pátek 25. února 2022

Deset soukromých poznámek k situaci na Ukrajině

V posledních měsících se snažím nepsat blogové články na politická témata a svůj pohled - pro toho, kdo by se o něj náhodou zajímal - vepsat do řádků nebo mezi řádky tradičních zkratkovitých Nedělních miniglos. Protože ale téma ruské invaze na Ukrajinu, domnívám se, bude v této fázi těžké, ne-li nemožné komentovat tímto způsobem, nezbývá mi, než napsat pár poznámek, které mě na toto téma napadají, do speciálního textu. Jak to u mě bývá v případě podobných článků, nečekejte, že bude text precizně strukturovaný, případně dokonce seřazený podle důležitosti jednotlivých bodů; půjde to tak, jak mi to slina na jazyk a následně skrze systém nervů až na konečky prstů přinesla.

1. Zjišťuji, jak málo mi stačí k pocitu krátkodobé spokojenosti, když to dokáže způsobit i tak prostá skutečnost, jako že se naši poslední dva prezidenti - notně zaskočeni vývojem situace - poprvé za posledních několik let konečně jednou zachovali jako odpovědní politici a ne jako proruští pohůnci, kteří když jen trochu mohou, házejí vidle do jakékoli diplomatické snahy vlády (ať už je právě jakéhokoli složení) v této věci. Určitý pocit zadostiučinění mám pak z toho, že z nich jejich náhlý názorový obrat udělal v očích jejich dosavadních ruských příznivců rázem zrádce a nepřátele, což je dobrá ukázka, jak stabilní je vděčnost těchto kruhů za prokázané služby a taky že pořád ještě platí staletími prověřené přísloví "Panská láska po zajících skáče".

2. Shoda "algoritmu" ruské invaze s postupem podobných ohavných událostí, se kterými máme v československé historii několikerou přímou zkušenost, je do očí bijící: Jsme sice v jiném čase, v jiných kulisách a ve světě s (poněkud) jinak rozloženými globálními politickými silami, ale stejná je podstata, podobný je průběh, typově podobní jsou aktéři a jejich motivace a podobně absurdní jsou i oficiálně prezentovaná zdůvodnění.

3. Mezi docela normálními Rusy a Ukrajinci mám řadu známých a nemíním se v tomhle směru nechat vyhecovat, abych na svém vztahu k nim něco zásadního měnil kvůli nějaké partě zločinců s prstem na červeném "zmizíkovém" tlačítku, se kterými si v ideálním případě časem poradí mezinárodní soud a v horším (a bohužel mnohem pravděpodobnějším) případě pak historie nebo snad aspoň boží mlýny.
 

4. Je pozoruhodné, jak početný je tábor těch, kteří jsou kdykoli a v čemkoli ochotni podporovat Rusko a jeho nohsledy proti svému vlastnímu (podotýkám: demokratickému!) státu a své konání si ještě dovolují vydávat za vlastenectví.

5. I když si vůbec nedělám iluze o strategických důvodech, které tehdy vedly k našemu přijetí, jsem opravdu rád, že jsme jako stát využili dočasného oslabení imperiálních mocenských ambicí Ruska ve druhé polovině 90. let a Česká republika vstoupila do NATO. Neříkám, že nám to ve vztahu k šíleným kremelským jestřábům opravdu zajistí bezpečnost, ale vzhledem k tomu, že Rusko si nás pořád (a potvrdilo se to právě v době těsně před vypuknutím bojů na Ukrajině) nárokuje jako sféru svého zájmu, do jejíhož vývoje hodlá bez ohledu na zájmy obyvatel aktivně zasahovat, asi to pro nás nebude horší situace než kdybychom v téhle a nastávající krizi stáli osamoceně mimo. 

6. Až mi zase některé politické síly budou chtít v příští předvolební kampani namluvit, že máme co nejdřív vystoupit z NATO, protože naše setrvávání tam je prostě hanba, budu to poměřovat očima současného ruského válečného odhodlání a chřestění zbraněmi, a tedy považovat za pokus podstrčit nás euroasijskému otesánkovi jako další chod. Obávám se, že ruský medvěd udělal svým válečným avanturismem takovým silám, jako je u nás SPD, typickou medvědí službu.

7. Stejně budu hodnotit "sluníčkové" snahy ušetřit na rozpočtu na obranu, protože v naší stoprocentně bezpečné a z definice mírumilovné Evropě jsou to přece nesmyslně vyhozené peníze a mnohem lepší by bylo si za ně něco pěkného koupit.

