Obrazy a příběhy z židovského hřbitova v Mořině

Fotografickou výpravu na židovský hřbitov v Mořině jsem odkládal dlouhá léta a o svátečním pondělku to konečně přišlo. Když jsem se v neděli před dvojitým státním svátkem začal jako nemotorista pídit po možnosti vypravit se s foťákem a stativem na místo, hodně mě překvapilo, že existuje přímé autobusové spojení mezi Dobřichovicemi a Mořinou, dokonce i v den státního svátku: Považte: V 9:22 odjezd z Dobřichovic, za necelou půlhodinu na místě (jedna z autobusových zastávek je asi 5 minut od hřbitůvku), hodina a půl focení (pro mě tak akorát), stejným spojem zpět a lehce po poledni opět doma. Zdálo se mi to až podezřele hladké, a čekal jsem nějaký podraz, ten ale kupodivu nepřišel a všechno klaplo dokonale.

Židovský hřbitov je na svahu nad obcí (v údolí pod ním teče Budňanský potok) a vede k němu velmi nenápadná odbočka ze žluté turistické trasy vedoucí ke známému lomu Velká Amerika. Popravdě, hřbitůvek jsem se neúspěšně snažil najít už při své nedávné rychlé návštěvě, ale měl jsem na to jen málo času, protože to byla součást mého asi třicetikilometrového pěšího výletu kolem Dobřichovic, ze kterého jsem se chtěl odpoledne vrátit včas na finále tenisového Rolland Garros (ono kdy se zase podaří fandit ve finále české tenistce, navíc úspěšně!). Tentokrát už jsem nespoléhal na náhodu a svůj orientační smysl a byl jsem o něco lépe informačně vybaven, a navíc mě finálně nasměroval jeden ochotný "domorodec".

 

Branka hřbitova sice nevypadá moc oficiálně, ale však nepotřebujeme ke štěstí uvítací výbor a slavnostní fanfáry, že? Aspoň jsem díky pavučinami dovedně zaštupovanému otvoru v bráně jasně viděl, že jsem toho dne prvním návštěvníkem, i když už bylo skoro deset hodin. Celou hodinu a půl jsem měl hřbitůvek sám pro sebe a až v okamžiku, kdy jsem odcházel, mířila k brance mladá rodinka se dvěma zvídavými dětmi, pro které byl samozřejmě hřbitov místem plným tajemství a napínavých příběhů, a tak to má, myslím, být.

 

 

 

Náhrobky jsem nepočítal, podle Wikipedie je jich téměř 200, v levé/západní části hřbitova jsou starší náhrobky, ten nejstarší čitelný (tedy čitelný pro odborníky, nikoli pro mne) je prý z roku 1741, tedy z doby nedlouho po založení hřbitova v roce 1736.  Na snímku je seskupení náhrobků poblíž vstupu na hřbitov (a tedy i poblíž bývalé márnice), což jako rituální neznalec laicky odhaduji na "čestná místa".

 

  

 

Na náhrobcích je vidět, že hřbitov fungoval pro židovské obyvatele ze širokého okolí, takže v kameni jsou vytesány názvy různých přilehlých i odlehlejších obcí. Roblín - jako v případě následujícího stále poměrně dobře čitelného nápisu - ale kromě obyvatel Mořiny (často uváděné jako Velká Mořina) a Mořinky jsou tu často pohřbeni i Dobřichovičáci.

 

 

 

Pod tímto krásně zachovaným náhrobkem u hřbitovní zídky v novější části hřbitova např. odpočívá pan Moses Fürth právě z Dobřichovic, který zemřel 8. dubna 1899 ve věku 74 let. Kámen se tak trochu přetlačuje se stromem, což se zdá být nerovný boj, ve kterém živý organismus nad kamenem většinou vyhrává. Dočasně, ovšem.

 

 

Ale když už se zmiňujeme o hřbitovní zídce a o živých organismech, můžeme se podívat i na kamennou zeď u márnice, kde z kamenné drtě na přímém slunci raší barevné květiny.

 

 

 

Teď jsme se přesunuli do horní části pozemku s celkovou výměrou něco málo přes 0,3 ha, kde jsou, zdá se, starší náhrobky, vetšinou kompletně v hebrejštině, takže jsem si moc nepočetl :-(. 

 

 

 

Tady se nápis vůbec nedochoval, ale výrazný tvar náhrobku i jeho jedinečná barevnost mě přesvědčily, že by se mohl na fotce vyjímat pěkně. Někdy ale stojí za to prohlédnout si i takový náhrobek nejen přes hledáček fotoaparátu, ale pěkně zblízka, protože... 

 

 

...protože jinak by vám mohla uniknout třeba takováhle krásná drobnůstka v samotné špičce kamene. Fantazie mi přičinlivě podstrkuje řadu možných příběhů osvětlujících přítomnost takové krásné nádoby na náhrobku, ale nejsem odborník, a nebudu se tedy domnívati. Prosím, kdyby mezi čtenáři byl někdo znalý věci, kdo může doplnit správné vysvětlení, moc rád se poučím. Já jsem zatím při internetové rešerši našel informaci, že podobná konvička má značit potomka z kmene Levitů, tedy nositele příjmení Löwy, Löw, Levy, Löwenstein apod.

