Když výjimečně nevyjdou Nedělní miniglosy, jako tomu bylo tentokrát kvůli velikonoční přestávce, je jedinečná šance publikovat blogové články v netradičním sobotním a pondělním termínu. Po převážně obrázkovém sobotním článku Jak se skamarádit s tarantulí aneb Velikonoční fotografický protiúkol je tu i článek pondělní, tentokrát zcela bez obrázků, ty si nechám zase pro příště. Každopádně přeji pěkný týden aspoň zde, když tradiční nedělněminiglosové přání k vám tentokrát nemohlo dorazit :-).
------
Dnes je moderní bojovat proti očekávanému a vědci předpovězenému globálnímu oteplování a za záchranu planety. Nic proti tomu, je pěkné mít ideály a snažit se přispět k jejich dosažení. Je chvályhodné uskrovnit se, byť je pravděpodobné, že skromní na sebe budou navzájem hartusit s těmi, kterým se do uskrovňování chtít nebude. Jenže... I na to uskrovněné žití bude třeba nějaké té energie. Zkusím tedy laicky zapřemýšlet, kde ji v naší čerstvě pozměněné realitě vzít.
Uhlí postupně zakazujeme sami sobě, protože ho považujeme za produkt minulosti (jímž bezesporu vzhledem k procesu svého vzniku je) a taky je lidskou přirozeností nechtít si nevzhlednými sazemi a štiplavými emisemi špinit prostředí. O dřevo se s námi přetahuje kůrovec a když se rozhlédnu po ještě nedávno krásných přírodních scenériích, nemůžu se zbavit pocitu, že přes všechno lidské vědecké snažení tento nevzdělanec řízený tupými instinkty vyhrává. Všechno nasvědčuje tomu, že ropu a plyn nám v nedaleké budoucnosti zčásti zatrhne a zčásti výrazně zdraží ruský gosudar, se kterým budeme ještě nějaký čas na kordy, a to ještě budeme spokojení, když z frustrace, že ho nemá nikdo rád, zůstane jen u zatrhávání.
Kdo by chtěl využít energii vody, postavit dnes přehradu na řece, podobnou těm, které se stavěly v letech poválečného budovatelského nadšení, a přetvořit tak nevratně krajinu říčního údolí včetně rekreačních chat zaměstnanců stavebního úřadu, vystavuje se riziku, že se k němu při první zdvořilostní návštěvě příslušného úřadu přilepí několik odhodlaných aktivistů v žoldu lepidlové lobby, za které pak bude muset navíc platit jízdné v městské hromadné dopravě a večer doma vysvětlovat nepříjemnou skutečnost, že ti pánové a dámy se nejspíš ještě zdrží na noc, protože použité lepidlo opravdu není žádný šunt.
Sluneční energii máme spojenou se ziskuchtivými solárními barony a s neoblíbeným zabíráním zemědělské půdy, kterou budeme muset umět lépe využít pro produkci něčeho, co bude k jídlu, nehledě k tomu, že když slunce vstoupí kvůli něčemu do stávky, bledý měsíček - i kdyby nakrásně měl pochybný charakter ctižádostivého stávkokaze - ho plnohodnotně nezastane. Vítr jako zdroj energie je skvělá věc, když ovšem právě fouká (o čemž by mohli jachtaři vyprávět hrůzostrašné historky) a taky když zároveň nefouká moc (o tom by mohli vyprávět hrůzostrašné historky paraglidisté). Na velké točící se vrtule si taky stěžují ptáci, i když právě větrné elektrárny je velmi efektivně naučily, co znamená při ztrátě koncentrace nebo při mikrospánku pohybovat se zčistajasna ve směru tečny k trajektorii velkého kolotoče, což jinak činí potíže s pochopením i gymnazistům.
