středa 20. ledna 2021

Pilíře nejistého světa

Na konci roku jsem konečně stihl udělat to, k čemu jsem se už dlouho odhodlával: Odložil jsem si do archivu fotografie z celého období svých dva roky dlouhých verneovských prázdnin. Znamená to projít si jeden po druhém všechny dny, ve kterých jsem pořídil nějakou fotografii, a v rámci každého takového dne pak vymazat všechny fotky, které nestojí za to uchovávat, protože jen zbytečně zabírají místo na disku, a ostatní přenést do relativního bezpečí nejméně dvou nezávislých záloh. Možná vás to překvapí, ale těch fotografických dnů u mne nebývá nijak moc; pokud nejsem zrovna někde na dalekých cestách, fotím typicky tak jednou týdně, často ani to ne. Určitě bych se tedy jako fotograf nemohl zapojit do oblíbených akcí typu "každý den aspoň jednu fotku" nebo "vyfoť každý svůj běžný den". Dávám přednost tomu mít jen malé množství fotek, které pak ale chci využít a představit, jak se patří.
 
A tak jsem vzal - jako prodavač při inventuře - pěkně do ruky každou z udělaných fotek a musel jsem podobně jako kdysi v římském amfiteátru rozhodnout, kterým obrázkům ukázat palec dolů a už je víckrát nespatřit. Podobná zevrubná inventura má však i vstřícnou tvář: Můžete najít fotky, které vás kdysi na první pohled moc neoslovily, ale na pohled druhý v nich vycítíte nějaký potenciál; třeba je pro to nutné udělat nějaké drobné úpravy, udělat výřez, změnit formát, atd. A když to uděláte, fotka najednou začne žít vlastním dosud netušeným příběhem.
 
Fotka, kterou jsem se vám tu dnes rozhodl představit, vznikla v nejmodernější části pražské čtvrti Pankrác při jedné z mých několika fototoulek na podzim roku 2019. Jako u jedné z mála svých fotek jsem zde nakonec dal kvůli kompozici přednost čtvercovému formátu (proto se ostatně fotka objevila minulý týden i v mé instagramové "galerii", kde fotky - právě hlavně kvůli formátu, který mi většinou nevyhovuje - přibývají jen velmi zvolna). Jde o čtvercový výřez z fotky, kterou jsem kdysi ukázal na svém webu v jedné z příležitostných online výstav, ale která se nakonec výrazněji neuplatnila, dokonce se ani nedostala do mého interního výběru několika set fotek, kterých si trochu považuju. Něco mi na ní vadilo a při inventuře jsem přemýšlel, jak fotku upravit, aby mi to vadit přestalo. Výsledkem je fotka, kterou jsem si pracovně nazval stejně jako dnešní článek.

Nepřipadne vám taky občas, že skutečnost si sice hraje chlapácky na nebojsu, ale když se na ni podíváte zblízka, zjistíte, že nejde o žádného sebejistého a vždy pevně stojícího reka, ale často přinejmenším pod povrchem objevíte nejistotu, obavu a někdy dokonce třes. Ano, náš svět je často tak nejistý, že mu okem trhá tik, ruka se mu chvěje a - vědom si dobře Heisenbergova principu neurčitosti -  našlapuje jen opatrně, aby se jeho tělo z té zoufalé neodstranitelné nejistoty neroztěkalo přespříliš a nedošlo k tomu klasickému hrabalovskému "narušení podstaty látky". Ano, můžeme se pokusit náš nejistý svět ukotvit několika masivními betonovými pilíři, aby "výkyv duše" nebyl tak velký. Ale kdoví, jak beton pilířů zareaguje, co vyztuží a co naopak ještě více rozkmitá? 

 Pilíře nejistého světa (2019)  - moderní obchodní část Pankráce, Praha 4
 

Přeji všem zdejším milým čtenářům hezké dny a držím palce, ať se právě ty vaše pevné pilíře netřesou, ale drží pevně, ať už na nich právě spočívá centrála mezinárodního korporátu, fascinující hvězdné nebe nebo "jen" váš malý kapesní svět, zabydlený vším a všemi, co máte rádi :-).

 
Pozn.: A co vám můj blog - pokud ho ještě neznáte - může nabídnout? Kromě glos politického a společenského dění, podobných těm dnešním, najdete na blogu např. cestopisné reportáže z Japonska, z Řecka, a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a také celá řada fotografií doprovázejících četné fotočlánky. Pokud vás na mých stránkách něco zaujme, neváhejte a dejte o mém blogu vědět i dalším lidem, které by mohly moje články potěšit. Děkuji, opatrujte se a těším se s vámi zase brzy na shledanou.

34 komentářů:

  1. Já si přitom pohledu na fotku vybavil obra Kolodeje:"Tady co sedíš ty ty a ty.. Tady všude sedel..nebo spíš stal třeba v předklonu..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si zase vzpomněl na "rozostřeného herce" z filmu Woodyho Allena Decostructing Harry :-).

