pátek 9. dubna 2021

Korunka ke korunce

Dnes jsem při cestě na vlak našel na chodníku korunu. Když jsme se pro ni shýbal, uvědomil jsem si, že vlastně už pěkných pár let je koruna tou úplně nejmenší mincí, kterou můžeme - jako já už často - vytrousit z kapsy anebo ji - jako já právě dnes - najít. A taky že to tak dříve nebývalo, protože haléře, které dnes už známe jen z nematerializovaných položek na výpisech z banky nebo na pokladním paragonu, kdysi reálně existovaly, takže najít na ulici celou korunu (!) už mělo svou váhu.

A tak jsem si řekl, že když už mě ten Popelčin oříšek v převleku za lesklý kovový kotouček cestou cvrnkl do nosu, udělám tady takový rychlý "letmosvětý" průřez tím, jak koruna v dějinách naší země vypadala. Její historie má spoustu zajímavých zátočin, souvisejících příběhů i málo prozkoumaných zákoutí. Na podrobnější informace dnes ale nebude moc prostoru; dnes jsem jen dal příslovečnou "korunku ke korunce" (pozor, to nemá nic společného se stomatologií), abychom se společně podívali, s jakou podobou koruny se lidé žijící v naší zemi mohli v různých dobách potkat.

První koruny, které se u nás objevily v oběhu, byly ještě z docela poctivého stříbra a platilo se jimi v Rakousku - Uhersku od roku 1892. V prvním řádku společné fotografie můžete vidět vlevo rakouskou a vpravo uherskou variantu, obě obíhaly ještě dlouho po vzniku Československa a staženy byly až v roce 1928. Dlouho to ale vypadlo, že koruna skončí svůj život jako mnozí legendární rockeři v pouhých sedmadvaceti letech. Po vzniku nového státu v roce 1918 byla totiž zcela jasná široká shoda na tom, že nová měna se může jmenovat skoro jakkoli, jen proboha ne koruna a haléř jako za císařepána! A tak jsme mohli mít hřivny, franky, tolary, groše, lvy, (ty nakonec slízli Bulhaři) a dokonce i sokoly (drobnou měnou k sokolům měla být káňata), jejichž vzory se už začínaly zkušebně razit. Jenže než se stihlo vše připravit, revoluční hlavy zchladly a koruna paradoxně právě v Československu jako v jediné nástupnické zemi rakousko-uherské monarchie zůstala zachována. Tehdy měla namále poprvé a zdaleka ne naposledy.

Na druhém řádku fotky vidíte čs. prvorepublikovou mědiniklovou korunu, která se razila mezi lety 1922 a 1938. I ta dopadla nakonec ne vlastní vinou neslavně, protože dříve než ona zanikl československý stát. V roce 1939 se rozpadl na Protektorát Čechy a Morava a Slovenskou republiku. Jejich mince vidíte na třetím řádku. Zajímavostí možná je, že protože státní mincovna v Kremnici zůstala Slovensku, provizorní ražení českých mincí (taky z provizorního materiálu - nekvalitního zinku, který rychle koroduje) bylo svěřeno firmě Vichr a spol. v Lysé nad Labem, která původně vyráběla kovový nábytek a kovové mince si k němu přibrala jako melouch. Zinková protektorátní koruna je vlevo a slovenský mědiniklový kremnický "jednokorunák" vpravo.

Bezprostředně po válce byl nějakou dobu blázinec - stejně jako v mnoha jiných oblastech života - i v peněžním oběživu, protože v oběhu bylo kdeco - stará československá měna, říšská měna, polské zloté, maďarské pengö, rychlokvašné poválečné poukázky i poukázky západních armád. Ti, co horují za zrušení Benešových dekretů, by měli vzít v potaz, že jedním takovým dekretem z října 1945 byla obnovena základní měnová jednotka koruna československá. Hned v roce 1946 se začala razit nová koruna - na čtvrtém řádku fotografie vidíte, že byla motivem stejná jako koruna předválečná, ale o něco menší. Není divu, však republika byla už tou dobou ve srovnání se svým prvorepublikovým předobrazem taky o něco menší.  Výtvarný vzor zůstal stejný i po komunistickém puči z února 1948, ale v letech 1950 až 1953 se koruny razily z hliníku.

