Co se do rozhovoru nevešlo

Jak jsem slíbil, dnes ještě navážu na rozhovor s názvem Čerf: Ať si každý  píše, co chce, který se mnou pro Autorský klub v minulém týdnu udělal Miloš. Do rozhovoru se totiž nevešlo pár věcí, které mne při přemýšlení o odpovědích napadly. Jako malý doplněk tyhle poznámky uvádím aspoň teď...

Ad 1) Infračervené fotky

Nebudu zapírat, ale roli v tom, proč jsem začal zkoušet právě tenhle typ fotografie, hrála i snaha najít si kousek svého vlastního fotografického "místa na slunci". Dnes, kdy fotí prakticky každý a na webu jsou doslova miliardy fotek, není vůbec jednoduché najít si svou speciální parketu, kde není narváno tisícovkami mnohem lepších fotografů. Je ale pravda, že v infračervené fotografii zatím takový nával není a v infrafotkách tekoucí vody už teprve ne.

Ad 3) Vydávání knížek

Jednou bych si rád vyzkoušel, jestli jsem schopný napsat i slušné "velkoformátové" dílko, skutečný velký román. To už se ale - aspoň při mém způsobu psaní - neslučuje se standardním pracovním vytížením. A otázka psaní nebo zaměstnání? zní docela hamletovsky.

 

Ad 4) Lefkada

Myslím, že o mém vztahu s Lefkadou se rozhodlo hned první ráno, které jsem na ostrově prožil, protože to ráno se - jak občas říkávají poetické duše - země zachvěla. Nešlo ovšem o projev vášnivé lásky, ale o zemětřesení o síle 6.4 Richterovy stupnice a takový zážitek vás s kusem chvějící se země zvláštním způsobem propojí. "Zážitky" jsem kdysi popsal v článku Zemětřesení na Lefkadě a přestože je to (dopadne-li vše dobře) bezesporu zajímavá zkušenost, pevně věřím, že síla tohohle zemětřasu nebude už v mém životě nikdy překonána a na tento letitý rekord nezaútočí ani tak seismicky aktivní oblast, jakou je Japonsko.

Ad 5) Maratóny

V posledních dvou letech jsem už jen "kavárenským maratóncem". Neběhám, necvičím, jsem líný jak veš. Ještě ale nad sebou nedělám v tomhle ohledu kříž. Ostatně - to v žádném ohledu! :-)

Ad 6) Politika s humorem

Politika je ve své nabubřelosti a absurditě jako stvořená k tomu, aby si z ní člověk dělal legraci. Ostatně ona si ji permanentně dělá z nás, tak proč jí to občas s gustem nevrátit? Ale to, že si z politiky (a z politiků) dělám legraci, neznamená, že v ní vidím - jak je teď módou - jen to špatné, zlodějiny, blbost a "spálenou zemi". Z takového pomyšlení se, myslím, slušný vtip udělat nedá. Jen zlý.

Ad 9) Anonymita blogu a "hranice troufalosti"

Nikdy jsem si neuměl představit, že bych blogoval anonymně (třeba jako Čerf, že? :-)) a ne pod svým pravým jménem. I když napíšu sebevětší hloupost, chci, aby bylo vidět, že je to moje hloupost a ne hloupost někoho jiného. Blogem se netajím, naopak na něj lákám i známé, přátele či příbuzné a nijak mě to v psaní neomezuje. Když jsem ale např. začal zveřejňovat na blogu své kousky "v řeči mírně vázané", cítil jsem se hodně divně a "odhaleně". Dodneška vždycky váhám, než nějakou novou básničku zveřejním, bývá přece jen hodně osobní a patřilo by se ji spíš předat "do vlastních rukou". Ale nakonec vždycky na příslušné tlačítko kliknu - s čestnou výjimkou dvou nejosobnějších textů, které se na blogu neobjevily a neobjeví.

Miloš se v této své otázce zmínil o "mladých blogerkách, které ve svých textech probírají i svůj sexuální život". Inu, nedělejte si plané naděje - takového tématu se na mém blogu jen tak nedočkáte. Jednak mám jako autor ještě zbytky soudnosti a jednak byste si moc nepočetli :-).

Ad komentáře)

V jednom komentáři se objevila poznámka, že jsem učil "malé děti". Ano, i malé děti. Učil jsem kdysi na osmiletém gymnáziu, takže jsem učil studenty a studentky od 12 do 20 let. Tedy jak malé děti, tak i mladé dámy a pány. Pracovně i lidsky velmi krásné roky, na které často vzpomínám.

No a Miloše ještě napadla dodatečná otázka, proč vlastně vystupuji pod nickem Čerf. To má velmi neromantický důvod: Když v 90.letech vznikaly jako houby po dešti četné investiční společnosti a fondy, dělal jsem si legraci, že jednou založím investiční fond, který upřímně a na rovinu řekne už v názvu všem potenciáním klientům, jak se věci v ekonomice ve skutečnosti mají. Jeho název totiž bude ČERF - Český Extrémně Rizikový Fond - a když v něm klienti o všechno přijdou (jako tomu bylo ve skutečnosti docela často), nebudou se moct rozčilovat, že jsem je nevaroval.

Pěkně jsme se tomu tehdy s kamarády zasmáli a mně se ta zkratka zalíbila vtipem i úderností a používám ji dodnes, přestože věřím, že to na tomto blogu pro zdejší čtenáře Extrémně Rizikové není :-).