čtvrtek 23. července 2020

Dvě bonusové tváře světla

Jak většina z vás z mých předcházejících článků či z příspěvků na sociálních sítích dobře ví, v Divadle Horní Počernice je až do pátku 7. srpna k vidění moje výstava fotografií s názvem Třicet tváří světla. Když to na mě nikomu neřeknete, přiznám se, že ve foyeru divadla nakonec nevisí jen avizovaných 30 fotek, ale dokonce o dvě víc, protože se prostě do tohoto zajímavého a různorodého prostoru taky vešly a mně bylo líto nechat příležitost nevyužitou a místo na zdi prázdné jen kvůli tomu, abych přesně dostál titulu výstavy, který jsem si ausgerechnet sám vymyslel. Pokud by se někdo ze zdejších milých čtenářů chtěl na celou expozici podívat v mém doprovodu, poslední příležitost bude mít ve středu 5. srpna, kdy bych měl být odpoledne i večer přítomný na místě a rád bych udělal dvě komentované prohlídky - od 16:00 a od 18:00 hodin. Jste samozřejmě srdečně zváni, některé dodatečné informace najdete na speciální informační stránce mého fotowebu.

Letní světlo umí být pořádně silné a čím má blíž k poledni, tím bývá pro focení problematičtější. Rozhodně ale nesouhlasím s často opakovanou mantrou, že fotit v letním poledním nebo časně odpoledním slunci nemá žádný smysl. Jako důkaz si dovolím ukázat dvě "bonusové" tváře světla, konkrétně dvě fotky z posledního týdne, kde naopak letní polední slunce hraje důležitou roli a bez něj by fotky nebyly ničím zajímavé.

První fotka vznikla na pražském hlavním nádraží, když ostré slunce procházející prosklenou střechou staré nádražní haly vykouzlilo na prvním nástupišti - kde už byl přistavený můj vlak do Dobřichovic - zajímavé světelné ornamenty. Skoro jako by betonová procha připomínala osvětlené molo při módní přehlídce. Stačilo jen počkat, až se na tomto improvizovaném přehlídkovém molu ocitnou nějaké postavy lidí taky jako já spěchajících na vlak. Nějakou dobu to sice trvalo, protože jako na potvoru dlouho buď nikdo nešel anebo procházel potemnělou stranou perónu, ale nakonec jsem stihl i fotku i vlak.


Druhá dnešní fotka vznikla při nedělní mimořádné prázdninové vycházce se spolkem Pražské domy, která nás tentokrát zavedla do Vršovic. Asi hodinu jsme strávili v nádherném moderním kostele svatého Václava na náměstí Svatopluka Čecha. Já mám jako fotograf tyhle vycházky moc rád: Náš průvodce, kunsthistorik Jakub Synecký, totiž zasvěceně vypravuje o historii daného místa i o různých umělecko-historických souvislostech a já mám dostatek času chodit s foťákem okolo, připoslouchávat a přitom hledat zajímavé záběry, na které bych za normálních okolností neměl dost klidu. Na vnitřním prostoru toho úžasného chrámu mě asi nejvíc zaujal pozoruhodný prosvětlený strop, který přivádí do interiéru zcela specifické světlo. A jak mám ve zvyku, výslednou fotku pak zkouším ještě různě otáčet a "stavět na hlavu", abych zjistil, jestli nejsem jako fotograf jen v zajetí tradičního pohledu, a přitom jinak natočený záběr může být ve výsledku zajímavější. Doufám, že pootočením záběru o 90 stupňů a černobílým podáním tentokrát báječného architekta, pana Josefa Gočára, moc nenaštvu, to bych opravdu nerad, protože si jeho prací nesmírně vážím a obdivuji je. Mimochodem, pamatujete se ještě na článek s fotkami úžasného schodiště Gočárova Domu U černé matky Boží v Celetné ulici?



Dnešní dvě fotky tedy na mých letošních letních fotovýstavách sice neuvidíte, ale přesto, myslím, docela dobře dokumentují, že není nutné se letního poledního focení bát. Zajímavé fotky můžou vzniknout i za těch nejděsivějších světelných podmínek, pokud s těmito podmínkami budete předem počítat. A jen malé doporučení: U obou fotek bylo bezpodmínečně nutné vyřadit expoziční automatiku chytrého fotoaparátu a vše nastavit manuálně, jinak vám to automat všechno zprůměruje takovým způsobem, že se výsledku nestačíte divit :-).

A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě glos politického a společenského dění, podobných těm dnešním, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji a těším se zase brzy na shledanou.

25 komentářů:

  1. Odpovědi
    1. Taky bych chtěl být ve svých 90 letech tak "šik" jako tenhle kostel z roku 1929-30 :-).

      Vymazat
  2. I černobílá fotografie má své kouzlo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snažím se fotky dělat černobíle v případech, že barva podle mne nepřináší žádnou přidanou hodnotu. U nádražního nástupiště to bylo jasné, u kostela trochu sporné, protože záměrem architekta bylo jemné barevné tónování. Ale snad to pan Gočár překousne :-).

