Jak potvrzují veškeré soudobé výzkumy, množství podnětů, které den co den útočí na naše smysly, se neustále zvyšuje. I když filtrujeme, seč nám naše sebezáchovné pudy stačí, pořád toho ještě spousta projde až dovnitř našeho těla, do hlav, srdcí, žlučníků i jater. Není divu, že v tak turbulentním prostředí i zmíněná filtrace probíhá překotně a nepříliš organizovaně. Dost z toho, co se posléze ukáže jako důležité, odmítneme vpustit dovnitř, a naopak s úklonou vpouštíme mnohé nesmysly, pošetilosti a látky škodlivé. Ty se po vzoru kukaček v našem těle uhnízdí a nejen, že na své místo nechtějí pustit své užitečnější příbuzné, ale dokonce se snaží z hnízda vyštípat i ty, kteří víceméně náhodnou selekcí již jednou úspěšně prošli. Ti se samozřejmě brání a výsledkem nemůže být v omezeném prostoru nic jiného než přetlak, který se - podle příslušných fyzikálních pouček - nejlépe snižuje pomalým řízeným upouštěním. V takovou chvíli je dobré se poohlédnout po nějakém rozumném místě, kam je možné přebytky upustit a kde něco takového nenadělá větší škody. Podle místní kulturní tradice byly - jako obětní beránci - vybrány vrby.
Těžko říct, jak k této roli rychle rostoucí dřeviny rodu Salix přišly, jestli je tím vinen pouze onen poustevník z irské pověsti, který jistému pohádkovému královskému stylistovi poradil, komu se bezpečně svěřit s bizarním zážitkem. V dnešní době by se jistě holič Kukulín vyzbrojený zajímavou informací z VIP společnosti neobtěžoval až bůhvíkam k rybníku, aby své tajemství pošeptal do staré nedoslýchavé vrby. Spíš by si možná zašel do redakce bulvárního časopisu, aby bylo co nejrychleji na nové nůžky. Ale už zmíněný poustevník byl přesvědčen, že právě vrba je tím správným adresátem, který umí zpracovat i informaci větší brizance, jejíž případné dopady dokáže utlumit v košaté náruči svých pružných větví a nadbytečnou tíhu umí rozložit ve svém masivnímu kořenovému systému.
Nedávno mne vyzval jeden známý, jestli bych mu takovou vrbu neudělal, protože právě prožívá nelehké období a přetlak podnětů v jeho hlavě a srdci roste nad únosné meze. Těžko říct, co ho přimělo k tomu, že se obrátil právě na mne, jestli můj kořenový systém (jsem snad nějaký kořen, či co?) nebo (hodně optimisticky nazíráno) moje zkušené sice, ale doposud celkem pružné větve. Můj známý byl velmi rád, že jsem ho neodmítl, protože o spolehlivé vrby je prý v naší nepříliš zbožné společnosti, kde dosud psychologové, psychoterapeuti a jiní dušezpytci nedokázali zcela zaplnit mezeru po institutu svaté zpovědi, docela nouze.
Je s podivem, že se této podnikatelské příležitosti ještě nechytily nadnárodní řetězce. Bylo by přece krásné za nevelký peníz zavolat si na pohotovostní linku call centra VRBAPHONE a.s. sídlem ve Vrbátkách. Ozval by se nám automatický plechový hlas, který by řekl něco jako: Máte-li potíže v partnerském soužití, stiskněte jedničku, při problémech v práci stiskněte dvojku, trpíte-li neadresnou nenávistí ke světu, stiskněte trojku, pokud jste spáchali trestný čin, stiskněte čtyřku (propojuje rovnou na Policii ČR), atd. Ale kupodivu - podobné velkozpovědnice zatím nevznikají, asi v této oblasti nemají instantní, předvařená a náhražková řešení u potenciálních zákazníků takovou důvěru jako v potravinářském průmyslu.
Jen tak z zvědavosti jsem se vydal na několik míst, kde jsem si pamatovával nějakou starou zajímavou vrbu, která by byla jako stvořená pro odšeptávání nadbytečných nebo obtížně snesitelných informací způsobujících nám přetlak. Většinou už takové vrby neexistují. Místo toho, aby se vzácné a spolehlivé vrby pěstovaly coby opečovávaná zpovědní místa, dáváme přednost speciálně rychleným druhům na produkci biomasy a vyprodukovaným výsledkem jeden druhému pěkně zatopíme.
O to víc si vážím těch, kteří jsou ochotni nezištně nastavit své ucho našim steskům, ztlumit ve svých pevných základech poryvy našeho větru a dát nám své - laické sice, ale o nic méně upřímné, významné a potřebné - rozhřešení. Možná z takových vrb nejde vyrobit ten správný acylpyrin jako ze skutečné vrbové kůry, ale přesto si troufám odhadnout, že jejich léčebné účinky nejsou o nic méně důležité a život bez nich by byl mnohem těžší, než je s nimi. Bez takových báječných vrb bychom totiž svá tajemství museli šeptat do kdečeho, takže bychom nikdy nevěděli, jak to dopadne.
Jednou jsem to po dlouhém marném hledání vhodné vrby vyzkoušel u náhodně vybraného stromu. A přál bych vám vidět, jak se ta osika ještě dneska třese!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.