čtvrtek 18. února 2021

Návrat idiota

Jsou to už skoro tři roky, kdy jsem na blogu zveřejnil článek Které české filmy považuji za nejlepší? a od té doby se příležitostně vracím k jednotlivým položkám na tomto seznamu a píšu podrobněji o tom, proč si myslím, že na seznam patří. Zatím jsem takto napsal články o následujících filmech:
 
Adelheid - rež. F. Vláčil (1969)
Faunovo velmi pozdní odpoledne - rež. V. Chytilová (1983)
Nabarvené ptáče - rež. V.Marhoul (2019)
Případ pro začínajícího kata - rež.P. Juráček (1969)
Ucho - rež. K. Kachyňa (1970)
Všichni dobří rodáci - rež. V. Jasný (1968)
 
Dnes přišel čas na podle mého názoru velmi pozoruhodný film Návrat idiota natočený v roce 1999 režisérem Sašou Gedeonem. Velmi dobře si pamatuji, jak unisono končily dobové kritiky: Takový filmařský příslib, jakým je Saša Gedeon, jsme tu možná už celou generaci neměli, tak bude velmi zajímavé sledovat, kam se bude ubírat další filmová tvorba tohoto svérázného tvůrce, který ve druhé polovině 90. let originálním způsobem oživil skomírající českou kinematografii. Dnes už částečně známe odpověď: Pokud vím, Saša Gedeon od té doby natočil jen pár kratších snímků a nějaké reklamy. Je to už hrozivých 22 let!
 
Na webu jsem si v rámci rešerše související literatury našel i velmi podrobně popsaný děj filmu. Nebudu vás napínat: s výjimkou několika politických projevů jsem snad  nečetl nic hrůznějšího. Film Návrat idiota se totiž podle mne vzpírá zápisu do řádek obyčejného dějového popisu. Snad i proto se mi tolik líbí, že vypravuje především filmovými prostředky, které - zapsány do řádků a odstavců textu - ztrácejí kus své sdílnosti, autorské duše a vnitřního bohatství. Však už úvodní dlouhá a titulky postupně prokládaná pasáž cesty ve vlaku je svébytným minipříběhem, během kterého dlouhých 8 minut nezazní jediné slovo, a přesto víme jako diváci vše, co potřebujeme vědět, a možná i trochu víc. Mladý František (Pavel Liška), který doposud trávil čas především v psychiatrické léčebně, se vypravil na svou první samostatnou dlouhou cestu (jak se později ukáže - za vzdálenými příbuznými) a během putování se seznámil se zajímavou dívkou Annou (Aňa Geislerová). Během cesty oba mimoděk navzájem nahlédli do svých soukromých komnat a vystavěli tak základ nenápadného ale velmi zajímavého příběhu, který spojí do posmutněle pitoreskního milostného čtyřúhelníku dvě sestry a dva bratry z malého města, přidá k nim jejich rodiče a hlavně Františka jako solitérního vnějšího pozorovatele, který ve svém "mimoléčebném" životě vlastně až teď vše zažívá poprvé. Bude to tvrdý náraz do životní reality? Kdoví, ale doktoři to řekli Františkovi jasně: "Není už dál důvod vyhýbat se životu!"
 
Režisér Gedeon samozřejmě neponechává ve hře jediný plán, ale přidává hned několik dalších, ze kterých si divák může vybírat podle svých vlastních zkušeností a taky podle svého kulturního rozhledu. Jak již z názvu filmu plyne, předobrazem hlavní postavy je Lev Nikolajevič Myškin z Dostojevského románu Idiot, který podobnou roli jako František v českém unylém maloměstě, kdysi hrál v petrohradské společnosti. I František je kvůli svému pobytu v léčebně považován "normálními lidmi" za idiota. Ostatně přesně takto Anna představuje Františka svým rodičům a sestře Olině:
"To je úplně neškodnej idiot." 
"Jak to víš?" 
"My jsme spolu strávili noc."
 
