Není nad to přivodit si v půlce horkého léta pořádné nachlazení. Kašlete, kýcháte, rýmujete, kolem čela se vám dělá svatozář z krůpějí potu, a je vám hic. Trochu znejistíte, protože nevíte, která část z pociťovaného vedra je dána horečkou a která letním pařákem. Zvlášť když starému a podle nových regulí Evropské unie zásadně škodlivému rtuťovému teploměru jste nedávno rozcinkli kuličku s živým stříbrem. Teploměr tedy stále ukazuje, že kypíte zdravím, naopak vyhlížíte jako poněkud chladní k pokušením světa, i když ve skutečnosti - ať už je to dáno nemocí nebo vaším normálním rozpoložením (kdo to má od sebe ve vašem horečkou oslabeném stavu rozeznat?) - jste pořádně nažhavení a vnitřní energie s vámi doslova cloumá.
Taková horečka je celkem šikovná výmluva pro kdeco. Jinak obtížně obhajitelné jednání a z opratí vytržené a z kloubů vymknuté myšlenky se na ni dají v pohodě svést a nikdo vám to nemůže mít za zlé. Skvělé alibi! Trochu blouzní, chudák, ale však ono se zase vše dá postupně do pořádku. Jen co trochu vychladne, zase začne chodit do práce a přestane snad myslet na blbosti.
Dny i noci v horečkách se odehrávají na pomezí mezi snem a skutečností. Protože výlety za skutečností mimo domov byly v posledních dnech chorobou poněkud omezené, skutečnost byla v posledních dnech reprezentována především televizními přenosy z olympijských her, u kterých jsem většinu dne trestuhodně proklimbal, a které - překonali-li diváci určitou mez hlučnosti - jen chvílemi vytěsnily moje krásné exotické sny. Zajímavé: Dodnes jsem - s normální tělesnou teplotou ovšem - vůbec neměl ponětí, jak krásně se vleže sní i na obyčejném gauči u mé malé televize, možná proto, že - neoslaben bojovnými viry - jsem prozatím používal gauč zcela neinvenčně pouze k obyčejnému sezení a televizi za normálních okolností zapínám jen zřídka.
A tak se v mých horečnatých snech mísily tradiční a stále ještě neokoukané obrazy překrásných usměvavých žen s naštěstí jen přechodně zakrytými vlasy se situacemi, kdy stoupám uprostřed diváky přeplněného stadiónu (nebo lépe - cirku) na nejvyšší stupeň vítězů v taekwondu, judu nebo v maratónském běhu a japonští i korejští mistři s černými pásy, stejně jako Keňani v běžeckých tílkách jen tiše závidějí a uznale pokyvují hlavami: Je fakt dobrej! A to má přitom ještě horečku! Škoda že to pěkné snové rozpoložení vždycky přeruší hlasitá reklama na zaručený přípravek na povzbuzení erekce. Ještě drsněji tu romantiku horečnatých snů navrátit do strohé reality věru nelze!
Dnes už je mi přece jenom zase o něco lépe a vavřínový věnec položený ve včerejších dozvucích horečky mezinárodním sportovním bafuňářem na mou hlavu při slavnostním ceremoniálu se postupně proměňuje v obyčejný bobkový list do omáčky, kterou si narychlo kuchtím k obědu. Medaile na krku se proměnila v kousek čokolády, a pugét od sličné hostesky, se kterým jsem ještě před chvílí pózoval v blescích fotoaparátů, jsem nejspíš už hodil nadšeným fanouškům do hlediště. Kromě olympijských propriet mi tu z krásného sna zůstal ještě kousek jemného tmavého závoje, který voní známou tvrdohlavě omamnou vůní, a který se zatím v nic obyčejně praktického neproměnil.
Vkládám si závoj pod polštář a opět uléhám na gauč. Proč se tak inspirující horečky zbavovat předčasně, když bude večer na olympiádě ještě slavnostní zakončení?
Na pozadí další vlezle rozeřvané reklamy slyším, jak (jistě na mou počest) začíná z dálky hrát česká hymna. Ještě že už je mi dnes doopravdy líp a jdu zítra do práce, jinak by na ostatní sportovce letos z olympiády nejspíš nic nezbylo :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.