Za zástěnou

Tento týden už jsem svůj hlavní příspěvek publikoval. Překlad básničky Christiana Morgensterna Estetická lasička nezklamal a vypadá to, že se přiřadí k nejčtenějším článkům na tomto novém blogu, což je pro poezii vždycky věc netradiční, spíš by se to dalo čekat od nějakého článku s bombastickým názvem, kterých tady ale za těch 12 a půl roku blogování zase tolik nebylo (mimochodem článek právě na tohle téma už se v mé hlavě na základě prakticky permanentní zkušenosti z médií všeho druhu prodírá frontou na jednu z nejvyšších pozic, takže se dá očekávat jeho sepsání a publikování v nejbližší době :-)). 

Dnes si dovolím využít krátký čas do tradičních Nedělních miniglos k tomu, abych tu představil dvě fotky z nedávné doby: Vyfotil jsem je při červnové procházce centrem města s Pražskými domy, kdy jsme procházeli ulicemi v bezprostředním sousedství Václavského náměstí. Jako celek to tedy není zrovna klidné prostředí, ale má své pozoruhodně klidné nenápadné kouty. Tak klidné, že se tam dá fotit moje oblíbená disciplína, ve které se průhled do interiéru mísí s odrazem ve skle a zároveň s obrazem závěsů či rolet, kterými je okno vybaveno. Takto vzniká na jedno stisknutí spouště zvláštní "trojitá expozice", která umí přinést ne úplně tradiční obrazy, aniž by jakkoli manipulovala s realitou. 

První záběr vznikl ve Štěpánské pasáži spojující ulice Ve Smečkách a Štěpánskou. Ani jsem si pořádně nevšiml, co to je za podnik, nejspíš jakási restaurace, která má asi kvůli většímu soukromí svých zákazníků zastíněná okna, takže z vnitřku rozsvícených místností je vidět jen maličko. Celý záběr se mi líbil nejen prolínáním obrazů - v odrazu jsou vidět obrysy vzácných orientálních koberců ze specializovaného obchůdku naproti a dalo mi docela práci, abych z obrazu dostal sám sebe, protože jsem do záběru pořád z boku zvědavě nakukoval - ale i barevně, což asi způsobily zvláštní vnitřní "semaforové" lampy.

Přesunuli jsme se jen o kousek dál, do Štěpánské ulice, ale zároveň jsme z barevného světa na chviličku zběhli do světa ostrých černobílých kontrastů. Opět jsou v jediném záběru pohromadě světla uvnitř kanceláře jakési společnosti, šikmé linie vnitřních žaluzií i balkóny a oblouky s okny na protější budově, o které v tu chvíli zasvěceně hovořil náš věrný průvodce, kunsthistorik Jakub Synecký. Přiznávám, pár vět jsem nedával pozor, abych si dobře nastavil záběr, ale fakt jenom pár vět, hned jsem se zase chytil :-).

 

Dnes všechny své věrné čtenáře nechám po náročné morgenternovské "horské etapě" trochu odpočinout, a proto u těchto dvou fotek "za zástěnou" zůstane. Těším se na shledanou opět v neděli u Nedělních miniglos a všechny zájemce o mé fotky upozorňuji, že v pondělí 26. července se od 18:00 hodin v Divadle Kámen koná nejspíš poslední komentovaná prohlídka mé výstavy Začátek velké cesty. Pokud by někdo z vás měl chuť a čas, rád se s vámi při této příležitosti potkám osobně.

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.