Jaderné energie se bojíme, protože není vidět, (na rozdíl od spousty děsivých věcí, které vidět jsou) a nechceme mít starosti s vyhořelým palivem, tedy samozřejmě jen v tom případě, že ho někdo bude chtít vozit kamsi na dohled od naší romantické chaloupky, kam se jezdíme o víkendech nadýchat zdravého vzduchu, i když by se nám tam pak možná lépe dobíjely příslovečné baterky. Energii mořského přílivu u nás mohli využívat naposledy trilobiti, kteří ale trestuhodně zanedbali technické vzdělání a místo stavění přílivových elektráren se - lenoši - věnovali kamenění. Komorní Hůrka se mnou odmítla diskutovat o geotermální energii a vyrazila na sociálku vyjednat si předčasný sopečný důchod.
Řízená jaderná fúze se nám pořád ještě moc nedaří a už víc než půlstoletí se doslýcháme, že jsme na dobré cestě, ale ještě pár měsíců to asi potrvá. Ani zemětřesení osedlat neumíme a i kdyby ano, od převážně prvohorního usedlého masívu pod našima nohama se nedají čekat zázraky. Proti v poslední době populárnímu "energetickému využívání štěpky" se již houfují uražené Štěpánky z celé republiky. I přes prohlubující se sucho by možná šlo chovat na speciálních farmách paúhoře elektrické, leč bylo by nejspíš obtížné je rozpohybovat tak, aby na výstupu generovali přesně ten střídavý proud, na který jsme zvyklí.
Když si to tak po sobě pročítám, říkám si, že bychom se radši do globálního oteplování moc navážet neměli. Aby si to nakonec s námi ještě nerozmyslelo a nedalo ve dveřích staromilsky přednost době ledové!
To mel ve Spolane vodohospodsr Kuchar na stole v snglictine:Chceme energii levnou a hojnou (cheap and plentifull) ale nechceme JE jsou prilis nebezpecne, nechceme uhelne elektrarny, znecistuji ovzdudu, nechceme vodni ekektrarny, nici krajinu, nechceme vetrne elektrarny zabijeji ptaky ..
OdpovědětVymazatNo, myslím, že nám aktuální situace v Rusku jako konzumentům energie pomůže se maličko zorientovat.
VymazatTo je krásné shrnutí. U nás na jihu jsme se zřejmě proti oteplování dost rouhali a už tu mírnou dobu ledovou asi máme. Celé odpoledne pršosněží a konec v nedohlednu. Začalo to na šichtě. Teď už jsem dávno doma a furt tam valí. :-)
OdpovědětVymazatKdyž je doba ledová mírná, je to ještě dobré. Takové přicházejí občas na Velikonoce :-).
VymazatAč vážné téma, přijde mi maličko říznuté miniglosami, trilobiti pobavili, stejně, jako Štěpánky a Komorní Hůrka, na kterou mám krásné vzpomínky 😊.
OdpovědětVymazatMiniglosy tentokrát neposkytly kýžený ventil :-).
VymazatTohle téma je pro mě strašně, strašně těžké. Tu bezvýchodnost jsi vystihl dost přesně a ta tíže se mi někdy zdá k neunesení. Zároveň je to jedno z mála témat, ze kterých si prostě nedovedu dělat legraci - takže klobouk dolů, že jsi to zvládl. I když se tentokrát moc nesměju, vůbec to neznamená, že by se článek nepovedl :-)
OdpovědětVymazatTaky jsem se moc nesmál, když jsem to psal. První verze byla vážnější, ale pak jsem si řekl, že musím text aspoň trochu odlehčit. Vypadá to, že pořád čekáme, že někdo přijde, luskne prstem a bude vystaráno, a nikomu se nechce zdůrazňovat voličům, že zázraky jsme si nejspíš na nějakou dobu vyčerpali a přítel na telefonu ví stejně málo jako my.