8. Cesta našeho světa do pekel evidentně nemusí začít v některém z tradičních ohnisek "střetu civilizací" (viz Samuel P. Huntington - Střet civilizací). Bohatě stačí, když dojde na hádky "v rodině" a jeden z dlouhodobě rozhádaných civilizačních bratrů ztratí kontrolu nad svou domýšlivostí. 

9. Nemohl jsem si nevzpomenout na naši dřívější "lidově demokratickou armádu", jíž jsem se stal kdysi na rok nedobrovolnou součástí, která měla svého času taky plnou hubu míru a mírového poslání, ale svůj "mírový šturm" měla precizně rozplánovaný až skoro na německo-francouzskou hranici. 

10. V bláhovém domnění, že umělecké fotografie s politikou bezprostředně nesouvisejí, jsem nedomyslel možný vývoj situace a právě minulý týden po dlouhém zvažování jsem jako jednu ze tří hlavních fotografických soutěží, kterých se letos chci zúčastnit, vybral jednu z dlouhodobě nejrenomovanějších a navíc přímo řízenou mezinárodní fotografickou organizací - soutěž moskevskou (Moscow International Foto Awards). Teď mi snad zbývá se jen paradoxně modlit, abych tam jen, proboha, snad něco nevyhrál :-).

Vzpomínám na velké cykly fotek ze středoevropských vojenských invazí (především z roku 1968 v Československu a v roce 1956 v Maďarsku), běhá mi z toho mráz po zádech a - i když mám opravdu daleko k idealizaci některých praktických pilířů, na nichž je vystavěna současná ukrajinská společnost (u té naší to mimochodem není jinak), jsem v duchu s těmi, kdo jsou právě teď cílem další zlovolné vojenské operace ze strany Ruska jako nesporného a doslova učebnicového agresora. V internetovém prostoru doslova všudypřítomné kecy, které tuto jeho roli relativizují poukazováním na různé protipříklady z dřívějška (Vietnam, Irák, Srbsko...) nebo se ji snaží vysvětlovat tím, že Rusko "nemohlo jednat jinak, protože bylo nepřáteli k těm krokům vyprovokováno a de facto donuceno", považuji jen za tradiční propagandistickou mlhu, do které je zahalen každý podobný konflikt, dokonce i ten, u nějž jsou role od začátku rozdány ještě jasněji, než je tomu u současného konfliktu na Ukrajině.

41 komentářů:

  1. Díky za tenhle článek. Já mám jen slzy.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Radši bych psal o něčem veselejším, ale ono to moc nešlo.

      Vymazat
  2. Valka je až to poslední řešení a balka, navíc vedená bez vypovězení je naprosto neospravevedlnitelna (a myslím že bez vypovezeni splnuje i definici válečného zločinu)....Jina věc je zda by pro Ukrajinu lepší vest jinou politiku vnitřní a zahraniční apod...Ale to je zas jiny problem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, je to zločin. Ale není to poprvé a vždycky to nakonec prošlo. Jednou by se to mělo konečně všechno sečíst a podtrhnout, než přibydou další položky.

