Když jsem byl malý, chodil jsem ve Staňkově rád na tamější srpnovou pouť. Obzvlášť se mi líbilo chodit tam v sobotu pozdě večer, ještě dávno před nedělním vyvrcholením, na různá točidla, kolotoče, lochnesky a létající rakety, a užíval jsem si, jak kolotočáři celý večer hlasitě lákali návštěvníky na "úplně poslední jízdu". Po té poslední jízdě totiž následovala jedna po druhé další a další "poslední jízda", většinou různě prodloužená nebo zrychlená oproti kratším a pomalejším jízdám v pouťové "špičce", vlastně celý pouťový večer se skládal z posledních jízd a byl to zatraceně dlouhý večer, který postupně přešel v noc a nakonec stihl i zlehýnka zaťukat na dveře rána. A já pochopil, že některé poslední věci jako poslední jen vypadají, ale poslední být zdaleka nemusí, a možná to platí o více věcech, než si myslíme, a možná dokonce o většině z nich. Snad jedinou výjimkou jsou ty úplně poslední věci člověka, které jsou asi opravdu poslední, ale mezi námi, stejně víme - přes veškeré lidské znalosti a rozvíjející se techniku - houbeles, jak to s nimi ve skutečnosti je.
Moje výstava fotografií na dobřichovickém zámku měla takovou svou "první poslední jízdu" před dvěma týdny, kdy měla původně skončit, ale i ona dostala ještě "nášup" v podobě celé druhé půlky října, takže teď po vzoru dávných staňkovských kolotočářů můžu opět vyhlásit, že před námi je už "doopravdy poslední jízda" v podobě posledního výstavního víkendu. Dalšího víkendu už se výstava jistě nedožije, protože ve čtvrtek 1. listopadu ráno svých 52 vystavených fotografických obrazů velikosti 50x70 cm vyjmu z rámů, sbalím je do velkých desek, odnesu domů a schovám je za skříň, takže je od té doby mohu používat jen pro "mimořádně individuální" komentované prohlídky kdesi na úrovni příslovečné "sbírky motýlů" :-).
Když už je to tedy tentokrát opravdu poslední víkend, myslím, že se sluší završit ho i mimořádnou závěrečnou komentovanou prohlídkou pro všechny, kteří by fotky na vlastní oči vidět chtěli, ale z nějakých důvodů se k tomu "při předchozích posledních jízdách" neodhodlali. Poslední příležitost pro předem neohlášené hosty je tedy komentovaná prohlídka o sváteční neděli 28. října od 11:00. Po individuální domluvě to pak ještě půjde další tři dny do 31. října, ale popravdě - tam už nějaký nával hostů opravdu neočekávám (důležité aktuální informace jsou pořád na pohotovostní stránce výstavy. No řekněte: Komu se poštěstí začínat výstavu vernisáží na 50. výročí srpnové invaze a končit ji poslední komentovanou prohlídkou na 100. výročí vyhlášení republiky? :-)
Pro všechny, kteří vystavené fotky ještě neviděli, vidět by je chtěli, ale na výstavu dorazit nechtějí nebo nemůžou, jsem aspoň připravil kompletní E-katalog dobřichovické výstavy. Najdete v něm všech 52 vystavených fotek v pořadí, ve kterém na výstavě visí, a navrch - aby se něco nového dozvěděli i ti, kteří výstavu navštívili - ještě 16 dalších "bonusových" fotek, které jsem pro výstavu měl taky připravené, ale nakonec jsem je do konečné podoby výstavní kolekce nezařadil. Není to sice takové jako naživo a ve velkém formátu, ale aspoň něco.
Odkaz na E-katalog fotografické výstavy Dobřichovice 2018 (proklikem se dostanete na první fotku a dál už se můžete pohybovat šipkami).
Dnešní ilustrační fotku jsem na blogu už v jednom článku měl. Je to fotka, kterou jsem kdysi udělal experimentálním "řízeným rozostřením" (hodně dlouhou expozicí větrem roztřeseného obrazu na hladině) a vzhledem k výsledku jsem ji pojmenoval Les z ranního snu. V E-katalogu je v závěrečné bonusové části, protože se nakonec do finální výstavní kolekce "o prsa" nedostala a přednost dostaly jiné "odrazovky".
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.