Dva oslové (Christian Morgenstern)

Je vůbec možné, že od mého posledního pokusu o překlad některé z básniček Christiana Morngensterna už zase uplynulo deset měsíců? Měl jsem pocit, že poslední - už desátý! - kousek, básničku Dvě flašky, jsem tu zveřejnil před pouhými pár týdny, a ono to už bylo, koukám, před Vánoci... Nu, nejvyšší čas zase něco přidat.

Je pár Morgensternových básniček, do jejichž překladu se nehrnu. Zcela jistě nebudu překládat "Košilelu", která je v mých očích definitivní v překladu Josefa Hiršala, především díky stejnojmenné písni skupiny Stromboli, která patří mezi mé životní "TOP", a podobné je to pro mě s písní Veliké Lalulá.

 Protože jsem už na blogu původní klip "Košilely" jednou měl, dnes sem dám živou nahrávku z televizního pořadu Na kloboučku

 

 

 

Dalším textem, který byl pro mě zatím tabu, byla dodneška malá básnička Dva oslové. Pouhé šestiverší o dvou hloupých oslech, kteří mají "v současnosti" pré (vypadá to, že právě tohle současnost páně Morgensterna i tu naši a možná koneckonců úplně každou současnost, co jich během věků existovalo, podivuhodně spojuje), si totiž po dohodě s paní Hiršalovou vyvedla rodina jednoho mého dobrého známého viditelně na svůj dům (je to veselé, pěkné na pohled a ještě to naznačuje, že tu bydlí sečtělí lidé s rozhledem), takže Hiršalův překlad mám zafixovaný, pročež se mi do hledání svého vlastního - nejlépe zcela jiného přístupu - moc nechtělo. Ale čas dozrál, hlava, která občas o nějaké vlastní cestě v překladu spíš bezcílně přemítala, najednou nečekaně dnes ráno cestou do práce, i když jsem to nijak neplánoval ani "neurgoval", nakonec při konfrontaci s německým originálem vydala základní plod, který už pak stačilo jen lehce obrobit a dochutit :-).

Jako obyčejně v této morgensternovské rubrice začnu originálním německým textem:

Die beiden Esel

Ein finstrer Esel sprach einmal
zu seinem ehlichen Gemahl:

»Ich bin so dumm, du bist so dumm,
wir wollen sterben gehen, kumm!«

Doch wie es kommt so öfter eben:
Die beiden blieben fröhlich leben.

 

Napohled by to snad nemělo být nic mimořádného. Text, zdá se, neobsahuje žádné složité vnitřní rýmy (jako byl např. ten v Estetické lasičce) ani rytmické či tematické exhibice (jako tomu bylo např. ve Třech zajících), nikdo nás nenutí zachovávat tvar výsledného textu jako u slavných Trychtýřů. Jedná se o nekomplikované šestiverší s celkem přehledným rytmem i rýmy. Tentokrát ovšem znám z kamarádova domu předem Hiršalovu verzi:

 

Dva oslové (překlad Josef Hiršal)

Osel v teskném zadumání
pravil jednou ke své paní:

Hloupostí div nebučíme.
Pojď, rázem to ukončíme!

Taková však je už doba:
šťastně žijí dál. A oba.

 

Aby mě to nesvádělo ke kopírování, rozhodl jsem se, že budu při překladu postupovat odzadu. Napřed jsem tedy přeložil "happy end" s poněkud smutným podtextem. Není však optimistické aspoň to, že protože celkové množství hlupáků v populaci (myslím samozřejmě populaci oslí, aby nedošlo k politováníhodnému nedorozumění) neklesá, vypadá to - jak kdysi několikrát uvažoval ve svých listech z exilu svému příteli Werichovi Jiří Voskovec - je v tom skryta nějaká principiální potřeba nebo vyšší smysl; skoro jako by to systém z nějakého neznámého důvodu stabilizovalo. Ostatně kdoví, čeho bychom se mohli nadít v experimentální společnosti tvořené z větší části skutečnými intelektuály; třeba bychom pak ještě "hloupé" osly na kolenou prosili, aby nás přišli "stabilizovat"...

Poprvé se mi při překladu Morgensternových veršů stalo, že se mi hlavní (a v tomto případě nejspíš i dost civilní) sdělení podařilo formulovat úsporně, takže jsem měl dostatek prostoru a nemusel jsem bojovat o každou slabiku zejména při překladu německých jednoslabičných sloves.

Obětoval jsem např. důležitou skutečnost závěrečného dvojverší, že jsou zde hloupí oslové "šťastni", protože jsem chtěl ponechat připravený rým a měl jsem pocit, že "...se jim šťastně žije" je povýtce podivná formulace (na rozdíl třeba od prostého "šťastně žijí"), tak jsem raději zůstal u toho, že "...se jim žije dobře", což se v civilní řeči opět standardně používá. 

Když jsem došel na konec překladu (tedy přesněji řečeno na začátek), ještě jsem měl rozpracovanou variantu, kde druhý verš bude končit slovem "choť", což by přesněji odpovídalo originálnímu rytmu, ale zkolaboval jsem na vhodném rýmu v prvním verši, protože žádný imperativ se s čistým svědomím použít nedal a ani žádnou "loď" se mi do celkem suchozemské historky vpašovat nepodařilo :-). 

 

Dva oslové (vlastní překlad) 

 

Když jednou marně smutek krotí,

osel povídá své choti:

 

Jsme oba hloupí, tak proč žít?

Pojďme svůj život ukončit!

 

Čas ale mnohou slabost smyje:

Dodnes se jim tu dobře žije.

 

Ještě pro srovnání doplním dva další překlady, které jsem našel na internetu. Prvním je překlad mladého Egona Bondyho:

Smutný osel hrozně hýká

a svému manželu říká:

 

Já jsem hloupý a ty taky,

pojďme umřít - jaké fraky!

 

Však dosud - toť běh světa tklivý -

jsou oba spokojeně živi".

 

 

... a druhým překlad Rudolfa Havla

Řek jeden osel zachmuřeně

své od Boha mu dané ženě:

"Jsem hlupák, ty jsi hlupák taky,

"pojď, zemřeme, jaképak fraky."

Však jak to v životě už běží,
jsou oba stále živí, svěží.

 

Tak kdybyste si něco z mého dnešního překladu chtěli dát taky na dům, nebojte se a dejte vědět :-). 

 

P.S.: Jako bonus ještě přidám odkaz na další morgensternovskou písničku skupiny Stromboli, zmíněné Veliké lalulá, opět v překladu Josefa Hiršala.