úterý 23. února 2021

A kde je ta zima? Voli ji vypili!

Slova z nadpisu dnešního článku jsou - jak nejspíš víte - z lidové říkanky "Byl jeden domeček" a napadla mě dnes, kdy u nás roztál i pozůstatek po největším dobřichovickém sněhulákovi. Tam, kde ještě před týdnem panovala blyštivá námraza a zářila jednolitá sněhová pláň, po které se proháněli početní místní lidé na běžkách (když holt jim zavřeli Trutnovsko), dnes voní jaro a překřikují se tam ptáci. Po tuhé skandinávské zimě, která se na nás připlula podívat přesně na osm dní a nocí z dalekého severu, tu máme mnohem slibnější předjaří, a možná kdybychom neměli pár zimních fotek, mohli bychom si myslet, že se nám o hlubokém sněhu a teplotách klesajících k mínus dvaceti jenom zdálo ve snu, ze kterého jsme se do bdělého světa vrátili lehce nastuzeni. 
 
Zjistil jsem, že z letošní zimy mám jen minimum fotografií, které se dají předvést bez přílišného autorského sebekritického ostychu. V lednu jsem jen tak tak stihl jednu velkou výstavu rozebrat a jednu malou naopak nainstalovat (podrobnosti viz článek S Pražskými domy za zády), začátkem února jsem pro změnu připravoval kolekci pro jednu velkou fotografickou soutěž; do toho jsem se snažil co nejlíp zorientovat ve své nové práci a po večerech udělat občas soukromou komentovanou výstavní prohlídku. Najednou je tu skoro konec února a letošní "zimní fotoportfolio" věru není zrovna rozsáhlé: Vejde se docela pohodlně do jediného blogového článku :-). 
 
Když je opravdu velký mráz, fotit na hodně dlouhé expozice nebývá zrovna příjemné. Ještěže kabelovou spoušť není nutné držet stále, ale exponující foťák na stativu je možné opustit, trochu se v povzdálí rozcvičit, rozpoudit krev, pozdravit při tom okolo procházející notně udivené sousedy a zase se vrátit a skoro čtyřapůlminutovou expozici ukončit. Dobřichovický zámek za Berounkou si na focení přichystal bílý převlečník, který nosí jen zřídkakdy, podobně jako já bachratou echtzimní bundu a během snímání si na chvíli zavolal na tvůrčí pomoc i sluneční paprsky.

 
Následující fotografie budiž důkazem, jak málo sněhu je u nás zapotřebí ke spuštění sněhové kalamity. Pouhých asi 10 cm sněhu stačilo, aby se vlaky na naší trati dočista zastavily a já po celkem zbytečném ranním výletu na nádraží strávil neplánovaný den práce z domova, protože do Prahy bylo tou dobou podobně daleko jako do zasněžené Moskvy. Vlaky se rozjely až po poledni, takže nějakou dobu šlo fotit čerstvě zasněžené koleje, které zatím od rána "neprotáhl" žádný - v jízdním řádu sice precizně ale zcela marně naplánovaný - vlakový spoj.
 
 
Během slunečné ale notně mrazivé neděle jsem si udělal procházku k asi 3 kilometry vzdáleným stromům na břehu Berounky kousek před mokropeskou chatovou oblastí. Kdo moje fotky občas sleduje, možná si ten strom vlevo pamatuje z dva roky staré samostatné fotografie s názvem Kořen zasněžené rovnice. Tentokrát mi stromy vytvořily na fotce sympatickou skupinku. Jsou dva, to se podle koronavirových pravidel ještě smí :-).  

 
Abychom svou malou dobřichovickou zimní fotoexkurzi stylově dokončili, vrátíme se opět na začátek k dobřichovickému zámku: Poslední fotka totiž vznikla asi hodinu po fotce první, dokonce z téměř stejného místa, jen s jiným objektivem a trochu delším ohniskem. Slunce už ale definitivně zašlo za plující mraky, takže bylo jasné, že fotografie bude mít úplně jinou atmosféru. Ale pohyb mraků se docela sympaticky usměrnil, což je při focení dlouhou expozicí možné vždycky dobře využít. Tentokrát jsem použil čas kolem sedmi minut a jak je vidět, za tu dobu oblaky urazily na obloze pěkný kus cesty.
 
 
Tak to byly čtyři malé fotografické vzpomínky na pár dnů opravdové zimy. Když se tahle "sibiř" už letos nevrátí, já se zlobit nebudu, protože už jsem vnitřně naladěný na jaro. A jak to máte vy? Už pokukujete po jaru jako já a hluční dobřichovičtí kosi? :-)


Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.
 

42 komentářů:

  1. Vnitřně naladěný na jaro ? Vše tomu hraje do noty, teplé a prodlužující se dny, ptáci řvoucí po ránu a vystrkující hlavičky krokusů. Náznak tu je, tak proč ho neuchopit :)
    Moc se mi líbí ty koleje, od zámku jako by utíkala radost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty prodlužující se dny na mě¨dost zabírají. Možná víc než rostoucí teploty :-).