      Vymazat
  3. Také mě zaskočilo, kam až Putin byl schopen zajít, protože v lecčem z popisu předcházejících událostí (myslím) měl kus pravdy. Přesnou chronologii neznám, ale s ukončením činnosti vojsk sdružených ve Varšavské smlouvě se představitelé NATO s Ruskem dohodli/ "dohodli" (zřejmě to byla jen ústní dohoda a dokument s podpisy chybí), že NATO se nebude rozšiřovat na východ. Zpočátku i náš prezident Havel měl idealistickou představu, že žádná vojenská seskupení nejsou potřebná, protože studená válka skončila.
    Ale NATO se rozšířilo k ruských hranicích ze všech stran a když dostala příslib vstupu i Ukrajina, bylo to už na Rusy trochu moc, a tak si preventivě "vzali zpět" Krym. Na tom ale nic divného nevidím, protože Krym vždy patřil Rusku a Ukrajině ho podivným způsobem "věnoval" komunistický představitel Chruščov, což se mělo po skončení komunistického režimu hned prohlásit za neplatný právní akt, učiněný totalitním zřízením. K tomu ale nedošlo, jakousi legitimitu pak dodalo referendum, kde se obyvatelé Krymu sami vyslovili pro návrat k Rusku. Následné sankce vůči Rusku byly nepochopitelné minimálně z toho pohledu, že touhu Albánců si na území Srbska zřídit stát Kosovo stejné země, které odsuzovaly opětovné připojení Krymu k Rusku, vyslyšely a stát Kosovo většinou hned uznaly (náš spící kníže ve funkci ministra zahraničí stál v 1. řadě, ale např. Slováci tak neučinili dodnes).
    Představa obklíčení ze všech stran a neustálé vyhlašování stále tvrdších sankcí (byl už dosažen stupeň tvrdosti korundu nebo už přímo diamantu?) se Rusku pranic nelíbila a muselo se cítit v ohrožení. Ovšem Putinovo rozhodnutí o invazi je tragédie pro všechny zúčastněné, Ukrajina je odepsaná, nikdo jí významně nepomůže (to, že budeme vyvěšovat vlajky a dštít síru na Putina, je jim platné jako mrtvému zimník), vojáci NATO tam bojovat nebudou, protože nejde o členský stát, dnes chudá země bude ještě zdevastovaná válkou, silně to postihne také Rusko, především ekonomicky, a v tom přeneseně i nás. Dovážet ropu a plyn budeme z druhého konce světa (zkapalněný plyn je teď asi 3krát dražší než ten z Ruska a bude určitě víc), všechny už tak drahé energie se ještě výrazně zdraží, inflace bude ne 10 %, ale možná 30, zchudneme, do Ruska se už nedostaneme (jsem rád, že jsem to ještě stihl a v posledních 8 letech byl jak v Petrohradu, tak v Moskvě), Rusové se nedostanou asi vůbec nikam, aniž by si "obyčejní" lidé takový vývoj přáli a měli ho na svědomí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zajímalo by mne, proč tak rychle, vlastně přednostně "vletěl" do Černobylu,..

      Vymazat
    2. Před lety jsem bral Putina jako sice hajzla ale zároveň i pragmatika. Ale tenhle krok je špatný ve všech směrech a zároveň zakládá - a to ještě jen v tom lepším případě - nové kolo vleklé studené války, na kterou doplatí všechny dotčené strany. Vůbec si neumím představit argumenty, které rozhodly pro takovouhle akci, proto nemám ani náznak omluvy nebo pochopení. Ti, kdo k něčemu takovému dali rozkaz, by měli do jednoho skončit v Haagu.

      Vymazat
    3. Proč Černobyl? Nejsem žádný vojenský stratég, ale řekl bych, že jednak je to "při cestě" hned u hranic s Běloruskem, jednak je vždycky dobré mít pod palcem velký energetický zdroj (je tam po odstavení jaderných reaktorů i velká solární elektrárna) a jednak je to pro západ symbol a symboly je třeba ovládnout co nejdřív.

      Vymazat
    4. No ..onnto nrni jen Krym.Ono je to Podnestri v Moldavii, ona je to Jizni Osetie a Abchazie v Gruzii, Doneka a Luhansks "Lidova republika"...

      Vymazat
    5. Třeba se časem o Černobylu dozvíme i něco víc. Zvýšila se tam prý radioaktivita, to by mohlo značit, že bylo nutné otevřít sarkofág. Co tam bylo tak důležitého a třeba i odvezeno? Co tam bylo uloženo?
      Nu, časem třeba uvidíme, komu ku prospěchu.

      Vymazat
    6. Žádnou "dohodu" se najít nepodařilo. To, z čeho vznikl mýtus podporovaný ruskou propagandou, bylo slovní vyjádření mezi dvěma politiky a týkalo se sjednocení Německa, tedy že NATO neposune své vojáky do východní části, rozuměj NDR, když Sovětský svaz nebude dělat potíže.

      Vymazat
    7. Pro matku.Dea4: Radioaktivitu pravděpodobně rozvířila vojenská technika. Představa, že by se měl otevřít sarkofág, aby to ublížilo Ukrajině, potažmo Evropě, je hodně morbidní i na Putina...

