S Pražskými domy za zády

Je to celkem nedávno, co jsem po téměř sedmi měsících, kdy jsem měl pořád v běhu nějakou fotografickou výstavu, konečně rozebral poslední (a největší) expozici dobřichovickou a slavnostně jsem se rozhodl, že si dám v novém roce od vystavování pokoj, protože jsem si výstavních zážitků všeho druhu užil dostatečně a na dlouho dopředu. Stejně se teď vystavovat kvůli pandemii nedá, snad s výjimkou venkovních prostor, a v tom případě musí jít podle nařízení vlády o tak nezajímavé exponáty, aby se u nich pokud možno nikdo nezastavoval, a nemohl si tak s kolemstojícími vyměňovat škodlivé mikroorganismy. Ale úmysly a realita jsou, asi tušíte, dvě úplně odlišné věci, takže když pak přijde nabídka na využití zajímavého prostoru, který navíc dobře znáte, stejně jako lidi, kteří ho nabízejí, to by musel být člověk z kamene, aby odolal. Nu, z kamene...

Z kamene opravdu nejsem, ale vzhledem k té nabídce bych možná aspoň nějakou dobu svým způsobem mohl být. Zmíněným prostorem vhodným pro malou výstavu je totiž kavárna v Divadle KÁMEN; jedná se o pražské autorské divadlo a umělecký salón působící ve vlastním divadelním studiu poblíž metra Invalidovna v pražském Karlíně. I když sám nejsem žádným divadelníkem ani nadstandardně častým divadelním návštěvníkem, v posledních šesti letech jsem se celkem pravidelně účastnil řady akcí, které mají programové epicentrum právě v tomto divadle. Velikým lákadlem byl pro mě především dlouhodobý projekt Pražské domy, jehož základem jsou pravidelné víkendové vycházky už osmnáctým rokem velmi důkladně mapující pražské domy pěkně jeden po druhém podle čísel popisných, a během kterých se jako návštěvník dozvídám spoustu informací o historickém i uměleckém kontextu z poutavého odborného výkladu kunsthistorika Jakuba Syneckého.

 

Jak ale návštěvníci těchto stránek dobře vědí, zajímavé a hodnotné informace nejsou zdaleka všechno, co mi projekt Pražské domy nabídl. Brzy se ukázalo, že pro mě jako pro fotografa má velký význam i to, že na vycházkách Pražských domů mohu nejen poslouchat výklad, ale taky se občas dostanu do míst, kam bych se jinak nedostal, čerstvě poučen si všimnu něčeho, co bych jinak přehlédl, a také mám čas využít toho, že se náš houfec třeba na půl hodiny "zasekne" na jednom zajímavém místě, šmejdit si tiše kolem a fotit vybrané náměty z nejrůznějších úhlů a pozic. Stává se mi pak, že se na společně navštívená místa vracím s foťákem za jiných světelných podmínek, abych zachytil to, co jsem si při první vycházce jen vytipoval. Dá se tedy říct, že řada mých fotek vznikla "s Pražskými domy za zády", ať už tomu tak bylo doopravdy nebo v různě přeneseném smyslu slova. 

 

A tak jsme se s lidmi z Divadla Kámen rozhodli, že zkusíme najít pár fotografií, které by bez přispění Pražských domů nejspíš nikdy nevznikly, a vystavíme je v místech, kam hodně lidí spojených s tímto projektem chodí, a fotky by je mohly potěšit. Ve výběru se tak ocitly fotky udělané přímo během společných akcí, při cestě na vycházku nebo naopak z vycházky domů, nebo při některém z pozdějších návratů na vytipovaná místa. A celá tahle malá výstava osmi fotografií dostala souhrnný název Začátek velké cesty, který je jednak názvem jedné z vystavených fotek (tu už ostatně zdejší štamgasti znají ze stejnojmenného článku), a jednak samozřejmě souvisí i se vším dalším, co je na téhle výstavě k vidění a k domyšlení.

 

Tentokrát se výstava kvůli zvolenému námětu musela obejít bez mých typických snímků dělaných s využitím několikaminutových expozičních časů, na něco takového nebývá dostatečný prostor. Vystavené fotky vlastně nezapadají do žádného z mých tradičních hlavních témat a jedná se většinou o záběry, které může udělat každý, bez speciálního vybavení a během zlomku vteřiny. Samozřejmě, v optimálním případě, když máte za zády jako podpůrce ty správné Pražské domy :-).  

 

Vzhledem k aktuální situaci zatím nemůže být výstava otevřená volně příchozím návštěvníkům, stejně tak zatím nemá smysl mluvit o nějakém konkrétním termínu, dokdy budou fotky v divadle viset, neznámých je v téhle změti nepřehledných a stále se měnících rovnic zatím příliš. Pokud ale budete mít zájem kolekci v prostředí divadelní kavárny vidět na vlastní oči a o fotkách (nebo o něčem jiném) si popovídat, dejte mi vědět, počítám, že se na nějaké možnosti domluvíme. Přímo v kavárně jsou vystavené jen fotky, které už byly součástí některé z mých předchozích výstav; tento výběr jsem ve webové prezentaci, která není závislá na výrobě nových tisků, doplnil o několik dalších snímků, které jsou s Pražskými domy nějak propojeny.

Zatím přeji všem zdejším milým návštěvnicím a návštěvníkům pěkné dny a pevné zdraví a ať jsou případné začátky všech vašich vlastních velkých cest co nejvydařenější.

Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě pravidelných týdenních glos politického a společenského dění najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.