středa 3. května 2023

O renesanční pětiletce

Za deset let mandátu předešlého prezidenta jsem Pražský hrad, kde jsem byl dříve prakticky každotýdenním hostem, navštívil celkem jen třikrát: Dvakrát se tomu nedalo vyhnout, pokud jsem chtěl vidět danou výstavu, potřetí jsem Hrad navštívil jednoho loňského únorového večera kvůli focení a z té návštěvy pak vzešel speciální blogový článek Mimořádné focení na Pražském hradě. Teď se situace změnila a všechno nasvědčuje tomu, že Pražský hrad bude ke svým návštěvníkům vstřícnější a otevřenější. To jsem si ostatně vyzkoušel prakticky během prvomájového svátku, takže mohu potvrdit, že bezpečnostní prohlídka při vstupu do Královské zahrady je minulostí a za celou dobu, kdy jsem se v areálu překrásné a rozlehlé zahrady pohyboval a fotil, mě nikdo neobtěžoval kvůli bezpečnosti, přestože jsem měl s sebou stativ a batoh s objektivy. Jestli to tak půjde dál, všechno nasvědčuje tomu, že už nebudu muset Pražský hrad obcházet velkým obloukem, jako jsem to dělal donedávna.

Ona se sem tahle fotografie tematicky příliš nehodí, protože nemá s dnešní "renesanční pětiletkou" moc společného. Letohrádek královny Anny, řečený Belveder, je ale krásnou renesanční památkou, takže jsem si vyzkoušel udělat poprvé jeho infračervenou fotku. Dlouhá expozice vymazala všechny procházející návštěvníky zahrady (a že jich ve svátečním slunečném odpoledni bylo!), trochu viditelné zůstaly jen postavy posedávající na lavičkách a postávající ve stínu vpravo od letohrádku. A to byla pouhá šestiminutová expozice, teď si představte, co po nás zbyde z pohledu věčnosti :-).

  

 

Když se od Belvederu pustíte rozsáhlou zahradou ke Lvímu dvoru, nemůžete minout moc zajímavou budovu Míčovny. Tohle místo má pozoruhodnou historii: Míčovna byla postavena v letech 1568-9 stavitelem Bonifácem Wolmutem, dvorním architektem Ferdinanda I, a od začátku tak trochu přitahovala průšvihy: Napřed začala "ujíždět" do sousedícího Jeleního příkopu a musela být krátce po dostavění opravena, v roce 1617 se dokonce zřítila klenba. V polovině 18. století vyhořela a v polovině 19. století byla necitlivě přestavěna pro kasárna. Nový stát v roce 1918 zajistil základní opravy, ale roku 1945 byla budova zasažena dělostřeleckým granátem a opět vyhořela.  

Dlouho jsem si myslel, že Míčovnu si zblízka nikdy neprohlédnu, protože celá Královská zahrada patřila za dob socialistického Československa k nejpřísněji střeženým místům země. Smělo se jen k Belvederu, kousek za Zpívající fontánou už byla hradba hlídaná ozbrojenci, aby snad nikoho nenapadlo navštívit soudruha prezidenta v jeho tehdejším "domečku" u opačného konce zahrady.  Od 90. let je ale zahrada přístupná, tak si kolemjdoucí mohou prohlížet renesanční památku dosyta.

Popravdě, tentokrát jsem si chtěl vyfotit jen jeden konkrétní detail fasády, vůbec mě nenapadlo, že bych si třeba mohl udělat celkový obrázek Míčovny, abyste viděli, odkud jsem příslušný detail vybíral. Nu, napadlo mě to, až když jsem začal psát tento článek, tak jsem aspoň zabrousil do archivu a našel jsem jeden starší podzimní obrázek. Ano, je to zabrané z úhlu a sgrafita moc dobře vidět nejsou, ale aspoň něco.