 

 

O hřbitov se zjevně někdo stará, čemuž nasvědčuje nejen vesměs dobrý stav náhrobků, ale i posekaná tráva. Přesto jsem ale rád, že se ten jeden červený jetelový květ u kamenného náhrobku pokosení ubránil, protože kámen doprovázený barevnou květinkou prostě vypadá líp než bez ní :-).

 

 

Některé ze starších náhrobních desek jsou přece jen porušené; např. tento kámen je vylomený a myslím, že "vylomeninu" jsem viděl ležet kousek od náhrobku. Nezkoušel jsem sice, jestli by do kamene pasovala, ale na pohled vypadala, že by tomu tak mohlo být. Řada náhrobků sice drží jakžtakž pohromadě, má ale viditelné praskliny, takže čas, nepříznivé podmínky a nejspíš i různí nenechavci postupně udělají své; tahle "civilizační eroze" prostě funguje všude a na všechno.

 

 

 

Severozápadní (tedy při pohledu od vchodu levý horní) roh hřbitova. Kdoví, kdo tu všechno odpočívá a jaká byla jeho dávná pozemská cesta. 

 

 

Na pozemku je řada vzrostlých stromů, takže když svítí slunce, střídá se ostré světlo s temnými stíny, což většinou fotkám (tím spíš v létě těsně před polednem) nedělá dobře. Snažil jsem se komponovat prvky obrazu tak, aby to vadilo co nejméně a tohle je jeden z výsledků mých pokusů.

 

 

To bych ani nebyl já, kdybych si aspoň jednou nevyzkoušel infrazáběr na velmi dlouhou expozici, zvlášť když větve okolních stromů byly prakticky neustále roztančené čerstvým letním větrem a kameny naopak pěkně protikladně festovní.

 

 

 

Pravá horní část hřbitova je nejnovější a je zde řada moderních žulových náhrobků, ostatně na hřbitově se pohřbívalo až do 30. let minulého století.

 

 

 

Jediný z náhrobků je do dnešních dob opatřen i fotografií zemřelého, tedy v tomto případě zemřelé. Z doby před více než stoletím na návštěvníka hledí upřený pohled z doby, kdy fotky ještě dělali jen ti, kteří je dělat uměli, pohled paní Žofie Winternitzové rozené Lichtensternové, choti statkáře ze Slivence, která zesnula 28. července 1920, tedy dožila se ještě Československa. Sto let... Co asi z věcí, kterými jsme v našich životech obklopeni, vydrží odteď sto let, jako tenhle obrázek paní Žofie, co myslíte?

 

 

 

Je docela zajímavé, že v Mořině oficiálně vznikla židovská náboženská obec až v roce 1760, tedy až čtvrtstoletí po založení místního hřbitova. Z doby před založením hřbitova jsou doloženy jen dvě židovské rodiny v roce 1724. Naopak na začátku 20. století se hodně Židů odstěhovalo a v roce 1921 už je v Mořině doloženo jen 5 židovských obyvatel, takže zdejší synagoga byla prodána Sokolu (zdroj: Židovské osídlení v Litni, Mořině a Berouně, Martin Fencl - Gymnázium PORG, projekt Zmizelí sousedé), stala se z ní sokolovna a dnes je z ní obytný dům.

 

 

Výpravný a filigránskou iniciálou "F" ozdobený náhrobek Samsona Fischla z Turska, který zemřel v dubnu 1880. Tentokrát je na vrcholu kamenného štítu zřetelné znamení nože. Nejdříve jsem zjistil, že takové znamení prý je u nás velmi vzácné (zdroj: diplomová magisterská práce Petry Čtvrtníčkové, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, 2008), ale pak jsem využil svých zkušeností z genealogie a dohledal jsem pana Samsona v jednom z dostupných rodokmenů, kde je u něj uvedena informace, že fungoval jako tzv. mohel, tedy muž, který prováděl rituální mužskou obřízku. No vida, co se dá všechno na celkem krátké fotoprocházce vykoukat.

 

 

Po spoustě čelných pohledů na náhrobky mě na závěr zaujal i obrácený pohled "z kopce" - zpoza hlavního "hnízda" náhrobků se totiž otevírá docela malebný výhled na obec Mořinu, která se postupně rozšířila až pod hřbitov, který byl původně "za vsí". Ostatně když jsem hledal správnou cestu ke hřbitovu, většinou jsem si nebyl jistý, co je veřejná cesta a co cesta soukromá, která vede jen k nově postaveným i právě rozestavěným domům v údolí místního potoka. Vpravo skrz stromy prosvítá původní budova márnice přiléhající ke vstupní brance.

No tedy, už dlouho jsem do blogového článku nevložil 18 fotografií, většinou se snažím vejít do deseti, ale snad se to snese, když je to jen jednou za čas a slouží to k podrobnějšímu představení daného zajímavého a přitom ne moc známého místa. Budete-li tedy mít někdy cestu přes Mořinu, myslím, že tamější židovský hřbitov stojí za zastavení, za prohlédnutí i za zamyšlení. Jsem rád, že se o něm ví a že se o něj někdo stará.

A těch příběhů, které vám tu defilují před očima a které je tak snadné si ve fantazii představit!

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.