úterý 6. dubna 2021

Velikonoční čeření

Přiznávám, nejsem moc na Velikonoce ani ve vlídnějších obdobích, natožpak v jejich letošní omezené okresní podobě. Nejsem dostatečně věřící na to, abych náležitě ocenil jejich náboženskou podstatu, ani dostatečně otužilý na to, abych počasí, kterým nás letos svátky počastovaly, považoval za jaro. Nepotřebuji hodovat u svátečně prostřeného stolu s mnoha dlouho připravovanými slavnostními jídly. Velikonoční tradice jsem vždy dodržoval jen ve zcela minimalistické verzi, "aby se neřeklo". Nemaluji kraslice, nezdobím byt zajíčky či káčátky, nepeču mazance a jako odpustek za všechnu tu přezíravost jsem si aspoň koupil biskupský chlebíček v podobě velikonočního beránka, ale to jen proto, že mi biskupský chlebíček chutná, což přece jen poněkud oslabilo mé špatné pocity z beránkovy dekapitace. S pomlázkou jsem měl odjaktěživa problém; je mi zatěžko vztahovat ruku na ženy, byť jen symbolicky, v duchu dávné tradice a s jejich souhlasem, takže když jen trochu můžu, ochotně se jí vyhnu. To jediné, co jsem na Velikonocích opravdu oceňoval, bývala možnost strávit část z prodlouženého víkendu se svými blízkými, což teď stejně nepřichází v úvahu. Tak co si má člověk s podobným vztahem k těmto svátkům s Velikonocemi v době lockdownové počít? Čtyři dny volna jsou přece jen na pouhé zvažování, jestli náhodou nejsem v těchto věcech příliš velký suchar, trochu dlouhý čas.

Původně jsem byl odhodlaný o Velikonocích pokračovat ve svém covidovém trucování a strávit celé svátky doma, ale nakonec jsem to nevydržel. Pátek a sobotu jsem věnoval hlavně čtení, poslouchání a trochu i vyluzování hudby (z poslechu mé oblíbené hudby nakonec vzešel i neplánovaný blogový článek Dead can dance - výběr do hudební abecedy), podařilo se mi i trochu vylepšit svůj vlastní počítačový systém fotoevidence a zapracovat na řadě drobných restů z posledních týdnů (ale opravdu jen těch drobných). Pak se ale ukázalo, že neděle se vyloupla do poměrně příjemného počasí, které je jako stvořené pro moje oblíbené focení odrazů na hladině řeky: Bylo povětšinou polojasno, takže si člověk užil modrou oblohu, slunce i bílé beránky na obloze, a do toho foukal vítr té správné síly, aby hladinu řeky jen zlehka rozčeřil a učinil tak odrazy okolního světa zajímavější. Když je totiž vítr jen o krapítek silnější, obrazy vytvořené na hladině řeky se zcela rozplynou, a když naopak vítr moc zeslábne, zrcadlení se stane polopatickým a chybí mu moment překvapení a "druhý plán". Za krátkou dobu už se navíc stromy obalí novými listy, a odrazy na hladině tak získají úplně jiný charakter. Prostě i pro jakkoli trucujícího fotografa šlo téměř o poslední možnost udělat pár fotek oblíbeným "jarním" stylem, tak jsem tomuto vábení neodolal, tím spíš že ani loni touto dobou se fotit prakticky nedalo, protože jsme se tehdy mnozí domnívali, že poctivým dodržováním všech nařízení zaženeme epidemii na rychlý ústup a v nejlepším případě si k nám vůbec netroufne. Jak naivní představa to tehdy byla, to už můžeme s odstupem dvanácti měsíců posoudit.

Z půldenního focení "v mém rajónu" na březích Berounky mezi Dobřichovicemi a Černošicemi jsem si nakonec přinesl asi stovku záběrů, z nichž jsem se rozhodl veřejně předvést dvě fotografie, se kterými jsem celkem spokojený, byť s každou z jiného důvodu.

Když podvečerní slunce zasvítilo do korun velkých stromů na pravém břehu Berounky před chatovou oblastí v Mokropsech, odrazy větví získaly na hodně prosvětlené hladině až zlatistý nádech. Na to, aby čtyři bílé obláčky pěkně zaparkovaly v proluce mezi stromy, jsem si sice musel chvilku počkat, ale však už víte, že když jde o fotky, jsem velmi trpělivý (ne jako když se můžu vzteknout kvůli opakovaným prkotinám, jak jsem to nedávno popsal v článku O příkoříčkách a prchlivosti) a vydržím bez remcání čekat téměř jakkoli dlouho. Tady nakonec čekání nezabralo ani celou čtvrthodinu.