Ano, idiot - František je z pohledu vztahů nepopsanou tabulí. Ale dobře se dívá kolem sebe, nasává podněty běžného života, zčásti je zpracovává a zčásti si s nimi nedokáže poradit. Poznává ne zcela jednoduché vztahy mezi lidmi kolem sebe, konkrétně náhodou (nebo je to snad osud?) potkává další dva vrcholy úsporného milostného čtyřúhelníku - rádobysvětáckého Emila, kterému kouká maloměstská sláma z bot (Jiří Langmajer) a již zmíněnou Olinu (Tatiana Vilhelmová). I v tomto případě František poznává soukromé tajemství těch dvou, o kterém rozhodně nechtějí před nikým mluvit: Čerstvou společně strávenou noc. A přiopilý Emil kouzelně vyzvídá, aby nakonec svůj "výslech" sám završil vlastním čerstvým přiznáním: 
 
"S kolika ženskejma jsi něco měl?" 
"S žádnou."
"Ani s Olinou?" 
"Ani s Olinou."
"A s kolika z nich jsi spal? Nemusíš přesně, stačí přibližně." 
"S žádnou. Přibližně s žádnou."
"Ani s Olinou?" 
"Ani s Olinou"
"Já jsem Emil a spal jsem s Olinou."
 
No jo, s Olinou. V tom je právě zakopaný ten vztahový pes: Emil totiž chodí oficiálně a "na vážno" s Annou. A Anna, Františkova noční známá z vlaku, je sestra Oliny. František tedy paradoxně jako jediný (spolu s diváky) zná všechny souvislosti, ostatní vidí vždy jen svůj výsek reality a jen obtížně nahlížejí za zdi lží a nevěr, kterými je obestavují jejich blízcí. Františkova čistá duše instinktivně cítí, že skutečnost je složitá a i když by se člověk asi měl správně přiklánět k pravdě, ta může i velmi ošklivě zranit.
 
Celý děj se odehrává v době těsně před Novým rokem, na malém městě ještě vládně ospalá a uměle vlídná vánoční atmosféra. A ještě k tomu všemu nastává neděle: 
"Máma tě pozvala na oběd. Jestli tedy chceš. Ale nemusíš se přemáhat, jestli nechceš." Emilovi není empatie úplně vlastní a velká touha po blízkosti delší dobu neviděné partnerky z toho taky zrovna nesálá.
 
Společný nedělní oběd je doslova filmařská lahůdka, která jako kdyby vypadla ze stroje času na přímé lince z doby slavné československé vlny druhé poloviny 60. let:
"Tolik lidí jsme tu neměli od tátova pohřbu." 
 
Přijíždí i poslední "vrchol čtyřúhelníka" Robert (Jiří Macháček), ve kterém František poznává muže, kterého viděl s Annou na úplném začátku svého úvodního putování. Tak to tedy je: Emil je Anně nevěrný s její sestrou, Anna Emilovi zase s jeho ženatým bratrem. Ale to zatím ještě nikdo kromě Františka neví.
"Co si pak Franta tady pomyslí!" vece uštěpačná matka obou bratrů (Zdena Hadrbolcová) kvůli nějaké bezvýznamné drobnosti. "Franta rodinu nikdy nezažil, musí pochopit, co to je."
A lekce z fungování reálné rodiny je hutná: Při obědě to jiskří ve všech směrech - napříč generacemi (rodinné ironické výslechy při jídle jsou pro mne doslova děsivé), mezi vrstevníky, mezi sourozenci. Snad jsem ještě neviděl v českém filmu scénu, která by byla tak nabitá různorodými emocemi, které se ale povětšinou skrývají pod povrchem, byť neustále hrozí protrhnout všechny tak pracně vystavěné hráze. Uhýbání pohledů, nešetrné poznámky, trapné chvíle. A nejtrapněji se cítí František, který "rodinné vztahy" už stihl poznat líp než jejich přímí účastníci. Byl by tak rád, aby se nemluvilo o tom, co může druhé zraňovat, jako přirozeně citlivý člověk tohle dobře vnímá, a tak se snaží nebezpečí odvrátit a obrátit pozornost zpět ke sváteční stolu: "Králíci jsou velmi dobří!" Ale záměrné ironické šlehy i pouhé nešetrné poznámky se už úspěšně zadírají do otevřených ran po citech.
 
Čistá a krásná filmařina: roli hrají pohledy, drobná gesta, přimhouřené oči, zámlky, víc důležitých věcí zůstává nevyřčeno než těch, kterým se podaří být tématem hovoru.
 
"Máte, Františku, nějaký dojem třeba z nás?" No jéje že má! Spoustu dojmů. Ale všechny lidi kolem sebe, lidi, které ještě před pár dny neznal, má teď rád, nechce, aby byli smutní, a proto musí dobře vážit, které ze svých mnoha (a většinou trefných) dojmů může vyslovit nahlas.
 
