Jak už jsem i na tomto blogu dlouho předem oznamoval, pátek 5. června byl dnem, kdy se na zámku v Dobřichovicích odehrála vernisáž společné výstavy Viděno čtyřmi, kterou jsme připravili ve čtyřech s mými přáteli Zuzanou Terešovou, Carlosem Sardá Vidalem a Pavlem Vidlařem. Vernisáží už jsem na svých výstavách absolvoval dost a vždycky jsem si na ni naivně bral foťák, abych případně mohl něco zajímavého zaznamenat, přičemž nikdy jsem nic pořádného nevyfotil a jediným výsledkem byla skutečnost, že jsem pořád pokukoval po batohu s odloženým foťákem, jestli je ještě na svém místě. Tentokrát poprvé jsem se odhodlal k doslova revolučnímu kroku - že jsem si totiž na vernisáž vlastní foťák vůbec nevzal. Jednak se dalo čekat, že událost bude opět rušná a na vlastní focení nebude prostor, jednak byla mezi návštěvníky vernisáže celá řada docela věhlasných fotografů, tak jsem se tentokrát (správně) spolehl na jejich reportážní um.
Po vernisáži jsem některé z těch, kteří cvrkot na dobřichovické vernisáži zaznamenávali a svoje fotky publikovali na sociálních sítích (dva dny po vernisáži fotky z Dobřichovic doslova zavalily facebook a sdílela je řada lidí), kontaktoval, abych je požádal o svolení jejich fotky převzít do speciálního blogového fotočlánku. Velmi mě potěšilo, že nikdo z nich ani chvíli nezaváhal a všichni mi souhlas zcela samozřejmě poskytli, za což jim moc děkuji, velmi si takového kolegiálního přístupu vážím.
Dnes nebudu moc psát, protože v tomhle fotočlánku budou mluvit především obrazové momentky, kterých bude na běžné zvyklosti tohoto blogu neobyčejné množství. Obrázek o tom, jak to na páteční dobřichovické vernisáži vypadalo (dorazilo kolem 120 lidí), si můžete udělat na základě fotek osmi různých fotografek a fotografů, přičemž u každé fotky uvádím jméno autora a odkaz na nějaké informace o něm (na facebookové profily, na webové stránky, ale v jednom případě i na Wikipedii, protože v sále byli přítomní i někteří opravdu slovutní tvůrci :-)). Moc děkuji všem návštěvníkům i všem fotografům, všichni jste se podíleli na tom, že - jak jsme se shodli - minimálně pro nás čtyři vystavující, kteří tvoříme skupinu fotografických přátel "f/4" (viz následující obrázek našeho loga), byl tenhle večer opravdu nezapomenutelný.
Jako úplně první hosté vernisáže dorazili fotograf Petr Svoreň a gastronomická publicistka
Dagmar Heřtová. Dokladem jejich prvenství je fotografie zcela prázdného výstavního sálu :-).
Mezi půl pátou a pátou hodinou se ovšem sál postupně zaplňoval a vystavující fotografové se promíchali s návštěvníky.
Tak tohle jsme my čtyři vystavující, když jsme se návštěvníkům představovali:
zleva Carlos, Pavel, Zuzana a Petr
Obrazů je ve společné výstavní kolekci celkem 103, většina ve výstavním sále ale přes třicet je jich i v přilehlé chodbě, jak ukazuje i následující fotka.
Nejen duchovními statky je člověk živ, takže víno, mošt a něco k zakousnutí přišlo určitě k chuti.
A pak už se vystavené obrazy začaly promíchávat s realitou vůkol...
Je vidět, že společné focení před rejem objektivů si opravdu užíváme :-).
Zámecký sál při vernisáži praskal ve švech. Na fotkách jsme identifikovali celkem 110 osob, některé další návštěvníky nikdo z nás čtyř neznal. Na malou účast jsme si opravdu nemohli stěžovat.
Pár slov na úvod v mém podání. Svědkové mi snad přiznají, že tentokrát jsem se docela krotil :-).
Na víc než 3 hodiny neprůjezdná železniční trať zabránila přijet dalšímu skvělému fotografovi,
Honzovi Kočímu - Kočičákovi, který si kvůli naší vernisáži vzal dokonce půl dne dovolené. Máme Kočičáka s Ríšou Horákem právě v krabičce mobilního telefonu a snažíme se mu ukázat, jak to kolem nás v nabitém výstavním sále právě vypadá.
Líbilo se mi, že návštěvníci vernisáž nebrali pouze za záležitost společenskou, ale o vystavených fotkách si mezi sebou povídali...
... a někteří si vystavené snímky dokonce fotili.
Původně jsem tu měl taky "Foto:
Kristýna Hodačová Moravčíková", ale někdo byl zjevně Kristýnou pověřen zmáčknutím spouště, protože Kristýna sama je na obrázku :-)
Podívat se přišla i úplně nejmladší generace
Naše fotografická skupina "f/4" (na dobřichovickém facebooku nás překřtili na 4F :-)) ještě jednou pěkně pohromadě v jednom záběru.
Jakkoli báječnou vernisáží výstava samozřejmě v tomto případě nekončí, ale naopak teprve začíná. Někteří z těch, kterým se nepodařilo dorazit na vernisáž, se připojí k našim dvěma společným komentovaným prohlídkám o sobotách 13. a 20. června vždy od 14:00. O víkendech navíc budu téměř pořád někde v rozumné vzdálenosti od zámku, tak jestli chcete na dobřichovickou výstavu přijet, dejte mi vědět, můžeme se v zámeckém výstavním sále potkat osobně. Tak se nebojte, udělejte si výlet do Dobřichovic a přijďte se na naši výstavu Viděno čtyřmi podívat na vlastní oči.
P.S.: Za poskytnuté fotografie ještě jednou děkuji Zuzaně Málkové, Kláře Hášové, Kristýně Hodačové Moravčíkové, Petru Svoreňovi, Richardu Horákovi, Petru Smržovi, Petru Škeříkovi a Martinu Salajkovi.
My dorazíme asi až poslední den výstavy 3.7.....Enzree bylo opravdu zajímavé...
OdpovědětVymazatTěším se tedy i na poslední den :-).
VymazatLezarts
OdpovědětVymazatDíky za reportáž. Výstava vypadá báječně. Přeji hojnou návštěvnost!!!
Moc děkuji. Zítra máme první společnou komentovanou prohlídku, tak jsem zvědavý :-).
VymazatJsem ráda, že jsem na výstavu dorazila a mohla si prohlédnout fotografie "naživo" a zároveň se seznámit s jedním z autorů, kterého znám už několik mnoho let :-).
OdpovědětVymazatS kamarádkou jsme se zakoukaly do více fotografií, ale jedna vede. Teď ještě zjistit, kde by se mi to vyjímalo nejvíce a netlouklo s tím, co už v bytě mám.
Dobřichovice jsou krásné místo a určitě ještě někdy navštívím, i když to mám čtyři hodiny cesty. Děkuji Petře za příjemný zážitek, i když jsme se nemohly s kamarádkou zdržet dlouho.
Jsem moc rád, Radko, že jsme se potkali a mohli si aspoň krátce popovídat. A když se vám k tomu ještě fotky líbily, jsem jako autor doslova v sedmém nebi :-).
Vymazat