celé někdo natočil a pověsil na youtube. :-) Jinak ovšem gratuluji a obdivně žasnu. Říkáš o sobě, že nejsi kdovíjak společenský, ale jak to tak vypadá, nezkazíš žádnou srandu. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzhledem k tomu, že jde o jednorázovou spolupráci, věřím, že toto moje veřejně pronesené "ANO" není tak dlouhodobě zavazující, jako jeho jiné variety pronesené třeba před svědky na radnici či v kostele, tak jsem si mohl dovolit nepromýšlet - nesporně existující - potenciální rizika úplně do důsledků :-).

      Vymazat
  8. Teda, to je nádherná a zároveň vlastně i docela náročná role - coby divák bych od přerušitele hlavního děje očekávala něco opravdu velkýho - přinejmenším něco na rozhraní iluzionistického čísla a prezidentského projevu! To dáš, těším se na zpětnou reflexi!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zatím spoléhám na to, že bude možné fotky promítnout. Jestli projektor selže, což se u techniky nikdy nedá zcela vyloučit, bude to zatraceně dlouhá čtvrhodina pro obě strany :-).

      Vymazat
    2. Pro zichr si připrav 15-minutové pásmo anekdot a/nebo napínavých minihistorek, které tě postihly při pořizování nepromítnutelných fotek. :-)

      Vymazat
  9. Milý Petře,
    tak to moc blahopřeju! :-) Už teď jsem pyšná, že tě (aspoň maličko) znám. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, ono to zase nebude tak horké. Ale zkušenost to bude, myslím, zajímavá :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.