Začátkem 50. let 20. století byla Míčovna nákladně opravena, velkou část původních renesančních sgrafit se podařilo rekonstruovat Josefu Wagnerovi (je mimo jiné autorem sochy Antonína Dvořáka před Rudolfinem nebo sochy Karla IV. v aule Karolina), ale u jednoho ze středních oblouků se prý nepodařilo dohledat, jak vypadala originální výzdoba, a nějakého zapáleného budovatele napadlo, že se tedy výzdoba udělá zcela nově, pokrokově, ovšem v duchu dávného renesančního stylu, aby nebyl narušen celkový dojem. Musím připustit, že tento záměr se podařilo naplnit, protože ač jsem v životě procházel kolem Míčovny mnohokrát, nikdy jsem si nevšiml té "drobnůstky", kterou byla vyšperkovaná jedna ze ženských postav nad jedním ze středních oblouků.  Mezi výjevy z renesančního světa se totiž skví znak první pětiletky.


Na tomto místě je možná dobré připomenout pro ty mladší, co vlastně byla první pětiletka: Šlo o rozsáhlý a všechna odvětví tehdejší československé socialistické ekonomiky prostupující plán rozvoje a hospodářských výsledků mezi lety 1949 a 1953. Kdo si někdy zkusil vytvořit realistický plán menší firmy na jeden rok, myslím, že si umí udělat obrázek o tom, jak je možné vytvořit plán rozvoje celé společnosti na 5 let dopředu. Ale země si procházela svou obskurní stalinistickou etapou (zvenčí jistě z mnoha pohledů nesmírně zajímavou, ale žít bych v ní opravdu nechtěl), oficiální orgány hlásaly, že vývoj společnosti je možné naplánovat do posledního šroubku, plánu ustupovalo v myslích ideologických velitelů počasí i lidské smýšlení a všechno zlé a těžké bylo dáno výhradně působením imperialismu a vnitřních třídních nepřátel, kterých byla plná vězení i pracovní tábory. A jak bylo tehdy zvykem, kromě řady tehdejších osobností podléhala zjevnému kultu i pětiletka, proti které se nesmělo říct křivého slova, byť jste třeba podle ní mohli pojmenovat své dítě (představuji si chudinku Pětiletku Vápeníkovou a je mi z té představy fakt nedobře).

Začátkem 50. let, kdy rekonstrukce probíhala, se pětiletka skloňovala ve všech pádech (ostatně i rekonstrukce sama byla nesporně položkou všeobjímajícího celospolečenského plánu) a měla i své oficiální "logo": Ozubené kolo s nápisem ČSR, uvnitř něj velkou pětku a uvnitř té pětky srp a kladivo symbolizující sepětí dělnictva a rolnictva. Že se ovšem tento znak kvalifikuje i do omítky jedné z nejvýznamnějších renesančních památek v zemi, to už chce určitou míru představivosti :-).

Tak až se někdy budete procházet Královskou zahradou a půjdete kolem Míčovny, zkuste si ve výtvarně propracované omítce najít ten drobný stalinistický anachronismus, který je dnes chráněn s celou budovou po právu jako významná kulturní a architektonická památka. Tím spíš, že je dnes představená "pražská drobnůstka" zcela absurdním spojením uměleckých stylů, je to pořád jedna z postupně mizejících drobných upomínek na těžkou dobu, na kterou by se z řady důvodů zapomenout rozhodně nemělo.

 

 

 

26 komentářů:

  1. Pražský hrad skýtá mnoho lákadel pro objektivy a lidi za nimi stojící. Navíc se výsledek velmi mění v závislosti na denní době, počasí, atmosféře, ročním období, použité technice a jejím nastavení. Výsledné kreace jsou unikátní a těch kombinací jsou tisíce. Líbí se mi, jak kreativně pracuješ s těmito proměnnými, protože takhle vznikají fotky, které mají vlastní duši. Budu se těšit na další :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dá se říct, že Hrad je pro mě místo, kam bych moc rád chodil fotit v různých podmínkách, snad se to teď bude občas dařit. A pokud se ti výsledky líbí, je to pro mě velká radost :-).

      Vymazat
  2. K letohrádku se budu muset vypravit. Taky jsem tam dlouho nebyl.
    Ta fotografie se ti vyvedla znamenitě.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, bylo to focené právě z míst, kde kdysi hlídkovali příslušníci, aby lid nenakukoval do míst, která nepříslušela jeho kastě :-).

      Vymazat
  3. Ta dáma je evidentně ideologicky nepevná. Ač byla pověřena důležitým stranickým úkolem, šklebí se na něj poněkud ironicky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je-li dáma nepevná, je to nejspíš dáno nedodržením správného technologického postupu, takže správně nezatuhla :-).