Jak všichni určitě dobře víte, v roce 1953 přišla měnová reforma - rozuměj velké skokové znehodnocení peněz. Celá akce se připravovala dlouho a v utajení, mince i papírová platidla se připravovala v tehdejším Sovětském svazu (však jsme taky na dlouhá léta devótně přebrali obtížně pochopitelnou číselnou řadu 1, 3, 5, 10, 25 od sovětských stotinek pro naše haléře). Koruna se po měnové reformě nějakou dobu zdála příliš hodnotnou na to, aby se v této hodnotě razily mince a v letech 1953 až 1956 byly v oběhu jen papírové státovky (viz předposlední řádek fotografie).

A protože se celkem brzy přišlo na to, že to s tou hodnotou zase nebude tak horké, v roce 1957 byla dána do oběhu nová korunová mince ze slitiny měď - hliník - mangan (v posledním řádku vlevo), která se stala výtvarným pojmem a razila se s postupně se obměňující lícní stranou (ano, tam, kde je státní znak, mají české mince oficiálně líc) dlouhých 35 let. Po rozdělení Československa ji nahradila nová současné mince z poniklované oceli, kterou už všichni, i ti nejmladší z nás, dobře známe, nosíme ji po kapsách a ve svých peněženkách a sem tam ji upustíme na chodník jako inspiraci kolemjdoucím blogerům :-).

A opět to s naší českou korunou začíná být nahnuté, protože za plotem už natěšeně a netrpělivě přechází nadnárodní euro. Slovenský "jednokorunák" už je dávno v Pánu a ten český to nejspíš taky nakonec čeká, i když ještě nikdo netuší, kdy to nastane. I když - kdoví, koruna už se v minulosti - jak už teď víme - vyhrabala i z horší šlamastyky.

I když před českými sokoly a upištěnými káňaty se o tom jako o nějakém velkém úspěchu radši nezmiňujte.

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

39 komentářů:

  1. Ta papírová jednokoruna časem bude mít cenu zlata :).
    Kdysi měl Vladimír Dvořák v televizním pořadu scénku, kde se věnoval rozdílům nominální a historické hodnoty platidel a svému partnerovi (či partnerce, už si to přesně nepamatuji) říkal: "Ukažte, co máte. Tisícikorunu? Tak ta žádnou hodnotu nemá, za tu vám dám nejvýš 20 Kč."

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mám pár kousků z období německé hyperinflace v roce 1923. To by byly nominály! :-)

      Smazat
  2. Papírovou korunu nepamatuju, ale tu barevnou pod ní už jo. Taky máme doma pár mincí i papírových peněz na památku....

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky nepamatuji hnědou papírovou korunu, ale modrozelenou tříkorunu a zelenou pětikorunu, ty ano.

      Smazat
  3. Pamatuji se,že v dětství jsem litoval,že nikdy neuvidíme tříkoruna ..Prý byly stažený, protože automaty je nerozlisily od německé marky)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nevím, co je na tom důvodu stažení pravdy, spíš si myslím, že to souviselo s plánovaným přechodem na dvoukoruny, které měly původně být i hlavní mincí pro turnikety nově vznikajícího pražského metra, což ale nakonec neprošlo, protože jízdné z politických důvodů zůstalo na jedné koruně, takže se opět začaly razit původní "kačky".

      Smazat
  4. Ovšem zajímavý by byl řekněme bažant,který by měl sto vrabců..

    OdpovědětSmazat
  5. Nejraději jsem měl pětadvacetník.
    Ovšem korunou se v Evropě platí(lo) ještě na Islandu, Dánsku (Grónsku),Švédsku, Norsku, Lichtenštejnsku, a pár roků po vzniku republiky i v Rakousku (kovová 100, 200 a 1000 K).
    Od r. 1858 do r. 1866 se v R-U razily i zlaté koruny a půlkoruny. Dnes jsou za "pakatel" :-).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. "Spolkové" zlaté koruny, které se tehdy razily v malých nákladech, můžu obdivovat leda tak na obrázku. Uklidňuji se tím, že nešlo o běžné platidlo ale o mince obchodní, tedy srovnatelné s dnešními zlatými dukáty :-). Ano, Rakousko udrželo koruny do velké inflace, kdy v roce 1925 kovové tisícikoruny nahradil stejně velký desetigroš, tedy desetina šilinku.

