Do noci odbíjí
půl, celou,
půl, celou
a zase půl.
Světýlka bludiček
křižující řeku
tančí svá noční nepřístupná blues
o tom, jak měsíc hvězdy uhranul,
o větvích spletených
k prosbě po doteku.
Přehodím přes sebe plášť
utkaný z vláken
chladných i v žáru.
Dost! Zastav se!
Cesty zvonů zmizely v podzemí,
zůstal jen prach
a sníh z prachového peří,
gong zvoucí k obědu,
fata morgána pro nastražené uši.
Posloucháš?
Kdo tomu věří?
Noc se chce divoce protančit k ránu,
z náruče do náruče,
bez studu,
bez únavy,
houpe se na žebřících
z pavoučích sítí
a hvězdám se z toho točí hlavy.
Čekáme na prozření
a na valčík nového zrodu
jakbysmet.
Na třetí dobu
noc klopýtne
a na chvíli půjčí slunci svět.
Odpočívá a nabírá sil.
V kryptách chrámů
abych z noci samé
světlo vytvořil!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.