Do druhé fotky jsem zakomponoval jedno své oblíbené zákoutí na pravém břehu řeky nedaleko od všenorského nádraží. Ve skutečnosti jde o starý betonový kandelábr našišato stojící vedle staré polorozpadlé budovy, poetika veškerá žádná, ale když vyfotíte tu nehezkou scenérii přes milosrdný filtr říční hladiny, všechno do sebe pěkně zaklapne a dohromady to vypadá jako celkem romantický a okulibý výjev :-). A tak vznikla fotka, které zatím říkám pracovně Odlesky zmizelé říše, byť opatrně připouštím, že pod hladinou Berounky žije maximálně tak místní vodník, jehož skromné obydlí má do patosu "zmizelé říše" dost daleko.

Když jsem tak procházel kolem řeky, všiml jsem si, že na řadě stromů už je vidět usilovná práce místního bobra. Tak doufám, že mi pro focení mých "odrazovek na Berounce" aspoň nějaké stromy nechá; zatím to vypadá, že zvládne zpracovat i docela silné kmeny. Nu což, kdyby nic jiného, snad aspoň ten betonový kandelábr z druhého obrázku odolá, a ten vypadá z dálky skoro jako strom.

Přeji vám pěkný zkrácený pracovní týden a věřím, že příští víkend bude poslední "nouzový", protože to vypadá, že od příštího pondělka už budeme moct - když si zamaneme - odjet z Dobřichovic třeba..., no já nevím, třeba dokonce až na Karlštejn, jen si to představte! To bude nezvyk, že? Mimochodem, taky jsem si o Velikonocích v rámci svého domácího trucování pouštěl řadu filmových dokumentů o své oblíbené Lefkadě, protože absťák je prostě absťák :-).

 

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.





37 komentářů:

  1. Pěkný fotky, v neděli se pocasí povedlo...S Berounky je holt věčná inspirace...Jinak ale koukám, že přírody se probouzí s vše kvete navzdory zimě s flóru holt naše lovkdoeny ss kupodivu ani poměrná zima nezajímají..Musí si vrhnout, kdyby mohla zmrznout..

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přece jen je tu vidět určitý pokrok: Po Berounce už nepluly kusy ledu :-).

      Smazat
  2. Zkus bobrovi zazpívat Vodňanského "Když jde malý bobr spát" a třeba přestane hlodat a usne a nechá ti stromy na pokoji! ;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To by mohlo být nebezpečné, protože by bobr mohl dojít k závěru, že (minimálně na zpěv) jsem dřevo :-).

      Smazat
  3. Můj oblíbený mariánský sloup je zpět! A opět v plné síle :-) Z těch obrázků bych si vůbec netipla, že jde o nevzhledný kandelábr. Takhle je to krásné :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, všenorský Mariánský sloup dokáže navodit tu správnou atmosféru :-). Říkal jsem si, že bych mohl přiložit čistě dokumentární záběr pro srovnání, ale zjistil jsem, že během svých 12 let v Dobřichovicích a nespočetných vycházek kolem řeky mě ani jednou nenapadlo, abych něco takového vyfotil :-).

      Smazat
  4. Tak se musím culit, když čtu, jak popisuješ, jaks trávil Velikonoce. Abys měl představu o mých hihihihi, shrnu to v kostce. Zimní přilnavé dekorace Vánoc na okenních tabulích jsem
    pružně vyměnila za velikonoční zajíčky a to je asi tak fffšechno. Pěkný fotky. Nějak mám dojem, že do svých fotek rád včarováváš jakousi působivou abstrakci.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Asi nikoho nepřekvapím tím, že můj vánoční stromeček - byť až na jeden symbolický zvoneček odzdobený - dál stojí i po Velikonocích.

      To víš, znáš mě: Exploze, reflexe a víry - to je moje! :-)

      Smazat
  5. Fotky, jakoby namaloval Petr Monet 😊. Jsou úžasné a bravo rybáři s foťákem

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Když procházka přinese aspoň jednu fotku hodnou zveřejnění, považuji ji za úspěšnou. A to ani nemluvím o tom, jak báječně se u řeky dýchalo :-). Jednoho opravdového rybáře jsem fotil, dokonce jsem si mu řekl o dovolení. Ale fotky nejsou takové, abych s nimi byl spokojený.

      Smazat
  6. No jo, povedlo se. Chtělo by to ale ještě jednu - do třetice...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je to lákavé pomyšlení, ale člověk musí být na své fotky přísný, aby neměly roupy :-).

      Smazat
  7. Jak zlaté vlasy děda Vševěda...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tři zlaté vlasy a čtyři bílé obláčky...

