Ano, věřím v Cosi
srdcem svým i hlavou;
tahle víra
povznáší
a občas bere dech:
Věřím v tebe
znovu usměvavou
s brilianty rosy
ve vlasech.
Čekáme na znamení.
Po bezhvězdné a dlouhé noci
snad konečně svítá.
Zvuk zvonů od svatého Víta
nastydle čeká
na jarní fén.
Z ledovce bude zase řeka
a z horečného bdění
zas vlídný sen.
Pozn.: Když na začátku května 2009 vyšel na tomto blogu po dlouhém stydlivém váhání první (tehdy dost neuměle rozverný) pokus o "text v řeči mírně vázané", nikdy, ale opravdu nikdy bych si nepomyslel, že po necelých čtyřech letech přibyde do "mírně vázané" sbírky jubilejní stý kousek (společně s pokusy o haiku, které se později osamostatnily jako nezávislá rubrika). S potěšením ale konstatuji, že váhání, nervozita a chvění před publikací zůstaly přinejmenším stejně intenzivní jako kdysi. A to ani nemluvím o osobnějších textech, kdy se často musím několikrát zhluboka nadechnout, než zmáčknu tlačítko "Zveřejnit". V tomto směru se to tedy třeba s Nedělními miniglosami opravdu nedá srovnat :-) Děkuji každopádně zdejším čtenářům za jejich vytrvalost ve čtení a za neutuchající přízeň. Tak jo, tedy pořádně nadechnout a zmáčknout to tlačítko... uffff, tři, dva, jedna,... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.