 Foto: Dušan Šimánek, Plakát: Studio Najbrt

Nový rok. Všichni by měli být v ten den šťastní a plni nadějí. Ale jsou? Někde to drhne. A Emil, který je sice přímo v centru dění, ale chápe paradoxně asi nejmíň ze všech, si potřebuje na někom odreagovat nepochopitelné provalení svých lží a vůbec svou neschopnost milovat. Je přece tak snadné svá vlastní selhání přisoudit za vinu někomu jinému. A František se pro tento účel vysloveně nabízí. Dokud tu nebyl, lži bez problémů procházely, tedy právě on musí být vinen.
 
Má v novém roce František odjet zpátky z nově objeveného světa plného nástrah a nebezpečných tajemství, nebo nemá? Ano, lékaři měli pravdu, není důvod vyhýbat se životu, ale je tohle onen "normální život", který si vysnil a který si přeje žít?  No jo, ale když žádný jiný nemáme?
 
A tak náš příběh začíná i končí na nádraží jako na symbolu cesty, který hraje v celém příběhu důležitou roli. Kam cesty jednotlivých postav povedou a jestli se jedna s druhou nějak propletou, to se můžeme v úplném závěru jenom domýšlet. A to, jak si kdo pokračování příběhu domyslí, už nevypovídá o jednotlivých postavách, ale o nás samotných.
 
Kdepak, Návrat idiota není zrovna film k žehlení nebo abyste si ho pustili na pozadí, když budete večer počítat daně. Ten film potřebuje pozornost, soustředění, divácký postřeh a spolupráci, jinak vypadá plytce, nudně, nespojitě. Hlavní i vedlejší postavy jsou bez výjimky skvěle zahrané; z řady herců jsou dnes už slavné osobnosti, ale nezapomínejme, že v době natáčení stála třeba výtečná Tatiana Vilhelmová - Dyková na začátku své herecké kariéry (však to byl právě Saša Gedeon, kdo ji pro film "objevil" ve své prvotině Indiánské léto). No a o Pavlu Liškovi, pro kterého byla role "idiota" vlastně pořádným filmovým startem, je možné také mluvit jen v superlativech.
 
Decentní, jednoduchá, skoro minimalistická hudba Vladimíra Godára, kterou by dokázalo zabrnkat i malé dítě, se line celým příběhem, neusurpuje si moc cloumat diváckými emocemi, jako tomu občas bývá, ale příhodně dotváří tento civilní, poctivý, uvěřitelný a bytostně lidský příběh.
 
Ale samozřejmě, hlavní poklonu musím vystřihnout panu režisérovi, protože film Návrat idiota vykazuje všechny známky práce režiséra, který - třebas po mnoha vnitřních pochybnostech "na cestě" - přesně a do detailu ví, co chce, dokáže si pro dobrý výsledek vybrat ty nejvhodnější spolupracovníky dokáže je dokočírovat k úspěšnému výsledku. Podobnou detailní a cílevědomou režijní práci jsem viděl jen v pár českých filmech demokratické éry, tak není divu, že přes trochu exotickou expozici příběhu, z filmu doslova odkapává skutečný život ve své krásné nejednoznačnosti, neodhadnutelnosti a "nešablonovitosti".
 
A co na závěr říct jiného, než že není žádný důvod vyhýbat se takovému životu! :-)


Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetonypovídkybásněhrátky s češtinouhaikuvzpomínková vyprávěnípovídání o knížkáchfilmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánkyPokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.


37 komentářů:

  1. Přehledně, poutavě nastíněný děj. Film patří i mezi mé oblíbené.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Když jsem si po sobě článek přečetl, zjistil jsem, že nikde nepíšu o tom, že je film často zmiňovaný jako komedie. Sice jsem se u něj na mnoha místech jako divák usmíval, ale asi mi takové označení nepřipadlo jako nezbytné :-).

      Smazat
  2. Životu se nevyhneš v žádném případě.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Před životem je vhodné si dávat pozor i na přechodu se zeleným panáčkem :-).

      Smazat
  3. Moc pěkně napsaná recenze.
    Film jsem viděla před velice dlouhou dobou a bylo mi z něj těžko.
    A ano, herci se zde namíchat vážně dost povedli.
    Nejspíš se na něj v dohledné době podívám - díky tomuto připomenutí.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to mě moc těší, pokud se mi podařilo někoho namlsat :-).

      Smazat
  4. Mám dojem, že po přečtení recenze, jsem ho viděla jako v kině😊

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem ho viděl poprvé v kině. A když náhodou na film narazím v televizi, jako se mi to stalo minulý týden, pokaždé se zařeknu, že čas využiju jinak, protože už přece ten film znám, ale on si mě vždycky znovu přitáhne :-).