      Smazat
  8. Také nejsem z Velikonoc nadšená. Už od dětských let mám v tyto dny spíš splín. Sice už roky doma udělám výzdobu, podaruji rodinu pomlázkou (pokud možno i bez výprasku) ale nejraději jsem ten den také v přírodě. Fotografie mě potěšily, obzvlášť ta "zlatá", krásně hřeje :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je nám teď zahřátí zapotřebí v té navrátilé zimě :-).

      Smazat
  9. Taky jsem zamala nesnášela Velikonoce, ale v posledních letech jsme si z toho udělali tradici velikonočních výletů a neopovovažuji se říct proti 4 dnům volna v přírodě ani Ň:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Čtyři dny v přírodě vypadají skvěle. Letos během nich bylo možné zažít hned tři roční období :-).

      Smazat
  10. Velikonoce nijak zvlášť neslavíme, ale přiznávám, že naše tradice jezdit na Velikonoční pondělí k sestře na vesnici, kde pak kluci s bratránky chodí po koledě a my, dospělí, se cpeme u kafe vynikající nádivkou, mi po dvou letech zákazu docela chybí.

    Krásné čeření!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Nádivka mi taky chyběla. Ale aspoň jsem získal recept pro příště :-).

      Smazat
  11. Petře, úžasné fotky. 👍👍👍 Až se tají dech.
    Já, coby babička, některé velikonoční zvyky dodržuji, ale už jsem to hodně omezila. Loni jsem ani neobarvila vajíčka, což mi bylo vyčteno. Dědkem a vnoučaty. A tím, že jsme uvězněni v Praze, bylo mi jasné, že vnoučata si přijdou pro koledu, nota bene, když to mají jen 19 schodů. Takže jsem napekla, udělala tradiční nádivku a pak se věnovala zahradničení.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Kdybych byla babička, asi bych na tom byl o Velikonocích podobně :-). Navíc tvé zahradničení bylo podle fotek opravdu velkokapacitní.

      Smazat
  12. Ta první fotografie se mi líbí víc. Zkrátka příroda je příroda... Jinak nás absťák taky dostihl a my si nadepsali sešítek, co udělám, až budu moci, a pěkně se nám zaplňuje. Už abychom mohli... Zkrátka si počkáme, vždyť i ty jsi byl úspěšný a ulovil pěkné fotografie.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Je dobré dělat si takové plány. Věřím, že je podaří začít naplňovat co nejdřív.

      Smazat
  13. Pointilismus v podání mistra spouště. Velmi podařené.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To se to mačká spoušť, když vítr a sluníčko pracují za mě! :-)

      Smazat
  14. Zrovna Velikonoce mě jako svátky příliš neberou a asi bych na žádnou návštěvu nejela, ani kdyby to bylo možné :-D S pomlázkou by u mě člověk nepochodil, tento hloupý zvyk je mi silně nepříjemný, takže mě těší, že i někdo jiný k tomu má odpor.
    Fotky jsou zdařilé :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Ano, pomlázkování mi není vlastní, takže když nastane ten správný čas, nespolupracuji :-).

      Smazat
  15. Obě fotky se mi převelice líbí, i když tomu nerozumím, no a? Vánoce i Velikonoce mám ráda, protože, když jsem ještě pracovala, slibovaly volno a když jsem teď léta v důchodu - mohu si tady dělat na stole blbiny se zajíci a kačenami ( porcelánovými ), pokud vím, tak s pomlázkami chodí kluci až někde na Moravě, tak se nebojím ( případně bych si dala polštář na pozadí).Na pomlázku jsem šla s dětmi naposledy na Strakonicku kolem roku 1956.
    Jiřina z N.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To je v pořádku, fotka má podle mě vyvolávat emoce, ne oslovovat rozum :-) Jsem rád, že se ti fotky líbí.

      Smazat
  16. Fotky jsou nádherné, vypadají jako impresionistické obrazy.

    Mě ty velikonoční rituály nikdy nebraly, v klukovském věku jsem se styděl chodit s pomlázkou, ale teď, co máme malé vnučky, tomu přicházím na chuť :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to chápu, s vnučkami se spousta úhlů pohledu mění :-).

      Smazat
  17. Nádherné fotky, slušelo by jim to na zdi, moc a oběma

    OdpovědětSmazat
  18. No, vybrat ze 100 botek jen dvě, to je kumšt.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Někdy to není úplně jednoduché. Ale člověk na sebe musí být přísný, aby výsledek za něco stál. Když z toho na konci vyjdou dvě fotky, je to ještě dobré, často nezbyde žádná :-).

      Smazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.