Černobílé výhledy ze zahrady Na Valech a rozkvetlý pozdrav z Petřína

Naposledy jsem byl na Pražském hradě v těsně předvánočním večeru, kdy jsem zde slavnostním lijákem završil vycházku na počest svých třináctých "volitelných narozenin" a užil jsem si nezvyklý pocit, jaké to je být na otevřeném Hradě sám bez dalších turistů. V zimě jsem neměl moc důvodů šplhat na vrch nad Prahou: Sníh od Nového roku prakticky žádný nebyl a nedostatek světla a skoro stále zatažená obloha taky zrovna nelákaly k focení. Ale jakmile ve vzduchu zavonělo jaro a jinak monotónní olověná obloha se začala trochu trhat, zašel jsem se podívat do zahrad na jižní straně přiléhajících k Hradu. Hlavně ze Zahrady Na Valech se totiž otevíraly docela zajímavě osvětlené různorodé výhledy do údolí Vltavy.

Snad mi prominete, že jsem se tentokrát zaměřil hlavně na černobílé focení, tak to aspoň v závěru článku zkusím vykompenzovat nějakým barevným rozkvetlým pozdravem, protože Velikonoce, které si na blogu jinak skoro nepřipomínám, jsou za dveřmi, tak je aspoň symbolicky připomenu.

Průhled přes hlavní budovu Filozofické fakulty UK a budovu Vysoké školy umělecko průmyslové v popředí, dále přes věže Staroměstského náměstí ve středu, až ke vztyčenému prstu žižkovské televizní věže v dálce.

 

Přes stromy, které jsou dosud bez listů, je prozatím možné dobře vidět i Thunovský palác, sídlo britské ambasády. Jeho věž z tohoto úhlu vyvažuje dominantní postavení dvojvěží z Malostranského náměstí, které jinak při pohledu z této zahrady prakticky vždy opanuje prostor. A trochu je vidět i zubaté úbočí Petřína s Hladovou zdí.

 

 

 

Mohutná zeď Rajské zahrady a Zahrady Na Valech ohraničuje Zámecké schody, po kterých už zase proudí davy lidí. Takhle z nadhledu je ten sevřený koridor vidět velmi dobře, jen není dobré pokoušet fyziku a příliš se vyklánět, protože - znáte to - "spadnete do písku a svou rodnou vísku, nespatříte více, dudlaaajdá!" A ještě můžete snáz než v Prachovských skalách někomu dole na schodech pomačkat fasádu.

 

 

 

 

Tenhle zakroucený strom v zahradě vedle jednoho ze dvou barokních pískovcových obelisků, připomínajících místa dopadu dvou místodržících vyhozených z okna při druhé pražské defenestraci, mi připadal jako zajímavý objekt pro focení se širokoúhlým objektivem, i když pro daleké výhledy jsem jinak využíval hlavně teleobjektiv. 

 

 

 

 

Tuhle vyhlídku na svatého Mikuláše z Malostranského náměstí jsem si usmyslel pořídit pěkně zarámovanou sloupy tzv. Malého Belvederu, který při rozsáhlých úpravách Pražského hradu po vzniku Československa navrhl architekt Josip Plečnik. Jen jsem musel docela dlouho čekat, protože v tomhle rámu se jinak střídali turisti jak apoštolové na orloji. Nakonec se prostor přece jen na chviličku ocitl bez lidí a přišla moje chvíle :-).  

Na tomhle obrázku můžete zmíněný Malý Belveder vidět napravo pod jinak dost vzdáleným glorietem ze zahrady amerického velvyslanectví (přece jen teleobjektiv zdánlivě přibližuje i objekty, které jsou ve skutečnosti dost daleko od sebe). Ale jinak se mi při pohledu z Býčího schodiště (které zajišťuje průchod na třetí nádvoří Hradu kousek od Chrámu svatého Víta) samozřejmě líbil hlavně ten krásný strom.

 

 

 

No a jsou tu slíbené závěrečné rozkvetlé fotky. Mandloně v Seminářské zahradě na úbočí Petřína kvetou mohutně již v půlce března, takže mandloňový sad se v tuto dobu jen hemží fotografy a lidmi, kteří si chtějí udělat pěkné rozkvetlé portréty. Často na těch fotkách vystupuje z květového moře věž přilehlého chrámu Panny Marie Vítězné, který je znám méně jako nejstarší barokní stavba v Praze a více jako domov slavného Pražského Jezulátka. Právě za Jezulátkem jsem tentokrát speciálně směřoval a rozkvetlé mandloně jsem přibral cestou. 

 

 

 

No a na závěr ještě jednou - tentokrát úplně zblízka - gloriet ze zahrady americké ambasády, který na rozkvetlé mandloně shlíží ze své americky hrdé výšky :-).

 

Přeji všem zdejším milým návštěvníkům krásné Velikonoce a i když jsem již ohlásil, že v neděli tentokrát nevyjdou Nedělní miniglosy, tento fakt nic neříká o tom, že třeba nevyjde nějaký jiný článek :-). Užijte si krásný rozjezd jara.