      Vymazat
    8. Pro matku.Dea4: Kdyby tuhle zprávu zpracovával Arnošt Vašíček, ptal by se nejspíš podobně, ale myslím, že takové "tajnosnubné" úvahy nemají s realitou moc společného. Otevírání sarkofágu není nic jednoduchého (problém může být spíš poškození než otevírání, to není střecha wimbledonského kurtu) a hrozí to bezprostředně vždy nejvíc tomu, kdo je právě nejblíž. Naopak skvěle se to dá využít v propagandě ("zajišťujeme bezpečí proti zneužití teroristy", "chráníme celou Evropu před ohrožením", atd.) i k případnému vydírání při následném mezinárodním vyjednávání.

      Vymazat
    9. "Před lety jsem bral Putina jako sice hajzla ale zároveň i pragmatika." - Lavrov mi přijde mnohem záludnější.

      Vymazat
    10. Nikoliv, Arnošt Vašíček ten by něco takového nenapsal. To spíš Daniken.
      Totiž fantazii meze nekladu, ale tak uvidíme, fantazii do šuplíku zavírám.

      Vymazat
    11. Lavrov je mazaný. A mazanost - jak trefně píše Pavel Juráček ve svých denících - je ctností malých lidí.

      Vymazat
    12. Záhadolog jako záhadolog :-).

      Vymazat
  4. Myslím, že váš článek vyjádřil pocity většiny. Já v tom vidím hlavně potřebu Putina se zapsat do dějin, než se stane věkem a nemocí neschopným. Má mandát do roku 2036, co ještě stihne za hrůzy? Moc a peníze je vražedná kombinace! A my obyčejní smrtelníci…? …obyčejné figurky na šachovnici, těchto lidí, kteří končí v propadlišti dějin … s pocitem bezmoci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že tam musí být ohromná osobní animozita, která v kombinaci s obavou ze "ztráty tváře" může být smrtící. Jinak ten model je vždycky stejný: Co nejdříve odstranit nebo aspoň deaktivovat legitimní vládu, která je následně s určitým odstupem nahrazena loutkovou nebo aspoň kooperující vládou, která má důvěru okupantů.

      Vymazat
  5. Nemám slov,jímá mě z toho všeho smutek a bezmoc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem na tom podobně. Zločin v přímém přenosu a zločinci se považují za elitu světa...

      Vymazat
  6. Sprosté vraždění. Útočit na někoho, kdo se nemůže bránit - civilní obyvatelstvo, děti... Hrůza. Obdivuju, žes byl schopen dát dokupy článek. Mně pořád hlava nebere celou tu situaci a možné následky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mě je nepochopitelná ta nabubřelá povýšenost, která dovoluje nařizovat ostatním zemím (např. Švédsko, Finsko) na dálku, co smějí a nesmějí. To nese děsivou informaci, že ruské vedení samo sobě megalomansky připadá jako pán světa, který má pravomoc zbytku světa určovat, co bude dělat, aby to Rusku vyhovovalo. Věřím, že si tihle pánové jen spletli století a že se to nestane standardem i v této éře.

      Vymazat
  7. Smutná ukázka toho, že dějinné událostoi se opakují, snad tato bude mít jiný konec.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mění se jen nástroje, které mají lidé aktuálně k dispozici, jen minimálně se proměňují předpoklady a pohnutky jejich jednání.

      Vymazat
    2. Myslím, že něco změnit by mohlo veřejné mínění v Rusku, od poslanců se nic čekat nedá, ti se budou bát o svá koryta. Jenže větší protesty se mohou objevit nejvýš v kosmopolitním Petrohradu a ty se dají "zpacifikovat", střední třída, které se sankce nejvíc dotknou, se do revolucí nikdy nehrne, Putin jede na tygru a sám nesestoupí.

      Vymazat
    3. Myslím, že Putin svou výzvou ke svržení "narkomanů" trefil hřebíček na hlavičku, protože na ruskou squadru mocenských závisláků to sedí perfektně.Jen tam, zdá se, zatím není síla, která by něco takového dokázala uskutečnit.

      Vymazat
    4. Jsem za jedno s Milošem. V blízkých vsích, žijí na pohodu ruské i ukrajinské rodiny, pracovití lidé, nezaslouží si nic zlého. Pevně doufám, že Rusové nechtějí válčit.

      Vymazat
    5. Určitě si nezaslouží nic zlého. Ale propaganda je mocná zbraň a dokáže rozbít i napohled pevné vztahy. Nezbývá mi než věřit, že se ani jedna strana nedá.

      Vymazat
  8. Evropa a ani Amerika nemá silného vůdce, tak si báťuška začal vyskakovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, vždyť EU dopustila, že máme bolševiky i evropském parlamentu, pravičáků se zbavovala a levičáky podporovala. zničila vyváženost. A teď chybí silná osobnost.