      Vymazat
  2. "Poslední list se třese na platanu,
    neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné."
    Vladimíru Holanovi by se jistě tvá fotka moc líbila :-) Líbí se i mně, jen doufám, že se ty naše světy přeci jen po tom uplynulém roce alespoň trochu uklidní.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to, myslím, podobné jako s cholesterolem: Je chvění zdravé i nezdravé :-).

      Vymazat
  3. Mám kamaráda a ten nikdy nic nechtěl z fotek likvidovat, pokud to bylo rozmazané nebo jinak divné, říkal: Budeme to vydávat za umění.
    prostě chlapský přístup k věci. Hezký den Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro rozmazané a jinak divné fotky mám slabost, jen to musí být rozmazané "správně" a ne jen tak halabala :-).

      Vymazat
  4. Hodně zajímavé! Chvilku si člověk musí uvědomovat na co kouká....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je super, že jsou lidé, kteří se na to snaží přijít :-).

      Vymazat
  5. Úplně se mi podlomila kolena.
    Já mám čtvercový formát docela rád. Ale musí se s tím opatrně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem odkojený klasickým poměrem stran 3:2, tak mám s komponováním do čtverce problém. Většina mých fotek se do toho formátu rozumně převést nedá, i když jsem to zkoušel všelijak.

      Vymazat
  6. Výstižné fotka i pojmenování, sedne to k aktuálnímu světovému dění.Někdo se jen třese, jiný se hned p*****.
    Zkrátka, žádné jistoty, jinak by bylo přelidněno.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je výhoda příležitosti podívat se na starší fotky očima přivyklýma dnešní skutečnosti :-).

      Vymazat
  7. Odraz pilířů je poněkud nejistý, podobně, jako nejisté je to, co bude. Ustojíme to všichni?
    Kéž by tomu tak bylo. 👍
    Na cestách také fotím hodně a doma se stane, že týden na foťák nesáhnu. Takže spousta fotek vzniká díky mobilu, který mám stále po ruce. Probírání se fotkami je náročná činnost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Schválně jsem se na to díval a za celý loňský rok mám v mobilu 14 fotek :-).
      Věřím, že to ustojíme, ale bude to ještě fuška.

      Vymazat
  8. Dokonce jsem v té fotce zahlédl Planckovu konstantu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, byla tam. Hodně se změnila od té doby, co jsem ji viděl naposledy :-).

      Vymazat
    2. Nojo, už ani ty konstanty nejsou co bejvávaly.

      Vymazat
  9. Ta fotka je zajímavá. Chvilku jsem netušila, na co se to vlastně dívám. Pilíře dnešní doby jsou poněkud vratké, budeme tedy doufat, vydrží.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdybych nevěděl, jak je to dělané, taky bych nějakou dobu tápal. Ale kdo mě zná, už tuší, jaké používám oblíbené postupy :-).

      Vymazat
  10. Co mi na tý fotce vadí? Aha, že okna nelícují s horním okrajem fotky.
    Vlastně - vadí mi to? Vždyť život není v jedný rovině.
    I stromku, kterému umrzne vrchol, dám dlahu na boční větev a on pak nevyroste souměrně...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdyby okna lícovala s horním okrajem, bylo by to podivné vzhledem k tomu, že dolní okraj budovy není vodorovný. Dával jsem si pozor jedině na to, aby svislice byly opravdu svislé, jinak by už těch stupňů volnosti bylo v obraze moc a nedrželo by to celé pohromadě.

      Vymazat
  11. Pilířům se podlamují kolena. To by chtělo nějakého statika, aby se jim podíval na "zub".
    Ale stejně je to záhada, jako kdyby šlo o lom způsobený ponořením do vody.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jde o odraz v lesklé "stropní" ploše. Statik by tedy jistě navrhl pořídit přesnější a rovnější zrcadla :-).

      Vymazat
  12. Dnes ráno doslova řvali ptáci, že by jaro za rohem ?
    Každopádně já jako zahradník nadšeně tleskám té pozitivní zelené, která na mne z fotografie dýchla a potěšila.
    Je třeba si najít světlý bod, všude a pak se ty pilíře tak o sebe netřou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím, že to není takový ten prefabrikovaný zelený koberec, co velké společnosti nakupují ve velkých rolích jako "metráž" :-).

      Vymazat
  13. Fotku si pamatuju, je zajímavá, působí trochu jako optický klam, mám problém rozpoznat, co je předloha a co odraz. A to přání je nádherné. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je dobře, že to není rozluštitelné hned na první pohled :-).

      Vymazat
  14. quick

    Řekla bych, že je lepší dopadnout na nohy s pokrčenými koleny než na hlavu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To samé doporučuje pět ze čtyř parašutistů :-).

      Vymazat
  15. Hodně futuristická, zamlouvá se.

    OdpovědětVymazat
  16. Jedna fotka pro tebe typická. Člověk musí bádat, co chtěl fotograf říct a do čeho se mu neplánovaně vtlačila krajina nebo objekt. Fotografovaná skutečnost je asi klidnější, dokonce v tom vidím odraz ve skle ☺ ♣

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám rád takové plánovaně neplánované výjevy, tím spíš, když jde o odrazy na lesklých plochách.

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.