VymazatMoc hezky napsané zamyšlení.. Já osobně vidím trochu problém i v tom, že se všude v přírodě válí plno nepořádku, plastů, plechovek, PET lahví i jiného odpadu a to "Zelení" asi moc neřeší.. Pole plné fotovoltaických panelů nejsou žádnou ozdobou a navíc se pod nimi nedá nic pěstovat. Větrníky? V Německu jsou všude a i to vypadá dost hnusně. Plyn bude také problém, ale už si neumím představit být bez něj. Vaříme na něm a topíme i ohříváme vodu. Někdy mám pocit, že se budeme vracet ke sporáku na roští a dříví, kde si budeme vařit, topit i ohřívat vodu jen tehdy, když si zatopíme. Topení jen v jedné místnosti...praní na valše... návrat zpět? Já jsem to zažila, ale dnešní děti ani neumí rozdělat oheň bez zapalovače, umýt nádobí, prát v ruce...Přeji krásné jarní dny.
OdpovědětVymazatPotíž bude, kde (nebo spíš komu) vzít roští. Hodně lidí si zvyklo, že mají jakýsi automatický nárok na celkem bezstarostný život a tahle nablýskaná fasáda se, obávám se, musí dříve či později zbortit. Některé staré dovednosti budou, myslím, ještě k užitku.
VymazatA liščí ohony (abychom mohli tyč ebonitovou tříti) zatrhli ochránci přírody.
OdpovědětVymazatBratři Goodyearové varují, že ebonit nebude dávat s umělým králíkem tak dobré výsledky.
VymazatJeště bychom mohli k tomu připočítat, že i Slunce někdy celé vyhoří a měli bychom se zamyslet, jak ho nahradit :).
OdpovědětVymazatNejvyšší čas, abychom na to vytvořili nějakou komisi :-).
VymazatTaky nam v horizontu 40 az 400 let dojdou loziska fosforu, bez nichz zemedelska produkce uzivi mozna jen jednu miliardu lidi ze soucasnych sedmi. A takhle ja to mam vzdycky - pokazde dorazim na raut, kdyz uz tam zbyde jen oschla zelenina a paratka z jednohubek. Narodit se tak v 19. stoleti!
OdpovědětVymazatObávám se, obávám, že časem bude boj i o párátka.
VymazatTak, jak jsme každý režiséři svého života, tak jsme všichni režiséři osudu planety.
OdpovědětVymazatNějak nám nevyšel “záběr a střih” na - poručíme větru, dešti”!
P.S.
dinosauři si také zavinili vymizení, ale ti měli malé mozky😉
No, nevím, jestli tuhle dinosaří katastrofu vyřešil nějaký opravdu nezávislý orgán. Pokud vím, nenašly se černé skříňky :-).
VymazatVážné a dost těžko řešitelné dilema. Ale líní trilobiti ho dokonale ale elegantně rozsekali! Všechno má vždy své pro a proti, nikdy v ničem nevládne jednotnost. Nicméně nic jiného než rozšiřovat jaderné elektrárny nám asi nezbude...
OdpovědětVymazatBarrandovský bazén možná byl pozůstatkem moře.
VymazatJá jsem odjakživa zastáncem jádra. Pokud jde o mýdlo i pokud jde o elektrickou energii :-).
Vždyť je to tak jednoduché :-) budeme se otužovat....někteří už začali. Já s tím ještě počkám, nakonec člověk nikdy neví, co bude zítra :-)
OdpovědětVymazatPřidám se a budu doufat, že otužováním se člověk především nepřipravuje na to, aby byl tuhý :-).
VymazatNení to sranda, ale ty jsi z toho srandu dokázal udělat. Fakt jsem se zasmála, vtipné, chytré, odvážné. S tím otužováním, co píše Ali je to pravda, až se nás zima zeptá,... Ju, a pod fotovoltaikami v zahraničí pěstují brusinky... Přemýšlím, jestli jsi nějaký zdroj nevynechal, ale jsem už nějaká bez energie .-) Hezké dny
OdpovědětVymazatDěkuji. Krása, na brusinky jsem zapomněl, ty by nás mohly zachránit :-).
Vymazat