      Vymazat
  4. A teď si, Petře, představ, že my, narození v roce Vítězného února jsme to museli vše prožít a přežít na vlastní kůži!A to nám umřel Stalin a Gottwald a to bylo nářků, co vy mladí víte!?hihi.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně už stihnul umřít jen Brežněv. Sice Stalinovi s Gottwaldem se to nemohlo vyrovnat, ale i tak dobrý :-)

      Vymazat
  5. Jak příhodné, zrovna včera jsem přednášela o jazykové propagandě! :-) A myslím, že tahle drobnost o našich dějinách vypovídá řádově víc, než by o nich vypovídala památkářsky korektně opravená fasáda. Až půjdu kolem, rozhodně se po paní Pětiletce podívám :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem rád, že právě tahle "drobnůstka" zůstala zachována. Celkový dojem nijak nenaruší a poučené i zvídavé oko potěší :-)

      Vymazat
  6. Mam to tam rada, ale prodrat se temi dacy chce ostre lokty. Jednou z mala potech covidu bylo prochazet si tato mista v osameni!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě překvapilo, že dominantním jazykem na Hradě i v jeho docela širokém okolí byla na prvního máje polština.

      Vymazat
  7. 'Lezarts
    Tuhle “laskominu” si na příští procházce nesmím nechat ujít!

    OdpovědětVymazat
  8. V Micovne jsem byl kdysi o vinobrani na ochutnavce vin....O tech souvislostech jsem nevedel, ale casto jsem premyslel, cobz arealu Hradu bylo vlastne za "ancient regime" pristupneho verejnosti...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli se nepletu, ze zahrad byla přístupná zahrada Na baště a pak taky jižní zahrady pod Hradem, ale protože se tam věčně něco opravovalo, nebylo to nic spolehlivého. Hezky jsou tahle místa vidět třeba ve filmu Věry Chytilové Faunovo příliš pozdní odpoledne z roku 1983.

      Vymazat
  9. Ovsem, kdyz jsme byli o velikonocnim pondeli na koncerte, prohlidky jeste byli, sle ciste formalni...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byl jsem chvíli v Královské zahradě i loni na svátek 28. října, to ještě prohlídky fungovaly, ale jen chvilku poté přišla četa vojáků a všechny turisty ze zahrady vytlačila kvůli programu "řádového dne". Tak jsem tuhle překotnou akci do celkového počtu návštěv Hradu nezapočítal, ale z té krátké procházky zahradou je prostřední fotka z článku.

      Vymazat
  10. Petře, já také vítám to, že se hrad znovu otevírá veřejnosti. Nemám to tam daleko, bývaly doby, kdy jsem tam byla častým hostem s dětmi a i vnoučaty. Ovšem od doby vyvěšených trenýrek a pak následujících kontrol jsem tam nebyla. Zase znovu vyrazím.
    Fotky jsou nádherné, mě srdce při pohledu na ně, plesá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mockrát za tu dobu jsem procházel kolem Hradu, ale bylo otázkou hrdosti necpat se tam, kde o mě zjevně nestojí. Snad to teď bude lepší.

      Vymazat
  11. Pořád říkám, že upomínky na minulost (sochy apod.) se nemají úmyslně ničit. Jednou je to součást historie, ať už byla jakkoli nehezká a nepříjemná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tomto případě se myslím zvolilo optimální řešení. Anachronická upomínka nijak neruší celkové vyznění a kdo chce, najde ji.

      Vymazat
  12. Touhle trasou jsme šli vloni na podzim s Padesátkou. Od Klárova Chotkovými sady k Belvederu a pak okolo Míčovny na Hrad. Ovšem ještě s rámy. Byť tedy voják který střežil vchod k Belvederu byl vcelku velmi laxní v prohlídce, tedy spíš ani nic a nikoho neprohlížel. Myslím že i pro ně to byla velmi nepříjemná služba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím, že to pro vojáky nebylo nic příjemného. Ale služba je služba...

      Vymazat
  13. Belveder v Praze nikdy nevynechám, ale Míčovna mně nic neříká. Připomenout si pětiletky je ale velkým lákadlem :). Jinak ta hlava s rozevlátými vlasy mně trochu připomíná Botticelliho Zrození Venuše.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jen aby se Venuše stihla zrodit v termínu podle plánu :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.