Rok od skončení blog.cz aneb Jak se po starém blogu zaprášilo

Když jsme se v půlce loňského července my, staří harcovníci, hrdinně a přes nekončící řadu protivenství nadále na vlastní nebezpečí obývající stále vybydlenější blogové ghetto se jménem blog.cz, dozvěděli, že celá platforma do měsíce zanikne, připadli jsme si možná trochu jako vodníci ze známé české filmové komedie Jak utopit dr. Mráčka, kteří se měli přestěhovat do modernějších panelákových bytů, protože ve starém baráčku u řeky bylo podle mínění úřadů přílišné vlhko. Najednou veškeré hartusení a vzpoury komunity pranic nefungovaly a nezastavitelný sebedestrukční mechanismus neochvějně odpočítával poslední dny, hodiny a minuty. Po očekávané vlně nostalgie a zvažování, zda bude kaše opravdu tak horká, jak se zdá být, jsme bohužel museli vzít v potaz prostý fakt, že naše loď je možná pro oko pěknou starožitností a máme s ní spojenou celou řadu fajn zážitků, ale tyto skutečnosti bohužel nedokáží vykompenzovat nepříjemnou drobnost, že do lodi teče dírou, kterou do ní navíc vysekal sám kapitán. A loď skutečně skoro přesně po měsíci šla (na divoké poměry administrace blog.cz překvapivě celkem řízeně) ke dnu. Na od té doby nedostupné palubě zůstalo pár skvostů které nikdo nechtěl, nemohl nebo nestačil přestěhovat, a spolu s tím spousta šuntu, který statisícům autorů nestál za to, aby pro něj pohnuly prstem, a nejspíš nebude ani zajímavým soustem pro budoucí romantické hledače pokladů všeho druhu.

Jak se po starém blogu jen zaprášilo?

Stěhování proběhlo celkem živelně, někteří z nás zakotvili v předem připravených blogových brlozích, jiní si svou novou zemljanku vyhrabávali narychlo. Někteří využili profesionální nebo aspoň nesmírně ochotné a šikovné amatérské špeditéry, jiní stěhovali svépomocí na vlastních zádech. Myslím, že nebyl nikdo, kdo by věřil administrátorům, kteří dovedli starou platformu k technickému a reputačnímu krachu, že jejich narychlo spíchnuté návody na přestěhování zafungují, a taky nezafungovaly. Lépe řečeno, jakžtakž fungovaly 3 měsíce (když jste si ovšem sami upravili všechny vnitřní provazby a prokliky a oplakali ztracené komentáře) a pak všechny podle oficiálního návodu přenesené fotky zmizely, takže kdo nechtěl mít své starší články děravé jak cedník, musel si v listopadu plivnout do dlaní a fotky dohrát znovu, pěkně jednu po druhé, což bylo fakt na hlavu, pokud jste jich podobně jako já měli víc než tři tisíce. Bezprostřední nadšení z takové formy spolupráce jsem ostatně vyjádřil už v listopadovém článku O dobrých a špatných blogových zprávách).

 

Poslední screenshot hlavní stránky mého starého blogu, sejmutý jako "posmrtná blogová maska" den po plánovaném odpojení platformy blog.cz od přístrojů. Po krátkém období klinické smrti, kdy se uživatelé snažili pobrat co nejvíc a rychle utéct z potápějící se lodi, nastal definitivní exitus 17. srpna 2020 odpoledne.

Co se přestěhováním změnilo?

Velký stěhovací třesk odvál z mého blogu především občasné a náhodné návštěvníky, kteří se ke mně dostávali např. přes titulku blog.cz. Zároveň jsem se stal na řadu měsíců prakticky zcela neviditelným pro vyhledávače, odkud se dříve rekrutovala přibližně polovina všech mých návštěvníků. Situace se sice lepší, ale děje se to jen velmi, velmi zvolna. Výsledkem je skutečnost, že zatímco moje dlouholetá setrvalá návštěvnost byla 500 - 800 návštěv týdně, teď je to za stejnou dobu 200 - 300. Mnohem větší procento návštěv než dříve tak tvoří místní štamgasti, kteří se sem vracejí už dlouhá léta a já jim velmi děkuji za jejich úžasnou vytrvalost.

