pátek 25. září 2020

Kapely na Dobřichovických vinařských slavnostech

Všude o sobě rozhlašuji, že nefotím lidi ani žádné oficiální akce. Když ale před měsícem (kruci, to už je zas vážně celý měsíc?!) byly u nás v Dobřichovicích na zámku tradiční vinařské slavnosti, podařilo se ve stejném okamžiku naplnit několik podmínek, které s tímto mým postojem řádně zacloumaly:

1. Byl jsem samozřejmě na zámku skoro celý den přítomen, protože jednak tam byl zajímavý program, a jednak tam bylo k ochutnání spousta dobrého vína. Vzhledem k určitým hygienickým limitům sice tentokrát na místě stála asi jen polovina vinařských stánků oproti předchozím letům, i tak to ale bylo dost na to, aby rozhodně bylo z čeho vybírat. Aspoň jsem si při ochutnávce nejrůznějších vzorků mnohokrát ověřil, že čich i chuť mi zatím naštěstí zůstaly zachovány - i přes určité úklady tajemných koronavirů v tomto směru.
 
2. Měl jsem u sebe foťák. Normálně na podobné hromadné akce foťák nenosím, ale tentokrát jsem zároveň čas od času vyběhl z rušného nádvoří po schodech do výstavního sálu, kde je právě k vidění moje fotovýstava Jedním obrazem, jednou větou (2018-2020), abych zapřádal své oblíbené "neřízené hovory s návštěvníky". No a pro tyhle účely je dobré mít s sebou i fotoaparát, protože osvědčenou otázku "...a čím vlastně fotíte?" vyřkne v průměru každý druhý divák z těch, kteří mě neznají.
 
3. Díky výbornému vínu, které odbourává naší myslí často jen uměle vytvořené vnitřní překážky, jsem už večer na nějakou bariéru ve focení lidí ani nepomyslel, naopak, řekl jsem si, že člověk by měl zkusit pustit se do pořádného protiúkolu, tzn. místo focení na extrémně dlouhé expozice v přebytku světla, udělat pro změnu pár fotek velmi dynamicky se proměňující scény s nedostatkem světla, např. při večerním a nočním koncertu na slavnostech vystupujících kapel.
 
Když tato vzácná konjunkce tří podmínek večer nastala, už mi nic dalšího nebránilo vybojovat si ostrými lokty pro focení místo pod pódiem, marně se zkusit rozpomenout na několik rad specialistů - koncertních fotografů, které jsem v nedávné době při různých příležitostech potkal, a nakonec se neohroženě pustit do vlastních neumělých pokusů, protože ve focení podle mého názoru není nad chyby provedené vlastní rukou a vlastním okem.
 
První tři fotky jsou z vystoupení rockové kapely Prague Conspiracy. Popravdě, vadilo mi obložení chudáků muzikantů na pódiu panely s reklamami. To je podstatný rozdíl mezi těmi, co fotí oficiálně - ti tam prostě ty reklamy mít musí, protože dotyčné firmy považují takové zviditelnění za standardní součást fotografických služeb, proto si přece reklamu zaplatili aby byla všude vidět! - a nás nadšených amatérů, kteří se naopak snaží všudypřítomnému reklamnímu smogu vyhnout. Někdy to jde, jindy ne.

 
Druhá fotka je záměrně trochu psychedelická, protože jsem do ní zkusil nějak promítnout energii a náladu vystoupení, které se mi jako nadšenému rockovému posluchači moc líbilo. Samozřejmě delší expozice snímaná z ruky v tomto případě vede ke značnému rozostření, ale fotka je především nástroj ke sdílení emocí a ne dokument, na jehož základě budeme počítat pihy na obličeji, ne? :-)
 
 
Třetí fotka by mi celkem vyhovovala způsobem zachycení jednotlivých členů kapely, ale osvětlení tedy mohlo být v tuhle chvíli o něco zajímavější. Třeba jako na první fotce, jenže taková konstelace vizuálních efektů se objevovala jen velmi zřídka. Tak jsem vzal zavděk tím, co bylo právě k dispozici.
 
