Jen mávnout křídly
a vstříc slunci přeletět.
zasněžený svět.
Kéž by to šlo tak snadno - nabrat výšku, vystoupat vysoko nad ledem a obavami sevřený svět, nahlédnout pozemské starosti a bolesti z nadhledu, kterým jinak disponují jen ptáci a aeroplány, nechat se vést liniemi řek a cest a vydat se nejkratší cestou za sluncem, abychom se jím mohli sami dostatečně zahřát a část jeho světla a tepla dokázali zprostředkovat i těm, co máme rádi. Jenže - když to nejde s křídly, zbývá nám něco jiného než - s velmi podobným cílem - vykročit pěkně po zemi, třebas to na ní zrovna zatraceně studeně klouže? :-)
Foto: Smetanovo nábřeží Praha

Sepisuji příručku “Jak se státi dronem” 😉
OdpovědětVymazatJen aby z tebe nevykvetl rododendron.
VymazatAnebo dronTE
VymazatLezarts
OdpovědětVymazatVelice poetické, zahřeje to za současného počasí!
Od malá jsem si přála mít křídla, ale hlavně na jaře. A stále mi nějak nechtějí narůst :-)))
Museli bychom na letišti okoukat, jak se křídla správně odmrazují :-).
VymazatKdyby ta zima
OdpovědětVymazatnestudila do křídel
radši bych si sed'
Vlastně ani nevím, jestli v lednu musí být na křídlech zimní brka.
VymazatKřídla bych brala.
OdpovědětVymazatTo i já.
VymazatS tím klouzáním je to letos pravda, chce to udržovat rovnováhu :-) Haiku moc hezké, takové vzletné. Krásný večer
OdpovědětVymazatDěkuji, ta ledovka stála za to :-).
Vymazat