pátek 20. listopadu 2009

Kašpar noci

Do noci odbíjí
půl, celou,
půl, celou
a zase půl.
Světýlka bludiček
křižující řeku
tančí svá noční nepřístupná blues
o tom, jak měsíc hvězdy uhranul,
o větvích spletených
k prosbě po doteku.

Přehodím přes sebe plášť
utkaný z vláken
chladných i v žáru.
Dost! Zastav se!
Cesty zvonů zmizely v podzemí,
zůstal jen prach
a sníh z prachového peří,
gong zvoucí k obědu,
fata morgána pro nastražené uši.
Posloucháš?
Kdo tomu věří?

Noc se chce divoce protančit k ránu,
z náruče do náruče,
bez studu,
bez únavy,
houpe se na žebřících
z pavoučích sítí
a hvězdám se z toho točí hlavy.

Čekáme na prozření
a na valčík nového zrodu
jakbysmet.
Na třetí dobu
noc klopýtne
a na chvíli půjčí slunci svět.
Odpočívá a nabírá sil.

V kryptách chrámů
abych z noci samé
světlo vytvořil!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.