 
Jako poslední kapela dne - už pozdě v noci - přišla zahrát romská skupina Terne Čhave. Sice mám i fotky, kde je kapela kompletní, ale jak říkám - nejsem najatý dokumentarista, ale fotonadšenec z davu, tak si můžu dovolit vybrat tři obrázky, kde je k vidění jen část kapely. Ostatní muzikanti snad prominou.
 
 
Když to jen trochu jde, snažím se pracovat tvůrčím způsobem s kompozicí obrazu. Jsou ale chvíle, kdy všechna kompoziční pravidla pošlu jednoduše do kopru, protože si myslím, že i napohled mizerná kompozice může mít za daných okolností svůj smysl, když se jí ovšem dopustíte s gustem. Je ale každopádně dobré napřed si o pravidlech "správné" kompozice něco nastudovat, abyste pak měli větší radost z jejich porušování :-).

 
Chytlavé rytmy Terne Čhave roztančily nádvoří dobřichovického zámku. Zkusil jsem tedy do jednoho záběru snímaného jen kousek od pódia dostat nejen zástupce kapely, ale i reprezentanty nadšeně tančícího obecenstva a taky aspoň kousek dobřichovického zámku, jinak byste mi ani nemuseli věřit, že je fotka opravdu z Dobřichovic. Jedinou možností v tomto případě bylo snímat "od země" nebo přesněji řečeno "od holeně", o kterou se dá foťák, jak jsem zjistil, celkem dobře zapřít. Jediné, co může být problém, je, že jen odhadujete, co všechno v záběru bude a co už ne, protože snímáte zcela naslepo kamsi vzhůru, a některé méně otrlé fotografy může znervóznit i to, že se nedá cíleně zaostřit.
 
 
Doba není momentálně příliš nakloněna nevázanému společnému veselí (ze zpětného pohledu po pouhých čtyřech týdnech už snímky z téhle akce připomínají sci-fi). Na vinařských slavnostech je ovšem hlavně nutné dobře si držet svou skleničku. Když ale taneční pohyby v prostoru před pódiem (vlastní i cizí) hrozí vylít vzácný lahodný mok na dychtivě čekající trávu zámeckého nádvoří, je samozřejmě možné sklenku si odložit, v nouzi třeba i na popelnici. Stejně jako když máte obě ruce plné svého foťáku. Kruciš, která že vlastně byla moje? Ne, nebojte, svou vlastní sklenku jsem neodložil ani na chvilku, ale těm odloženým jsem jako fotograf neodolal. 
 
 
Tedy, zafotil jsem si ten večer dosyta a ve vodách mně víceméně neznámých. Až podobný žánr budu fotit deset let, budou snad obrázky lepší. Možná i tak dobré jako ty mé fotky, které jsou stále ještě k vidění ve výstavním sále a v přilehlé chodbě dobřichovického zámku. Vím, že pan ministr Prymula nás nabádá, abychom zůstali doma a přečetli si raději knihu. Ale kdybyste už náhodou jeli kolem dobřichovického zámku, byl by hřích se na výstavě nezastavit a ke čtení nevyužít třeba knihu návštěvní :-).

Kdybyste ale přece jen raději vyslyšeli ministra zdravotnictví než mne, vězte, že kdo zůstane doma, nemusí číst jen knihy, ale může si číst i blogové články. U mne na blogu najdete např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Tak tedy čtěte a hlavně buďte zdrávi!

19 komentářů:

  1. Králové rocku, ke kompletní satisfakci ještě chybí kvalitní předskokan, řekněme Kuličky štěstí!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. "Předskokani" k dispozici byli, ale to bylo ještě za slunečného dne, což nebylo zdaleka tak lákavé na focení.