      Smazat
    2. Pětadvacetník stál hovor z telefonní budky či jízdné v tramvaji. Na svou malou hodnotu byl snad největší mince své doby co se velikosti týče. Oproti němu jednohalíř se na dlani, i dětské, úplně ztrácel...

      Smazat
    3. Já už zažil telefonování "za paďana", ale pětadvacetníky se mi líbily a těšilo mě počítat vroubky, abych poznal, jestli je ražba ruská (tedy z Leningradu) nebo už naše vlastní :-).

      Smazat
  6. Když jsem dočetla článek, nelenila jsem a vyštrachala krabičku s mincemi, nejstarší korunu tam mám z roku 1962. Ale víc mě při tom hrabošení zaujala propagační mince Eura z Bádenska-Württemberska, která se ke mně dostala nevím jak. Pravděpodobně nemá žádnou hodnotu, stejně, jako její sestřičky v krabičce, ale třeba jednou... :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ročník 1962 je už se socialistickým znakem po změně ústavy. Můj táta si tehdy dával stranou drobné mince od každého ročníku, ale popravdě na jejich kvalitu moc nehleděl :-).

      Smazat
  7. Všechny materiální platidla v budoucnu mají zmizet...tak si ty korunové poklady hezky uložte🏦

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Hrozím se toho, co pak bude možné najít na chodníku.

      Smazat
    2. Hrozivé nálezy na chodníku jsou bohužel celkem četné i nyní, při platnosti hmotných platitel... (alespoň v místech hustšího osídlení pejskaři)

      V dětství jsem jako poklad našla dvoukorunu. A hned ji pustila do oběhu za nanuk Míša :-)

      Smazat
    3. Přemýšlím, za co by bylo šlo pustit do oběhu tu nalezenou korunu dnes, tedy co je vlastně dnes možné pořídit za jednu korunu. Abychom se zase oklikou nedostali k nějakému "hrozivému nálezu" :-).

      Smazat
  8. Já našla doma při vyklízení bytu po rodičích krabičku s různými "dnešními" desetikorunami. Ještě jsem se nedívala jestli náhodou nepatří mezi sběratelské raritky, a teď si vlastně uvědomuju že nevím kam jsem je odložila! Já tady na zahradě paradoxně při zahradních pracech nenacházím, jak by se na německé osídlení slušelo německé peníze, nýbrž stará rakouskouherská drobná platidla.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jedna varianta prvního ročníku ražby současné desetikoruny (tedy ročník 1993) je opravdu raritní; cíleně jsem ji hledal a prohlédl jsem (marně) za ty roky tisíce desetikorun z toho roku, se kterými jsem se potkal. Aspoň můžu potvrdit, že je to opravdu vzácná ražba :-).

      Smazat
  9. V katalogu jsem našel, že 10 (malé kč) bylo raženo 1000 ks, proti téměř 70 milionům těch s velkým KČ. Cena v kvalitě UNC je 180 000 Kč.
    Ale hledat je samozřejmě možně dál :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. O téhle variantě jsem se dozvěděl poměrně rychle po vyražení, ale stejně se mi nepodařilo žádný kus objevit :-). I kdyby dodnes byl některý z té tisícovky kusů v oběhu, už bude podle toho vypadat.

      Smazat
  10. Já mám uherskou verzi jednokorunové mince (korona).
    A při přechodu na korunu vznikl pojem "pětka" - cituji z Wikipedie: Do měnové reformy 2. srpna 1892 se používal jako měna zlatý (v Rakousku oficiálně gulden, v Uhersku forint, latinsky florin, v českých zemí zlatý, zlatka, zlatník). Koruna vycházela ze zlatého v poměru 1 zlatý = 2 koruny (z toho vyplývá dodnes lidové označení „pětka“ pro desetikorunu, užívané zejm. v Čechách, na Moravě a ve Slezsku velmi málo).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně. Kdysi jsem o tom psal v článku "O pětkách a búrech": https://petrvapenik.blogspot.com/2017/04/o-petkach-burech.html

      Smazat
  11. .....................
    "Mademoiselle vrátí zpátky toho bůra"
    .....................

