Vraž do toho trochu slunce ...

... řekla by nejspíš Magdalena Dobromila, kdyby nepsala kuchařku, ale příručku pro fotografy. A tentokrát bylo základní nezbytné suroviny k dispozici dost: Pondělí sice začalo mrazivým ránem, ale pak se vyloupl tak krásně slunečný den, že jsem to nevydržel a vypravil jsem se asi půldruhého kilometru po proudu Berounky za Dobřichovice na jedno místo, které mám rád. V docela klidném pomalém proudu řeky je tam pár větších kamenů, mezi kterými se musí voda nějak prodrat, a hned následuje trochu větší sešup, takže voda se na pouhých pár metrech hezky rozproudí, jako by se chtěla krátce předvést, ale zase se při tom moc neunavit. Dá se přitom bez větších komplikací sejít až dolů "na dotek" k říční hladině, takže vás lidé procházející se, probíhající nebo projíždějící (na kole či na koni) po stejném břehu řeky nevidí, jen jejich hlasy a kroky slyšíte odkudsi shora.

 

Na tomhle nenápadném místě, kde - jak jsem přesvědčen - nefotí nejspíš vodu nikdo jiný než já, protože tam řeka napohled vypadá příliš obyčejně a nudně, i když pod maskou idylického klidu dříme divokost pohybu i barev, jsem už v minulých letech pořídil pár fotek, které se ukázaly být docela zajímavé. Nejenže byly součástí mé loňské dobřichovické výstavy, ale jedna z nich se právě minulý týden spolu s dalšími třemi obrázky odjinud objevila v novém vydání prý celkem renomovaného fotografického dvouměsíčníku F-Stop Magazine, které je tentokrát celé věnováno tématu Abstrakce: F-Stop Magazine: Abstraction 2019.

Samozřejmě mě potěšilo, že se i moje fotky staly součástí veliké skupinové on-line výstavy, na které se podílí stovka fotografů z více než 30 zemí celého světa. I díky tomu jsem měl hned dobrou motivaci překonat svou lenost, vrátit se "na místo činu", podívat se, jak se tam od posledního focení proměnily říční proudy, a vyzkoušet, jestli docela ostré podzimní slunce není možné využít pro nějaké zajímavé světelné hrátky. Pár nových fotek vzniklo a myslím, že asi tak tři z nich se snad dají bez velké ztráty fotografické cti použít i veřejně, což tímto článkem činím.

Pro první fotku jsem použil extrémně silný neutrální šedý filtr, který zeslabuje světlo vstupující do fotoaparátu 32000x. Výsledek je sice barevně střízlivější než u fotky č.2, ale nepovedlo se mi zachytit tolik faset dopoledního podzimního světla, kolik jsem si přál.

Prakticky stejný záběr, jen s jiným použitým ND filtrem (není tak drsný jako ten z předešlé ukázky, světlo zeslabuje "jen" 1000x), který ovšem není tak docela ND (neutral density), protože obraz víc posouvá do teple zlatohnědých tónů. I z toho důvodu ho rád používám; do podobného podzimního rozjasněného dopoledne u vody je jako dělaný, zvlášť když máte rádi pochoutky s karamelem :-).

Karamelové proudy

Překážka z několika říčních kamenů a naplaveného zaklíněného kusu kmene (ano, ten tu posledně ještě nebyl a setrvá nejspíš jen tak dlouho, dokud ho větší voda zase nepošle dál ku Praze) proud světla na řece nejenže nezastaví, ale dokáže ho převést na zcela jiný tvar a náležitě ho zdůraznit. Jedná se o stejné kameny jako na předchozích fotkách, jen snímané objektivem s menší ohniskovou vzdáleností, aby se do záběru dostala větší část řeky včetně náznaku zrcadlení stromů u říčního břehu.

Světlo se nedá zastavit (převedeno na černobílou verzi z původně infračerveného záběru)

Všechny předchozí fotky využívají boční světlo zleva, ale jiskřící hladina vysloveně sváděla k tomu nebát se a jít slunečním paprskům víc naproti. Slunce už po mrazivém ránu stálo před polednem docela vysoko a odlesky od hladiny byly tak intenzivní, že jsem musel - i když to hlavně kvůli špatným návykům a nejspíš ke své vlastní škodě dělám jen výjimečně - pro tuhle fotku využít na objektivu sluneční clonu.

Stínohra na Zlaté řece (převedeno na barevnou verzi z původně infračerveného záběru)

Již odpoledne se obloha nad Dobřichovicemi zatáhla, sluneční paprsky přestaly dovádět ve vlnách řeky a stáhly se do hluboké ilegality a začalo docela vytrvale pršet. Aspoň se řeka po suchém létě zase postupně trochu naplní a až přijdu na své oblíbené místo s maličkou říční peřejí příště, bude tam zase všechno jinak.

Budiž pochválena pestrá různorodost skutečnosti kolem nás :-).

P.S.: Od minulého týdne jsou na mém fotowebu k prohlédnutí dvě nové on-line výstavy:

1. Výběr z mých vlastních fotek pořízených během letošního léta: Výběr fotek - léto 2019

2. Výstava fotek Karla Zvonečka z krásné islandské přírody: ISLAND - země zázraků