Mají blogy budoucnost?

Občas si přečtu optimistický článek, že blogování jako obor je sice možná mírně za zenitem, ale jeho perspektiva je jinak celkem dobrá, zejména v tzv. "vážném blogování" zahrnujícím literární pokusy a názorové texty. Připadá mi to trochu, jako když mediální odborníci a doboví influenceři kdysi přesvědčovali veřejnost, že vysekávání textů do kamenných desek je sice možná mírně za zenitem, ale jeho perspektiva je jinak celkem dobrá, protože móda papíru jistě brzy opadne, když papír stejně nic nevydrží, zatímco do festovních kamenných desek se budou důležité texty vysekávat vždycky. Kdo tehdy na základě takového odborného dobrozdání investoval do manufaktur vyrábějících dárkové "psací soupravy" sestávající ze sekáčů a dlát různého profilu a velikosti (lepší soupravy měly samozřejmě i italiku a bold), ten byl brzy bez starostí o to, jak zajistit svůj majetek proti lupičům. 

Odliv původně blogových aktivit směrem k nejrůznějším sociálním sítím je nesporný a nezvratný, blogy, domnívám se, se stanou ještě nějakou dobu trpěnou a postupně se zmenšující rezervací menšinových podivínů, kterým z nějakého důvodu nestačí k vyjádření pár hutných a vypointovaných slov s jedním trefným ilustračním obrázkem. Návštěvnost budou tito podivíni tvořit jeden druhému podobně jako si dnešní básníci jeden od druhého kupují své vydané verše, takže se vytvoří cosi jako blogové rezervace, prakticky izolované od ostatního světa, bez přítoku nové okysličené krve zvenku. V těchto "tůních" se ještě možná tu a tam vytvoří specifické podmínky pro vznik něčeho zajímavého se širším dopadem, ale návštěvníci přicházející zvenku už nebudou rozvíjet blogovou komunitu, ale maximálně diskutovat o tématu na své vlastní platformě. Dobře to vidím třeba na případech, kdy si blogový článek přečtou s chutí ti, které na blog přivedu proklikem z facebooku: Jen zcela výjimečně někdo z nich zanechá svůj komentář na blogu, připojí ho nejvýš k původnímu fb statusu; blog je pro většinu takových návštěv zjevně cizí svět, který je možné glosovat ale už ne přijmout za svůj. A není divu, protože při použití papíru to sice jde báječně, ale z těžké kamenné desky prostě vlaštovku neuděláte, kdybyste se rozkrájeli :-).

Hmmm, a co z toho tedy vychází?

Když blog.cz směřoval k zániku, myslím, že většina tehdejších uživatelů této služby to věděla nebo aspoň tušila. I tak mnozí zůstali tak dlouho, jak to jenom šlo, včetně mne. Myslím, že něco podobného se dá očekávat i u postupného konce blogování jako takového: Ten konec bude o mnoho povlovnější a o řadu let delší než loňský radikální řez TV Nova likvidující z měsíce na měsíc blogovou platformu s více než miliónem uživatelů, ale poběží víceméně ve stejných procesních kolejích. Sociální sítě si užijí chvíle slávy vítězů a pak i ony samy podlehnou další generaci nových technologií, které bezesporu přijdou a o kterých nyní nemají tušení ani ti nejoduševnělejší vizionáři. To je vývoj a i když se nostalgikům a konzervám mého typu může zdát zvrácený, já jsem za něj v konečném důsledku rád, protože kdyby nebyl, musel bych teď tento článek v potu tváře sekat do kamene.

Je zřejmé, že z těch několika odstavců k připomenutí stále ještě celkem nedávné blogové minulosti bych se kurýroval ještě příští neděli :-).

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.