    OdpovědětSmazat
  12. Tohle byl moc zajímavý článek! Jsem v téhle oblasti dokonalým neznalcem - a když o tom tak pěkně vyprávíš, tak se ptám, proč že jsem se o to vlastně nikdy nezajímala :-) A některé komentáře taky stojí za to. Zejména jsem si vzpomněla na svého staršího bráchu, který mi vždycky podal třeba dvoukorunu (nebo nějakou podobně dechberoucí sumu) a s velkorysým výrazem pravil: "Na, Maru, kup si, co chceš!"

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mezi námi - když mi prodavačky vracely v obchodě hrstičku mincí a já ji hned začal prohlížet, abych zjistil, jestli tam není něco extra, měly mě většinou za nějakého podezřívavého morouse, který si okázale přepočítává vrácené peníze, aby se mohl hádat :-).

      Smazat
  13. Petře, já si ještě pamatuji ty papírové korunové bankovky, tedy, ne že bych byla stará, ale už hodně pamatuji. 🤣 Byly hnědé, tříkoruna modrá a pětikoruna zelená.
    Před lety jsem zakládala nový záhon a narazila v zemi na minci. Bude to poklad! To byla má první myšlenka. Mince byla hodně zdevastovaná a já si říkala, že jsem mohla objevit minci z doby bitvy na Bílé Hoře. Vždyť bydlíme na bojišti. Po řádné očistě jsem byla trochu zklamaná. Byla to jen koruna z období protektorátu. 😃

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je div, že po nějaké době v zemi byl zinkový koutouček ještě vůbec rozeznatelný, většinou vykvete bílými skvrnami oxidu, i když jen volně leží na vzduchu, takže v zemi z něho bývá brzy jen neroznatelná kovová hrudka.

      Smazat
  14. A já mám doma ještě staré haléře. Akorát nevím kde - někam se mi zakutálely... Hezké povídání o korunkách nejen s korunkou.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Korunky skrývají řadu zajímavých příběhů, o kterých se moc neví. Možná sem občas nějakou tu pohádku přidám :-).

      Smazat
  15. Jseš přece finančník, víš, že peníze určují osudy! 😁

    OdpovědětSmazat
  16. Pár slovenských dvoukorun a pětikorun se mi podařilo po chodnících sesbírat, sestra je má v albu s ostatními mincemi. Beru je spíš jako vzpomínku a raritu než jako investici :-)

    Můj inkoustový salát

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Čím je korunová mince "v potravním žebříčku" níž, tím častěji se dá na ulici najít, protože tomu, komu upadla, nestojí za to se pro ni shýbat :-).

      Smazat
  17. Jsou to zajímavé údaje z mincí i papírových korun pamatuji, taky máme krabičky s mincemi. Někdy byla situace, kdy někdo hodnotil cenu určité historické mince, určitě to nebyl majlant. Přesto jsem ráda, že název "koruna" je dosud platný, i když monarchii nemáme. Děkuji za poučení a počtení. Přeji krásný zbytek slunečné neděle ☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kdyby nám v roce 1919 zavedli "sokolíky", dnes bychom nad představou českých korun jen kroutili hlavou :-). Děkuji, jsem rád, že tě článek potěšil.

      Smazat
  18. Zrovna dneska mi manžel povídal o mincích, které si on, jako o sedm let starší ode mne, ještě pamatuje. Já si zase pamatuju, jak jsem si na školní výlet na Ještěd, ještě za staré budovy nahoře, nesla v ruce hrst mincí a co vše jsem si za to v té třetí třídě koupila!!!
    A jak mi babička povídala, že ona zažila krejcary!
    Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Zlaté (guldeny) platily oficiálně až do roku 1928. Ale třeba novému dvacetníku se ještě dlouho říkalo "šesták" podle přepočtu na krejcary :-).

      Smazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.