      Vymazat
  2. Jo moc pěkný fotky zajímavý kontrast s pozadím... Ten skok že zimy takřka do jara je téměř neuvěřitelně náhlý, vzpomněl jsem si na básničku z mateřské školky "byla zima mezi námi ale už je za horami"...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdyby byla zima vždycky takhle "na dobu určitou", velmi bych si ji užíval :-).

      Vymazat
  3. No, zima zatím pořád ještě neví "ex". Ale na rovnodennost se už těšit můžeme.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ještě víc než jarní rovnodennost by mě potěšil jarní slunovrat :-).

      Vymazat
  4. Tak u mne je ten dotaz naprosto mimo. Ty víš, že já jsem člověk tepla, sluníčka a světla. Takže cokoli co odežene zimu vítám. Mraky na poslední fotce spíš vypadají jak polární zář vyfocená na kinofilm v době kdy barva ještě nevládla amatérským fotkám. Dneska sice byl v noci docela mrazík neb i na střeše pět metrů vysoko nad zemí byla jinovatka jak hrom. Ale od rána taky svítí sluníčko, takže těch předpovídaných 17°C tady sice nebude, ale těch 12°C by být i mohlo. Samo že na sluníčku víc. Já ale z toho dneska nic mít nebudu protože budu pro ty tlamy v práci péct zákusky a jednohubky na pohoštění k zítřejším mým narozeninám. A to je mi jasný, že si ani nevzpomenou....snad tam tedy s nimi nebudu muset být, nějak nám zas ubývá pracovníků na obědy a kazit si ještě s nimi už tak trochu pokaženou náladu (no, přece jen fujtajbl, je už to moc kulatý, vždyť už jsem v mluvě politiků označovaná za rizikovou skupinu seniorů) se mi moc nechce. Jéžiš, to jsem se zas dostala úplně někam jinam....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tedy Ti přeji, ať se Ti ten Tvůj pěkně kulatý soukromý vítězný únor zítra náležitě vydaří a vše se dále ubírá tím směrem, který sama považuješ za nejlepší možný :-).

      Vymazat
    2. Díky, zatím ho slavím jen a jen prací. A čekáním jestli skončíme v karanténě nebo ne. Večer až pojedu z práce si koupím víno a budu si soukromničit u televize! nechci se teď moc radši motat okolo polovice, přece jen 123 kilový šedesátník je hodně rizikový....

      Vymazat
    3. Vendy, tento komentář je roztomilý, vyměnit partnera za lahvinku, to má něco do sebe.Škoda, že to nemohu udělat taky. V dobrém vínu může být víc pravdy než v kulatém partnerovi. Bez urážky. Jiřina z N.

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Pokukuju po jaru. I časně ráno, když otevřu na chvíli okno a venku je ještě mlha, už ji cítím ve vzduchu.
    K jaru a životu vůbec patří barvy. A i když se fotky týkají ještě zimy, tak mi na nich barvy hrozně schází. Černobílé bych nechala jen ty koleje.
    Zajímavý komentář Blondýny. Připomněl mi svědectví jedné čarodějky z Harryho Pottera: "Byli to mozkomorové. Ochladilo se a jako by se ze světa vytratila radost..."

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tentokrát to byl zase povětšinou výlet do infračerveného světa, takže barvy by byly nepůvodní. Jenom koleje jsou v normálním světle. Ale myslím, že jaru nějaké ty barvy přece jen povolím :-).

      Vymazat
  7. Moc jsem se pokochala, fotky opravdu povedené!!! Jaru, už zametám cestičku a rozbaluji květinový koberec, sasanek a sněženek. Symfonie ptactva k tomu pěje oslavné fanfáry☀️

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, je to symfonie. Ale dirigovat bych takový orchestr nechtěl :-).

      Vymazat
  8. Ty kolejnice vypadají jak nedopnutý zip (zdrhovadlo) na zimním roláku...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tento komentář je mi moc blízký, nový tvořit nebudu. Jiřina z N.

      Vymazat
    2. Jen jsem udělal fotku a rychle jsem zdrhnul :-).

      Vymazat
    3. Lépe zdrhnout než zipsnout.

      Vymazat
  9. Letos poprvé velice tajně zkoumám předpovědi počasí, jestli se přece jenom na pár dnů nevrátí zima, mráz a sníh a to kvůli ... focení. Svět je skutečně vychýlený z rovnováhy. :D
    Ale teď vážně. Jsou to nádherné fotky přímo na výstavu. Obzvlášť druhý zámek má velice zajímavou atmosféru. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Třeba se tohle přání ještě stihne vyplnit :-). Druhý zámek jsme měl připravený v barvě a nebylo to nic moc. Až včera jsem ho upravil do černobílého podání a v téhle podobě už to docela šlo.