      Smazat
  5. Film jsem neviděla a po přečtení tvé poutavé recenze je mi úplně jasné proč. Když to hodně podeženu, tak filmový jazyk mi nikdy nebyl vlastní a beze slov mám poměrně potíže mu porozumět. Slovy kamarádky, se kterou jsme kdysi sledovaly jednu japonskou animovanou perlu: "Jen počkej. Teď to skončí a my vůbec nebudeme vědět, která bije!" :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jedna stránka je použitý filmový jazyk a druhou je srozumitelnost. Návrat idiota považuji nejen za film výborný, ale i velmi srozumitelný. Snad až na pár snových scén si všechno, o čem film vypráví, lze velmi snadno představit, postačuje běžná životní zkušenost v kombinaci s fantazií a citem.

      Smazat
  6. Film jsem tuším ani neviděla, vím že šel v televizi. A neviděla jsem ani Indiánské léto. Nicméně vím, že oba filmy katapultovaly právě trojici Liška, Geislerová a Wilhelmová do světa filmu a je to (Ne)svatá trojka na hereckém českém nebi (samozřejmě že Miloš bude zvedat oči v sloup, neb Aňu považuje za nedouka sluníčkáře který nemá ve filmech co dělat) pro mne ( a to jí nebráním jen kvůli příbuzenství) je to výborná herečka s hodně civilním herectvím která to dokázala v mnoha filmech. Což platí i o ostatních. Jiří Macháček je prostě chameleon, hudebník i herec a i on je prostě svéráz který má v českém filmu své místo. Co se týče Pavla Lišky, to je člověk mnoha tváří. Plachý člověk i herec, zároveň tvrdý dobrodruh, částečně spisovatel a překvapivě i dobrý zpěvák. Mě se nesmírně líbil v Divokých včelách, kde se ostatně tahle trojka taky sešla, a pak ve Venkovském učiteli.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Teď jsem si teprve přečetl tvůj komentář, herecké umění Ani Geislerové vůbec nezpochybňuji, líbila se mně např. ve Svěrákově filmu Jízda nebo v přepisu Škvoreckého, jinak ji ale považuji za neskutečně hloupou, což ale nevylučuje, aby byla dobrou herečkou.
      Jinak si myslím, že to ukazování se s M. Minářem byl jen kalkul zvýšit si popularitu, když to dávali v přímých přenosech v TV, možná také dostala dobře zaplaceno, teď už pro ni, když v podstatě politicky zbankrotoval, nebude zajímavý.

      Smazat
    2. Aňa Geislerová je jednou z těch šťastlivkyň s darem přirozenosti, které má prostě filmová kamera ráda. Jiří Macháček je ve filmu trochu upozaděný, jeho role nemá takový rozsah, ale je naprosto přesný. Pavla Lišku jsem měl možnost příležitost poznat osobně a je to opravdu dobrý chlapík :-).

      Smazat
    3. Umím si dobře představit člověka, který nesnáší moderní výtvarné umění, jak je zarytě přesvědčen, že lidem, kteří chodí na něco podobného do galerií, musí někdo tajně platit, protože to mi přece neříkejte, že by na podobné blbiny chodili dobrovolně :-).

      Smazat
  7. Dostojevského Idiota jsem četl, ale mnohem víc mě zaujal Zločin a trest a Bratři Karamazovi, i mnohé povídky, např. Něžná (ta byla kdysi i zfilmována).
    Film znám také a z něj mně nejvíc utkvěl právě rozhovor o tom, s kolika ženskými František něco měl a odpověď "S žádnou. PŘIBLIŽNĚ S ŽÁDNOU."

    Tvé přiblížení filmů je opravdu radost číst. Mohl by ses živit jako filmový kritik.
    Saša Gedeon zatím příslib v něj vkládaný nenaplnil, podobně Filip Renč po Requiem pro panenku už nenatočil nic, co by stálo za řeč. U Gedeona to může být i tím, že má něco z toho idiota a neumí v komerčně-tržním světě sehnat peníze na další film.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Jsem přesvědčený, že je velká škoda, že se pan režisér takhle zasekl. A vzpomněl jsem si i na to, jak těsně před začátkem natáčení (a tedy i po spoustě přípravné práce) ztroskotaly některé projekty Miloše Formana.

      Smazat
    2. Ještě mě napadlo, že film dostal 4 české lvy - nejlepší film, režie, hudba a ženský herecký výkon ve vedlejší roli (A.Geislerová). Osobně bych dal jednoznačně přednost ocenění T.Vilhelmové, ale ono je to někdy s vymezením hlavní a vedlejší role dost problematické. A v kategorii ženský herecký výkon v hlavní roli tehdy dominovala Tereza Brodská ve filmu Dvojrole.

