úterý 18. července 2017

Jeseníky - výjevy od Studeného potoka

Na závěr své dovolené v Jeseníkách jsem vám ukázal fotky, kvůli kterým jsem se vracel do údolí Studeného potoka pod Vysokým vodopádem, protože se mi jako záběry líbily a potřeboval jsem je vyfotit ještě jednou a líp (viz článek Divoké jesenické zebry pod Vysokým vodopádem). Říkal jsem si, že vlastně nepotřebuji vyfotit nic víc než ty dvě fotky, kvůli kterým jsem se vrátil "na místo činu", ale znáte to - údolí je dlouhé a člověk neodolá, když vidí něco zajímavého. Tak dnes ještě přidávám další tři fotky ze stejného výletu.

Když jsem se díval na následující fotku, bylo mi hned jasné, že na záběru není obyčejná peřej Studeného potoka se spoustou proudů a proudíků, ale že sledujeme řádného odpočívajícího bezhlavého jezdce. Vždyť kdo z nás nikdy hlavu neztratil, nebo ji aspoň na nějakou dobu neodložil? Vidím ho, jak přichází ze své náročné jezdecké práce domů, uvolněně odkládá svou hlavu obolavěnou celodenním shonem na noční stolek vedle gauče a rozkošnicky se natáhne. Hlavně, říká si, jako by se za tuhle chviličku ryze nehokejového zakázaného uvolnění styděl, hlavně ať mi teď proboha nezazvoní mobil, protože poctivé "head free" uspořádání ještě nikdo ze světových výrobců mobilních telefonů nevymyslel! :-)


Odpočinek bezhlavého jezdce (2017) - údolí Studeného potoka pod Vysokým vodopádem, Jeseníky


Až na spodním konci nejdivočejší části údolí Studeného potoka, kde turisté opouštějí chráněný prales a přecházejí do prosluněnější části, kterou se vine už celkem rozpoznatelná turistická pěšina, se voda valí malou peřejí. Jestlipak se dlouhou expozicí podaří zviditelnit nějaký plastický obraz protékajících proudů? Na pomoc si beru teleobjektiv, abych se s obrazem dostal do bezprostřední blízkosti vířících proudů. Ano, postupně se objevuje pouhým okem nezachytitelný tvar, o který mi šlo. Ale co to je? Jako kdyby v centru proudy utvářely obraz růže, která se už už chystá rozvinout z poupěte do voňavého květu. A jako kdyby horní část snímku tvořily lidské ruce v úhlu, který je možné tak často vidět na obrazech ukřižování...


Ukřižovaný s nejvoňavější růží (2017) - údolí Studeného potoka pod Vysokým vodopádem, Jeseníky


Máte rádi ústřice? Já tedy jo! Ani nemusí být - podobně jako v seriálu Byli jednou dva písaři - zrovna od Fauchona. Pořádně jsem si sice srknul jen třikrát v životě, z toho dvakrát v Japonsku, ale dnes už vím, že za obřími ústřicemi není třeba jezdit až na Matsushimu nebo k plovoucí bráně torii na ostrově Miyajima. Stačí proměnit kameny v jesenických potocích ve zlatavé lastury, nejlépe samozřejmě v přímém slunci a v infračervené oblasti. Skoro se mi sbíhají sliny a to prosím nejsem žádný pohádkový Kamenožrout :-).


Ústřice na Studeném potoce (2017) - údolí Studeného potoka pod Vysokým vodopádem, Jeseníky


Pozítří uvidím, jak vypadají pořádné papírové zvětšeniny devíti fotek, které považuji ze všech pořízených obrázků z desetidenní jesenické dovolené za jediné "perspektivní" pro zvětšení do výstavního formátu. Když se mi budou v papírové podobě líbit aspoň tři kousky, budu celou dovolenou považovat z fotografického pohledu za nadmíru úspěšnou. A zároveň budu mít trojjediný a přitom aktuálně velmi, velmi nepraktický dárek pro člověka, na kterého při pohledu na ty fotky (jako ostatně při pohledu na cokoli jiného) právě teď nemůžu nemyslet. Snad se mu budou aspoň trošku líbit.

Aspoň já jsem ke kráse Studeného potoka nezůstal chladný! :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.