Kterak posílám sám sobě vyděračské dopisy

Zdá se vám nadpis dnešního článku podivný? Může člověk, který je snad celkem psychicky zdráv, dospět do stadia, kdy vydírá sám sebe? Mám snad dvě svářící se protikladné tváře jako Dr. Jekyll a Mr. Hyde? I když je to fakticky vzato samozřejmě nesmysl, pro případného vnějšího pozorovatele to může přesně tak vypadat. Z mé vlastní e-mailové adresy mi totiž opravdu opakovaně chodí vyděračské dopisy, tak jsem si řekl, že se to možná děje i řadě jiných lidí, a nebude proto marné o tom nepříjemně "šedém" tématu napsat článek.

Je to už nějaký ten rok, co jsem zjistil, že nějaký zahraniční paznecht používá občas mou základní a nejpoužívanější e-mailovou adresu pvapenik@centrum.cz k reklamě tu na viagru, tu na nějaké pornostránky, ondyno zas "ode mne" rozesílá zprávy s odkazem na nějakou škodlivou stránku, a nejspíš se tak snaží šířit různé webové "trojské koně". Není to věru nic příjemného, když vám taková zpráva přijde, psaná buď vulgární angličtinou nebo směšně lámanou češtinou. Vyhnout se tomu v dnešním prostředí internetu ale dá asi jen těžko: Sice používám sadu slušných antivirových programů, ale zároveň občas rozesílám své e-maily - především v souvislosti s pořádáním svých fotografických výstav - na stovky různých mailových adres a stačí, aby jeden z počítačů, na který můj mail dojde, nebyl dostatečně chráněný, a už se moje adresa může ocitnout na černém seznamu podobně zneužívaných. 

 

Je to mrzuté, ale vlastně se s tím nedá moc dělat: Svou známou mailovou adresu mohu samozřejmě zrušit a nahradit novou, ale s tím je vždycky spojená spousta komplikací a protože příčina toho stavu změnou adresy nebyla odstraněna, může k podobnému zneužití dojít po pár dnech znovu, takže přejmenování není žádná výhra. Prostě musíte trpělivě čekat, že to internetové spamové roboty a jejich pány, kterým se vaše adresa dostala do spárů, časem přestane bavit, a doufat, že vaši známí, které jste prozatím mailem zvali na výstavu, na pivo či na rande, psali jste jim o své poslední dovolené, o potížích v práci nebo jim mailem vyznávali lásku, vás znají natolik, aby pochopili, že jim asi najednou nebudete doporučovat podloudné investice do bitcoinu, trojnásobně účinnou viagru či "fantasticky nadržené holky", protože právě to je doména pana Hyda, vašeho zlobivého mailového alter ega. V takovém případě je, myslím, dobré se ubezpečit, že jste pořád schopni řádně administrovat váš mailový účet, pro jistotu si změnit heslo, které v něm používáte, projet váš počítač poslední verzí spolehlivého antivirového programu a zbytek nechat koňovi, protože víc se s tím stejně dělat nedá (pokud má případně někdo z vás zaručený návod, jak postupovat lépe, moc rád se nechám poučit).

Před pár měsíci mi ale takto z mé vlastní stránky přišel od pana Hyda osobní e-mail, nic hromadného, ale naopak pěkně individuální cílené oslovení v už mnohem lepší češtině (i když má stále řadu "googlovských" překladatelských rysů, pan Hyde nejspíš ve volných chvílích mezi vydíráním navštěvuje jazykový kurz) s férovou obchodní nabídkou: Protože prý ovládl speciálním virem nejen moji e-mailovou schránku, ale rovnou celý můj počítač, našel v něm na mne spoustu kompromitujících materiálů, které rád zašle všem mým přátelům, aby věděli, co jsem ve skutečnosti zač. Podařilo se mu mne prý dokonce díky ovládnutí vestavěné webkamery na mém notebooku natočit při masturbaci, což se jistě mým přátelům bude obzvlášť líbit. Protože se mu ale v principu vyděračské postupy hnusí a pouští se do nich jen proto, abych se jejich přičiněním stal nakonec lepším člověkem, který si dává na internetu větší pozor, za pouhých 250 dolarů, které mu do 48 hodin v bitcoinech pošlu do příslušné peněženky, na toto politováníhodné nedopatření mezi námi jednou provždy zapomene.