      Vymazat
    2. Ale překousne. Tedy pokud nezahlédne na černobílých fotkách chyby (které jsou snadněji vidět), značí to, že ani ve skutečnosti tam nejsou žádné chyby, tož dá nos nahoru nad dokonalostí dílka :-)

      Vymazat
    3. V tomto případě má být, myslím, architekt na co hrdý.

      Vymazat
    4. V životě se tam nedostanu, abych to viděla ve skutečnosti, ale ano, podle fotek může být architekt na co hrdý, linie jsou čisté.

      Vymazat
  3. Hlavní nádraží je na stínohrátky přímo stvořené.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bývám docela rád, když nestihnu vlak, protože pak se aspoň vydám po nádraží hledat zajímavá zákoutí.

      Vymazat
  4. Obě fotky se mi moc líbí a jsou téměř hmatatelným důkazem toho, že občas není k zahození všechny možné poučky a návody zkrátka zahodit :-)
    PS: Už bydlím na zbrusu nové blogové adrese, stačí kliknout :-) (A případně pak změnit odkaz v oblíbených :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Baví mě testovat, jak jsou podobná "jasná" pravidla odolná v tahu, v tlaku i v krutu :-). Samozřejmě většinou se ukáže, že dávají dobrý smysl, ale když člověk náhodou narazí na příslovečnou pravidlo potvrzující výjimku, mám radost :-).

      Vymazat
  5. Nepoznala bych ani jednu fotku, jak mohla vzniknout a co zachycuje. A škoda, že výstavu neuvidím :-( Tak ale i ochutnávka na tvém blogu moc pěkná .-)

    OdpovědětVymazat
  6. Do konce července bych chtěl připravit e-katalogy obou aktuálních výstav, aby se na jejich obsah mohli podívat i ti, kteří nemohli přímo na výstavu dorazit.

    OdpovědětVymazat
  7. První fotku jsem podle tvé nápovědy poznala hned, ale ta druhá mi dala trošku zabrat. Obě jsou zajímavé. Hodně zajímavé...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsem rád, že na tebe působí takovým dojmem :-).

      Vymazat
  8. Ráno jsem se snažila celkem 7x zaslat komentář.
    Docela jsem se obávala, kdyby všechny vyskočily, že mi zakážeš vstup.
    Nevím, jestli se chytím ... ve všech komentech jsem psala to stejné, kdo umí, ten umí.
    Pomodlit a ....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za skoro 12 let svého blogování jsem zakázal vstup jednomu našemu společnému známému, a to - přece jen - byl podstatný rozdíl :-). Ale zajímalo by mě, v čem byl problém při vkládání komentářů. Byla jsi přihlášená na svém google účtu nebo "anonymní" jako u těch dvou komentářů, co nakonec prošly? To víš, hledám v tom stejného zakopaného psa jako tomu bylo při komentování v obráceném směru.

      Vymazat
    2. Byla jsem na tom úplně stejně, poprvé a naposledy jsem zblokovala.
      Dnes občas přijde, napíše kilometrový komentář a zase v míru odejde.
      Z jakého důvodu se toto děje, netuší. Já jsem přihlášená na svém účtu a stalo se mi to vlastně 6x. Pak jsem se vydatně vytočila a zkusila to jako anonymní a ani to nešlo.
      Je asi lepší se na to vykašlat a přijít později. Jenže, čím víc se komentář ztrácí, má netrpělivost graduje, takže příště lépe vyčkat.
      Na druhou stranu, stává se mi to skutečně výjimečně, není to stav trvalý.

      Vymazat
  9. Huráááá.
    Psala jsem, v těch prvních sedmi, že já v zákoutích nikdy nenašla inspiraci :-)

    OdpovědětVymazat
  10. No pěkná hra světel a stínu na těch ornamentech.

    OdpovědětVymazat
  11. Líbí se mi, jak vyvracíš pravidla :) Je to potřeba - v dnešní přehlcené době je sice polední světlo "nuda", ale ze zlaté hodinky už je zase kýč... Někdy se ptám, co/kdy vlastně fotit. Ale pak se uklidním tím, že si to fotím jen tak pro radost.

    Škoda, že nevystavuješ i někde blíž :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dnes jsem připravil e-katalog počernické výstavy, tak sem rovnou přidám odkaz, i když blogový článek o tom bude až příští týden :-) https://www.petrvapenik.cz/e-katalog-04

      Vymazat
    2. Aha, zdá se, že odkazy v komentářích jsou defaultně vypnuté, snad to půjde zapnout někde v nastavení.

      Vymazat
  12. Otočením o 90 stupňů se interiér pozměnil na soustavu panelů, které už jen čekají na osazení výstavními fotografiemi :).

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.