      Vymazat
    2. Mám pocit, jako kdyby Evropa zase tančila na Titaniku.

      Vymazat
  9. Ukrajinci se ukázali jako znační vlastenci - místo mírových dohod volí vojnu!

    OdpovědětVymazat
  10. Dějin znají takové Putiny a řada událostí i jejich konce. Jen aby to bylo konečně zhodnocené, aspoň soudně. Když aktér je nesoudný a škodí vlastně celému světu ☻

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Z tohoto koutu světa bylo těch "správně zhodnocených" v historii bohužel jen minimum, takže stihli napáchat obrovské zlo. Kdyby jejich dnešní následovníci měli dobré historické příklady, že jim za jejich zločiny hrozí alespoň ostudné veřejné máchání ve Vltavě nebo v Indigirce, možná by si tolik nevyskakovali.

      Vymazat
  11. Milý Petře, víš moc dobře že Murphyho zákony jsou neúplatné a platí kdykoli to nepotřebujeme, takže si připrav zdravici v ruštině až ti přijde zpráva o tom, že jsi vyhrál! ;-) Mám mezi dandíkářskými přáteli pár ruských, najednou jsem zjistila, že jak mávnutím kouzelného proutku zmizeli z FB. Jestli ze studu, nebo že se báli aby neztratili svůj chovatelský kredit před ostatním světem, nevím. Proto jsem byla hodně překvapená, že mi přála k narozeninám jedna z nich. O to pikantnější je, že jsem si na profilovku loupla ukrajinskou vlajku. Byly jsme přes pesany, když ještě Bobí žil, takové vzdálené příbuzné, měla Bobešovu starší sestru. Ale je to o tom, že normální lidé za své vlády nemohou, byť já prostě i tak moc Rusko jako takové nemusím. Vím, že to je nádherná a zajímavá země co se týče přírody, je zajímavá i co se týče historie, ale je tvrdě postižená právě svými vůdci. Od carů, přes Lenina a Stalina po Putina.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že ani v tom případě by zdravice v ruštině nebyla třeba (i když ruština za některé své mluvčí už teprve nemůže), protože soutěž organizuje stejná nadnárodní společnost jako mou oblíbenou soutěž v Tokiu a ještě pár dalších významných akcí v některých jiných koutech světa; v početné mezinárodní porotě je jen pár Rusů, kteří jsou navíc osobnostmi fotografického světa. Je vždycky k vzteku, když kreténi a zločinci dělají "marketing" miliónům lidí včetně těch, kterým schopnostmi a charakterem nesahají ani po kotníky.

      Vymazat
  12. Nikdy bych nevěřila, že se dožiju takovýhle války. Celý dětství jsem měla děsivý válečný sny, ve kterých byly tanky a zákopy. Čtyři z tanku a pes, Zbraně pro Prahu, Osvobození Prahy, ...a jitra jsou zde tichá. Jo, dívala jsem se dobrovolně. A teď zase bitva o Charkov. Rozbitý Kyjev, kde jsem byla. Strašný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Představuju si, jak bych dopadl, kdybych na vejšce při zkoušce z marxismu-leninismu řekl, že jednou bude válčit Ruská federace s Ukrajinou. Ono docela stačilo, když jsem řekl, že je historická nevyhnutelnost, že se Německo spojí.

      Vymazat
  13. Nemam slov cele ty uplynule dny. Kolik vzteku, hanby a nasrani by se dalo namazat na Putina. Tak se budu radsi drzet drobku, ktere jsou na tom vsem snad pozitivni. Neuveritelna sila a charisma Zelenskyje, solidarita ostatnich, a dikybohu nejen postkomunistickych zemi. Pres pocatecni sok a ostudna zavahani zapadni svet drzi s Ukrajinou a dava to najevo. Pevne verim, ze to dopadne dobre a snad si na tom uvedomime krehkost soucasneho blahobytneho sveta.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. I já věřím, že to nakonec dopadne lépe než to vypadalo na začátku. Ale pokud jde o tu atmosféru a pocit křehkosti, připomnělo mi to ruský puč z roku 1991. Tehdy to bylo naštěstí krátké, ale to bylo tím, že to organizovali zoufalci, kteří se pak neuměli ani zastřelit, když všechno selhalo. Teď je to úplně jiné.

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.