Škoda, že některé z těch uchvácených kompromitujících materiálů pan Hyde nepřiložil ke své nabídce na ukázku, aby mne ještě více navnadil k placení. Chtěl jsem ho aspoň o malou ukázku požádat, ale bohužel, s panem Hydem se komunikuje jen velmi těžko, když využívá moji vlastní e-mailovou adresu. Usoudil jsem tedy, že pan Hyde má ve skutečnosti prd a jen zkouší, kdo ve strachu o svou dobrou pověst pošle nějaké peníze, aby se panu Hydovi a jemu podobným šizuňkům i bez práce dobře žilo. Jak se posléze ukázalo, podobně "oslovených" bylo mnoho a několik desítek a možná i stovek z nich opravdu nevydrželo a zaplatilo, takže "u Hydových" jistě teklo šampaňské proudem.

Minulý týden mne Mr. Hyde z mé vlastní e-mailové adresy oslovil znovu: Decentně přešel, jak jsem ho posledně zklamal, když jsem mu v určené lhůtě žádné peníze neposlal, ale opět mi zdůraznil, že můj počítač plně ovládá - i se všemi maily, hesly, přístupem do internetového bankovnictví, historií všech navštívených webových stránek, prostě se vším, co bych jistě rád, aby se o mně moji přátelé a známí a navíc i hackeři celého světa nedozvěděli a nadále mne tak považovali (ó, ty svatá prostoto!) za slušného člověka. A opět by náš vztah výrazně vylepšilo a upevnilo, kdybych mu poslal (jako malou kompenzaci za to, že musí pro mé polepšení jen nerad dělat tak špinavé věci) vzhledem k množství mých hříchů opravdu jen symbolických 250 dolarů v bitcoinech na přiloženou adresu. Ano, opět mě napadla logická otázka: Proč si dotyčný - když všechno tak dobře zná a vládne všemi přístupovými kódy - neposlouží v mé bance sám? Ale zeptat jsem se zase nemohl, protože bych musel otázku poslat zpět na e-mail opět jen sám sobě, což je trochu nedomyšlený způsob komunikace. Ani tentokrát jsem tedy nevyužil gentlemansky poskytnutou lhůtu 48 hodin a bitcoiny jsem vyděrači neposlal. Ostatně, víte, jak je to komplikované? Můj Mr. Hyde o mně sice ví všecko, ale trochu podcenil mou lenost učit se v mém věku nové postupy práce s moderními technologiemi.

Nepochybuji o tom, že můj soukromý pan Hyde (očekávám, dlící právě ve světle blikající počítačové obrazovky někde v Nigérii nebo v podobném internetovém ráji) mi jen tak pokoj nedá, podobně jako nejspíš nedává pokoj tisícům dalším z těch, jejichž e-mailová adresa se mu dostala do rukou. Představuji si podloudníkovu radost, když mu v jeho elektronické peněžence postupně pípají přistávající platby od vystrašených Dr. Jekyllů z celého světa. Škoda, že u té představy je obličej pana Hydea (zřejmě z důvodu nadměrné ochrany jeho lidských práv) rozostřený: Kdyby totiž byla tvář vidět jasně, ochotně bych ho při našem náhodném setkání kopnul do šimpánu a obávám se, že u šimpánu by nezůstalo. Doufám též, že by nás při tom snímala nějaká kamera, aby na mne bylo v internetovém světě o jeden kompromitující materiál víc.

Inu, sami vidíte, že k vydírání sebe sama není zapotřebí žádná psychická porucha, jen musíte mít toho správně vlezlého soukromého pana Hydea. Tak jen prosím, až někomu z vás ode mne přijde nečekaný e-mail podezřelého obsahu, porovnejte si jeho jazyk a duch textu letmo s tím, co můžete čítávat v mých zdejších článcích, a posuďte sami, jestli se vám nechce na váš internetový zoubek podívat můj Mr. Hyde, za jehož kroky v internetovém světě se opravdu zdráhám převzít odpovědnost. Roztahovačný je na to dost.