Moderní Pankrác v podzimním slunci

Často se přistihuji, že na naučné vycházky po Praze chodím nejen proto, abych se něco nového zajímavého dozvěděl (což se samozřejmě dozvím vždycky), ale že možná ještě důležitější je pro mě možnost v klidu si s foťákem v ruce procházet okolí míst, o kterých je právě řeč, a při poslouchání výkladu si fotit něco úplně jiného, co s konkrétním tématem vycházky souvisí jen volně nebo dokonce vůbec ne. Podobné to bylo i při víkendové procházce po pražském sídlišti Pankrác, jejímž cílem byla hlavně drobná umělecká díla v prostoru sídliště. Přestože jsem nedaleko odtud mnoho let pracoval a přes Pankrác jsem často jezdil, v tomhle prostoru jsem se vlastně v klidu procházel úplně poprvé. No a protože o víkendu na Prahu udeřilo krásné babí léto, takže bylo velmi slunečné odpoledne, neodolal jsem a nechal jsem se okouzlovat ne úplně typickými pohlednicovými záběry této moderní a dynamicky se rozvíjející čtvrti.

 

Pozn.: Zájemci o moje fotky si na mém speciálním fotowebu www.petrvapenik.cz mohou kromě trvalých tematických fotocyklů aktuálně prohlédnout i následující příležitostné on-line výstavy:

E-xpozice č.1: Výběr fotek Zima/jaro 2019

E-xpozice č.2: Výběr fotek Léto 2019

E-xpozice č.3: Výstava fotek Karla Zvonečka ISLAND - země zázraků

Přímým sluncem nasvícená budova bývalého PZO Centrotex na stanici metra Pražského povstání, myslím, nepotřebuje barvy, aby upoutala hrou světel a stínů na moderní fasádě. U této budovy měla naše "vycházková skupina" sraz, tak jsem dorazil o chvilku dřív,abych si mohl budovu v klidu obejít a najít si záběr, který mi bude vyhovovat. Logické kácení linií na obrázku jsem se nesnažil nijak rovnat, jen jsem si dával pozor, aby lampa pouličního osvětlení taky "držela směr" :-). V budově z roku 1978 (architekti Václav Hilský a Otakar Jurenka) jsou dnes hlavně pracoviště Ministerstva vnitra.

Řekl bych, že podobnou fotku v příjemném odpoledni zalitém podzimním sluncem, kdy je na všech stranách spousta zajímavějších motivů, udělá jen pár mně podobných bláznů, ale když mně na té podivné kompozici stožárů na Pražském povstání prostě něco neodolatelně přitahovalo :-).

A když už stožáry, tak ještě jednou a trochu jinak. Vlajka na půl žerdi dokládá, že je právě oficiální den státního smutku za Karla Gotta, tak snad se legendární zpěvák neurazil, že jsem tento den neprotruchlil u smutečních televizních přenosů. Chvíli jsem musel čekat, než vítr vlajku roztáhl do slušné podoby, ale ostatní "spoluprocházející" se mi zatím naštěstí v zákoutích sídliště neztratili.

Ví se o mně, že mám rád různé formy odrazů a odlesků světla na hladkých a lesklých plochách. V tomto směru si fotografové na Pankráci opravdu přijdou na své, protože reflexních ploch je na zdejší moderní architektuře dostatek. Na následující fotce jsem zkoušel spojení různorodě vertikálně členěné výlohy jakési pankrácké firmy s obrazem tamějšího sídlištního parku.

No a dynamické vertikální členění obrazu ve spojení s odrazy na lesklých částech fasády je k vidění i na dalším obrázku pořízeném od hotelu Panorama.

Zatím jsem vám skrze všechen ten beton a sklo vůkol ani nedopřál ty správné podzimní barvy. Zkouším to tedy napravit jedním průhledem mezi betonovými sloupy. Pána s koloběžkou bych si sice optimálně představoval asi tak půlmetřík vlevo, aby nevypadal, že se právě chystá (aspoň tedy opticky) narazit do jednoho ze sloupů, ale jel docela rychle a od okamžiku, kdy jsem si ho všiml, jsem měl na tenhle záběr jen pár desetin vteřiny.

Uznávám, aspoň jedna fotka by se měla věnovat tomu hlavnímu, kvůli čemu jsem na Pankrác vlastně přišel, tedy drobnému uměleckému dílu v prostředí tamějšího sídliště. Bronzovou sochu s názvem Obyčejná madona vytvořil v roce 1971 sochař Miloš Zet. Kompozice opět není taková, jakou bych si ji optimálně představoval, žena by si podle mého gusta zasloužila za zády o něco víc prostoru, ale bohužel hned vedle ní je napevno umístěn velmi výrazný růžový odpadkový koš, kterému se v záběru jen obtížně vyhýbalo. Na barevně pomalovanou zeď v pozadí jsem zpočátku trochu nadával, myslel jsem si, že bude obtížné od takového pozadí hlavní objekt zřetelně oddělit, ale nakonec to šlo docela slušně a zeď se mi na obrázku docela líbí, protože jde, myslím, pěkně dohromady s okolní barevnou náladou.

Aby to bylo pestré, opět odběhnu od podzimních barev ke strohému černobílému podání. V následujícím záběru jsem chtěl spojit části tří různých pankráckých budov, které se liší strukturou i "věkem" a myslím že na docela dlouhou dobu se budou muset - ať si o sobě navzájem myslí cokoli - akceptovat jako sousedi :-).

Na závěr ještě jednou celkem jednoduchá moderní struktura, ve které hraje důležitou roli světlo a stín. Přítmí kanceláří je stínem decentně upozaděno, i když by v sobotu, kdy nejspíš uvnitř nikdo nepracuje, žádné speciální utajení nebylo nutné. Mně se ale jako fotografovi takový kontrast prostě líbil víc.

Samozřejmě, cestou po sídlišti jsme toho viděli mnohem víc a mě to docela namlsalo se ještě na Pankrác s foťákem vrátit, protože moderní architektura tady - v celku i v detailech - umožňuje hrát si s fotografickými záběry a vymýšlet nekonečné množství jejich variant. Však mě znáte a už víte, že takhle si hraju moc rád! :-)