      Smazat
    3. Dvojrole byl taky docela zvláštní film. A dal Tereze Brodské velkou šanci které se zhostila tak, že rozhodně neudělala ostudu ani jednomu z rodičů.

      Smazat
  8. Film jsem kdysi viděla, a přišel mi takový tragikomický. Liškův výkon byl ale excelentní!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Skvělé bylo i to, že Pavel Liška byl v době uvedení filmu do kin širším vrstvám diváků prakticky neznámý.

      Smazat
  9. Film jsem kdysi viděla v kině a už tehdy se mi líbil. V mnoha ohledech připomínal filmovou vlnu 60. let.
    Recenzi jsi napsal tak skvěle, že mám chuť se na film znovu podívat. 👍👍

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že film onu návaznost na československou novou vlnu nijak netutlá, ale dává ji naopak zřetelně najevo. Nejen zvolenými formálními postupy, ale třeba symbolicky i scénami v tanečním sálu, který jako by byl vstupenkou nejen do formanovského světa :-).

      Smazat
  10. Nikam jsem nešel, jsem stále zde!

    OdpovědětSmazat
  11. Takový Jirka M. ještě deset let po natáčení pokoušel štěstí u Aňy, tolik k osudové ženě - Boženě!

    OdpovědětSmazat
  12. Strasne dlouho jsem nevidela, ale porad si ho pamatuju a mam rada, i tou atmosferou konce devadesatek. Pripomina mi Stesti, kde ma Liska podobne nezkazenou postavu. On k tomu proste i herecky vybizi.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Když ten film sleduju, říkám si, že by nebyl špatný takový malý myšlenkový pokus - zkusit se v našem běžném životě podívat na věci kolem sebe, na které jsme zvyklí, taky očima člověka, který "má jen první dojmy". Možná by nás to pořádně překvapilo, rozesmálo nebo vystrašilo, ale nevím, jestli je takový odstup vůbec možný.

      Smazat
  13. Aňa Geislerová se mi moc líbila ve filmu Želary, jinak mám ve filmech raději její sestru Ester, která se mi zdá o hodně přirozenější a přiznám se i sympatičtější. Ale možná je to tím, že jeden čas Ani a Táni Vilhelmové bylo všude plno, aspoň mi to tak přišlo. Nejsem si úplně jistá, jestli jsem tento film viděla, ale je mi to povědomé, a napsal jsi to tak krásně a zajímavě, že pokud bude možnost, určitě se ráda podívám. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ve filmu jsou naprosto kouzelné scény. Třeba jak se na novoroční zábavě chystá jít hlavní pětice v dusné atmosféře tancovat a všichni kolem stolu postupně vstávají a zase usedají podle toho, jak se rychle mění aktuální nálada :-).

      Smazat
    2. Tak jsem to asi přece jenom viděla, protože tuhle scénu si vybavuji. :)

      Smazat
  14. Moc pěkně napsaná recenze. O filmu jsem slyšela, ale neviděla jsem ho. Říkala jsem si, co jsi pak shrnul, že je hvězdně obsazená herci, kteří v té době nebyly ještě hvězdami.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dá se říct, že tehdejší herecké obsazení částečně předurčilo to, jaká bude celá řada dalších filmů v celé jedné filmařské generaci.

      Smazat
  15. V době natočení filmu jsem byla mladé tele, se kterým třískala pozdní puberta. Film mě tedy minul a tak nějak míjí dodnes. Vím o něm jen z doslechu a věřím, že se mi ho po tvém uvedení do jeho tajů povede i vidět :).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Za sebe mohu jenom doporučit. Mimochodem, první záběry se točily na plzeňském nádraží, které od té doby prošlo zásadní "eurorekonstrukcí", tak si vždycky u filmu vzpomenu, jak to tam vypadalo v době, kdy jsem z nádraží každý týden několikrát jezdil :-).

      Smazat
  16. Filmy v seznamu znám a rovněž bych je zařadila k TOP české filmové pokladnici. Z nichž Všichni dobří rodáci jsou filmem, který když jsem viděla, tak jsem byla schopná se po druhé na něj podívat tak po deseti letech a i dnes je to pro mě dost náročné, je to jako bych byla v té době, dotýká se mě i osobně, jako kdybych z vyprávění znala protagonisty, ale pod jiným jménem...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tohle s sebou někdy nese opravdovost a pravdivost.

      Smazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.