      Vymazat
  10. Petře, opět kouzelné fotky s atmosférou. Dobřichovický zámek je fotogenický a když kolem něj plují mraky, vzniká umělecké dílo. Koleje pod sněhem vyvolaly dávnou vzpomínku na přelom roku 1968 - 1969. Tehdy jsem studovala, posléze byly vyhlášeny uhelné prázdniny. Domů jsem cestovala vlakem, před kterým strkala lokomotiva letecký motor, kterým se čistily koleje. Na každé zastávce jsme vystupovali, šli se ohřát do nádražní budovy a když byla trať průjezdná, dostali jsme pokyn k nástupu a jelo se do další zastávky. Rodiče byli večer mým příjezdem překvapeni, protože jsem dorazila prvním vlakem po několika dnech. A tuhle vzpomínku vyvolala jedna fotografie. 😊
    Jsem též naladěna jarně, dnes jsem už dokonce uložila teplé boty s kožíškem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, to je moc pěkná vzpomínka na mnohostranně silný zážitek; jsem moc rád, že moje fotka přispěla k jeho vyvolání :-).

      Vymazat
  11. Letošní bílý únor mě zcela okouzlil a přesvědčil, že to nemusí nutně být ten nejzbytečnější měsíc v roce. Hlasití kosi už se ale hlásí o slovo o sto šest, takže i já už bych hlasovala spíš za předjaří :-)
    PS: Ta vlaková kalamita vypadá tak půvabně a mírumilovně! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, Veru, jaký nejzbytečnější měsíc, já v něm mám 15.2.svátek a 16.2.narozeniny a ty bys mi je zrušila?
      Zima je od toho, aby byl mráz, sníh a klídek, pak sem vtrhne jaro. Jiřina z N.

      Vymazat
    2. Tomu říkám silný argument :-) Osobně ale žádný takový nemám, a to ani v celé širé rodině. A tak mi většinou zbývá jen šedivě blátivých 28 dní, kdy není ani zima, ani jaro... zkrátka žádná hitparáda. Ale tobě přeju k svátku i k narozeninám dodatečně všechno nejlepší! :-)

      Vymazat
    3. Ano, letošní únor se moc snažil a ukázal nám hned několik různorodých tváří. Jednu lepší než druhou. Tedy - aspoň pokud jde o počasí.

      Kalamita udělala z Dobřichovic velmi tiché neprůjezdné město :-).

      Vymazat
    4. Ticho může být velmi léčivé! Jiřina z N.

      Vymazat
  12. Já bych si teda trochu sibiřské zimy ještě střihla (v Brně bylo bílo a třeskuto dohromady tak pět dní), ale když koukám do archivu, loni na přelomu února a března už jsem šla na bledule...
    Fotky jsou parádní, vlastně nevím, jestli se mi víc líbí ta první, kde mraky působí "tekutě", nebo poslední.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že se domluvíme. V Brně mi zima nevadí :-).

      Vymazat
  13. Kouzlo černobílých fotek je často nepřekonatelné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U mnohých fotek dělám barevnou i černobílou variantu, aby bylo možné vybrat tu lepší.

      Vymazat
  14. Ano, i já pokukuji po jaru, stejně jako kosi, ti to dávají vědět všem od tří od rána do pozdního večera. A nebo jen řvou zimou :).
    Krásné fotky, skoro mi ten sníh u vás připadá až nereálný v kontextu se zprávami, které každou chvíli hlásají, že v Dobřichovicích zase padaly teplotní rekordy :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Místní jsou na své teplotní rekordy tak hrdí, že jim dokonce stavějí kamenné památníky :-).

      Vymazat
  15. Ta předposlední fotka je nádherná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, naštěstí mě při focení nic nepřejelo :-).

      Vymazat
  16. Tedy zajímalo by mě, co je tedy teď tou tvou novou prací. A zda se i tam bude třeba dát něco zajímavého vyfotografovat :-) Nicméně ty fotky jsou moc fajn. Nejvíc se mi líbí ten Dobřichovický zámek jak tmavší verze.
    Ptal ses, odpovím na otázku. Mám ráda osobně všechna roční období, pokud se chovají tak, jak se chovat "mají" :-D letos mě zima dost uspokojila, protože v našich nížinách sníh nepadal ani nepamatuji. A tahle zima mě okouzlila. Ale už přihází ten březen, sněženky mám pod okny, takže první jarní měsíc - už by se to mohlo opravdu "chovat jarně" :-D začíná mi totiž docházet ptačí zob pro mlsné vrabčáky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pracuji teď v jedné pražské nemocnici a tam za současné situace určitě nebudu s foťákem provokovat.
      Jak se tak dívám na předpověď počasí, nejspíš se ještě jaro se zimou bude muset trochu přetahovat :-).

      Vymazat
  17. Z těchto fotografií Berounka vypadá jako veletok typu Dunaje či Rýna.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však je takovým naším malým českým veletokem. Jen ty vodopády nejsou takové :-).

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.