      Vymazat
  2. Ti jedou, nadšení z nich přímo čiší, hlavně ta Theme Chave.. A to nadšení na těch fotkách zachyceno je...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo, chce to trochu cviku a objektiv s krátkým ohniskem :-).

      Vymazat
  3. Á, jak já bych šla na nějakej živák! Jenže to teď není zrovna žádané zboží a tak je málokdy na skladě. Mě se nejlíp fotí vždycky v Ústí když tam je týden všemožných vystoupení. Já tedy vždy preferuju Čechomor když tam je nebo Havelku. Jenže občas se program pozdrží a najde se tam i neznámý klenot. Zadařilo se ti vcelku pěkně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teď to na podobné hromadné zážitky nějakou dobu moc nevypadá

      Vymazat
  4. To je na tebe skutečně velmi netypické. Zrovna nedávno jsem vyprávěla, jak jsme byli na tvé výstavě, a na otázku, jaké že to byly fotky, jsem jako první řekla: "No, nejsou tam prakticky žádný lidi!" :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takové shrnutí je dobře vypovídající :-). Víno má naštěstí inspirativní účinky, tak nás občas zanese mimo prostor našich bublin všeho druhu :-).

      Vymazat
  5. Já jsem velmi pilný návštěvník rockových koncertů a kromě hudby si užívám i světelné efekty, i když samozřejmě gigantickou aparaturu s velkým plátnem a promítáním videí na pozadí, jako mívali Pink Floyd, už asi nikdo nenapodobí.
    Být fotografem, lidem bych se vůbec nebránil, třeba fotografování aktů musí být zajímavé :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neuměl bych si ani trochu představit focení aktu s najatou modelkou, z toho by při mém způsobu focení nemohly být jiné než mizerné fotky. Vlastně si umím představit jen jednu ženu, se kterou bych chtěl něco podobného podniknout, ale myslím, vlastně doufám, že z toho focení by nakonec nebyly ani ty mizerné fotky.

      Vymazat
  6. Vinobraní, rockové kapely, rómská kapela, atmosféra. Ten pohled zespodu vzhůru se povedl, stejně jako "nekompoziční" záběr nejen na kapelu Terne Čhave, ale i na osvětlený, ptáka připomínající, paprsek světla na stropě jeviště.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že lepší fotky by vznikly, kdyby hlavním a jediným účelem mé návštěvy na zámku bylo právě focení. Když člověk tříští zájem na víc částí, vždycky se to na výsledku pozná. Ale utěšuji se tím, že žádný učený z nebe nespadl :-).

      Vymazat
  7. Nejvíc mne natěšila ta poslední a zároveň jsem si uvědomila, jak jsem " zfotrovatěla ".
    V dobách svého bouřlivého mládí jsem si užila nevázaných třídenních festivalů s rockovými bardy a nyní jen vzpomínám.
    V pravdě, už jsem na živáku nebyla dva roky a zase se nepodívám.
    Tak snad pak budou jezdit nějaké důchodcovské autobusy a tam si muziku užiju do sytosti bez naslouchátek :-)
    A fotky, ty máš fajn, odráží se v nich, co člověk na těchto akcích hledá, odreagování, zábavu a sklenku něčeho veselého.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je fakt, že i když večer jemně ale hustě pršelo, nikdo si toho moc nevšímal. Já vždycky jezdil jenom na jeden koncert na otočku, nikdy jsem nevyrazil na "pobytovou verzi" festivalu :-).

      Vymazat
  8. Jen aby to nebyl na dlouhou dobu poslední živák.
    Plukovník preferuje jiný typ muziky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, když se takový Radeckého marš pěkně nasvítí... :-)

      Vymazat
    2. Proroka slova! Plukovník jak se zdá, nejradši muziku žádnou..

      Vymazat
  9. Psychedelická fotka je skvělá!

    Chtěla jsem návrh pana Prymuly předložit na poradě, leč na to nedošlo. Takže místo knihy jsem dnes do té práce zkrátka musela :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná by šel udělat kompromis v podobě knihy přání a stížností :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.