pátek 23. dubna 2021

Černobílá brána

Kdo mě už nějakou dobu zná, dobře ví, že často zkouším, co to udělá, když se fotka pootočí o 90° doleva či doprava, anebo se rovnou převrátí - pokud tomu okolnosti a kontext aspoň trochu nahrávají - vzhůru nohama. Většinou to zkouším už s obrázkem v počítači, ale už se mi několikrát stalo, že otočení bylo výsledkem okamžitého nápadu, až když jsem měl hotový zvětšený tisk pro výstavu a měl jsem ho pověsit na zeď. Samozřejmě, vrozená lenost našeptává, aby to člověk nedělal, protože to často znamená už připravenou fotku "přerámovat", ale párkrát už to vyšlo. Mimochodem, jedna z "na hlavu postavených" fotek dokonce udělala maličkou kariéru a dostala se na oficiální plakát (srovnatelně maličké) výstavy, která právě probíhá v Divadle Kámen na pražské Invalidovně.

Tak jsem si dnes řekl, že vám ukážu jednu z fotek, které jsem se pro veřejnou prezentaci rozhodl pootočit, a při té příležitosti si uděláme velmi jednoduché srovnání, jak se obraz při otáčení proměňuje. Motiv jsem si přinesl z nedělní vycházky kolem Berounky a je jím obyčejný, leč docela zajímavě pokroucený strom na břehu rybníčka, který je od hlavního toku Berounky oddělený jen úzkým říčním zpevněným břehem.

Takhle to v docela divoce zarostlém místě poblíž mokropeského jezu vypadá ve skutečnosti, když žádné vývraty a stojky dělat nebudeme. Vše se zdá být jasné, srozumitelné a odpovídající naší běžné zkušenosti.


Nyní se převracíme o 90° proti směru hodinových ručiček a obraz se tím, myslím, docela významně proměňuje. Původně zcela zřetelná skutečnost se pootočením změnila natolik, že pozorovateli první pohled nestačí a je třeba se v obrázku napřed trochu zorientovat.

   

Přidáme dalších 90° a vyjde zase něco jiného. Mezi skutečným stromem a jeho zrcadlovým obrazem na vodní hladině sice rozdíl je, ale není tak zásadní, aby vše bylo zřejmé na první pohled. Když chceme přijít na to, co je na fotce podivného, musíme přinejmenším zaostřit. Kruci, kde je vlastně nahoře a kde dole?


Na závěr jsem si nechal variantu, která u mne nakonec vyhrála (jak už jsem ostatně v názvu dnešního fotočlánku naznačil). Opět dá trochu práci v záběru se zorientovat, některé oko má tendenci upřednostnit celek před polocelkem a dřív než pokrouceného stromu si všimne výrazného oblouku "brány", ti militantněji založení možná na první pohled uvidí zřetelný tvar kuše :-). Mně tahle verze a všemožné domýšlené příběhy, které vnímavému pozorovateli intuitivně proběhnou hlavou, připadly nejzajímavější a částečné odtržení výsledku od skutečnosti beru jako plus. 


Samozřejmě, každý člověk to posuzuje jinak - podle svého vkusu, vlastní zkušenosti, a taky podle své obrazotvornosti. Dnes jsem jen chtěl na konkrétním příkladu ukázat, že možná stojí za to si s obrázky a s jejich možnými významy občas trochu hrát, záměrně je hledat a pak, možná, se jednou na místo vrátit a udělat druhou verzi fotky, která už cíleně podpoří vybranou a rozmyšlenou variantu, protože už bude zřejmé, co na výsledné fotce chceme mít. No a taky nás možná překvapí, jak rozličné bude vnímání různých lidí a co všechno hraje roli v tom, co se komu líbí.

A na závěr - abyste v době, kdy příroda konečně postupně rozkvétá, nebyli "rotační studií" černobílého obrázku ošizeni o jarní barvy, přidávám ještě aspoň dva záběry pořízené o pár stovek metrů dál proti proudu řeky. Mimochodem, byly pořízené teleobjektivem, který jsem před pár lety kousek odtud utopil v Berounce a myslel jsem, že už je pro praktické fotografování dočista ztracen. Pravda, zaschlého bince z tehdejší kalné Berounky se v optické soustavě (při extrémně vysoké cloně) dá najít dost, ale kupodivu pořád se objektivem dají dělat celkem normální fotky.   


Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných nedělních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

 




23 komentářů:

  1. Jak fotografický neuměl, zase jenom žasnu... a divím se jako malé dítě, když vidí, jak se obrazky mění.:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Teď už mám správné pootočení vybrané, takže se budu muset někdy na místo činu vrátit a vyfotit to znovu a lépe. Jen nejspíš budu muset zase rok počkat, protože teď se to místo postupně zazelená a vše bude vypadat jinak :-).

      Smazat
  2. Ten posledni na me pusobi silne a energicky. Jako strom plavec, ktery se poslednim machnutim svych silnych vetvi vynese na hladinu po sve pravidelne sportovni koupeli. Potom prebehne les a znovu zakoreni, aby mezi prochazejicimi lidmi nebudil podezreni...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je moc pěkná představa. Strom, zdá se, preferuje při plavání motýlka :-).

      Smazat
  3. Zajímavé! Tak mě napadá, že i tu dnešní situaci by bylo dobré obrátit z hlavy na nohy. V počítači to ale asi nepůjde.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky mi někdy připadá, že někdo v pouhém tvůrčím rozmaru občas vše obrátí na hlavu, aby viděl, jaké by to bylo, a můžeme pak jen odhadovat, jestli tak výsledek (i s námi se všemi) ponechá anebo vše vrátí do původní podoby.

      Smazat
  4. Co se rotace týče..pamatuji jak jsme se v dětství točili dokola s bavili se tím, jak nám závrať "otáčí světem"

    OdpovědětSmazat
  5. Zřejmě otáčením fotografií inspiroval i min. Plaga při zavedení rotační výuky.

    OdpovědětSmazat
  6. Já rotuji často, čekám, kdy budu povýšen na rotného.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. V řečtině slovo "rotó" nebo "rotáo" znamená "ptát se". V souvislosti s tématem tohoto článku je to docela symbolické :-).

      Smazat
    2. Ano, při pootočení skutečném a symbolickém vidí hned člověk věc trochu jinak....

      Smazat
  7. Mne sa páči tá, kde je odraz nahore 🙃 a tá posledná otočená ja strašidelná! Vidím tam akúsi čiernu hlavu netvora 😄

    OdpovědětSmazat
  8. Ajéje, ka to strašidlo vidím aj na ten druhej 😄 Vlastne od stredu až dole sú tam aspoň tri. Tie oči!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Když to říkáš, taky tam to strašidlo vidím. Jako z panny a netvora, jen bez panny :-).

      Smazat
  9. Já ve fotografii vidím hodně naštvaného samce nějakého sudokopytníka s parohy. Ale dívá se tak děsivě, že by to klidně mohl být i sám ďábel :D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nechám si ho tedy pro Nedělní miniglosy č.666 :-).

      Smazat
  10. Kdybys z těch fotografií udělal koláž, oblouky by se spojili v kruh.

    OdpovědětSmazat
  11. Z prvního pootočeného obrázku na mě z prostředka úplně vykoukla hlava zvířete a na té finální nakonec taky, jen o něco výš. To bych si nepomyslela, kolik zvěře se v jediném obrázku může skrývat :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ono je v těch křoviscích možná dost i skutečné zvěře, jen to bude zvěř jiného typu :-).

      Smazat
  12. Bývalý kravín a sídlo místního e-shopu se schovávají za takovými branami.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.