Pěkně velké kukátko do vesmíru aneb Jak šel rok

Rok je na něco příliš dlouhá doba, na něco velmi krátká doba a na to ostatní je to něco mezi. Jak jsem zjistil na základě čerstvé praktické zkušenosti, na pořádnou fotku je, zdá se, rok právě tak akorát. Když tedy celkem poctivou přípravu fotky zkombinujete se spoustou aktivit, do kterých se vám tak docela nechce, protože vyžadují výlet mimo vaši komfortní zónu toho, co máte vyzkoušené, mimo pevnou půdu, po které se už pohybujete víceméně s jistotou, do zrádného močaliska, kde se může stát cokoli a kde to nejmenší, co se vám může přihodit, je to, že si nejspíš pořádně naberete do bot. Dnes to vezmu formou jednoduchého kalendária, aby přesně podle názvu článku bylo dobře vidět, "jak rok šel". 

Úterý 16.7.2024: Dnes jsem v chotěšovském klášteře instaloval první část své fotografické výstavy Povznášení, zítra ráno budu pokračovat. Na večer a na noc jsem se přesunul do Staňkova, kde dlouhodobě fotím svůj fotocyklus Kouzelná zahrada a poslední dobou také experimentuji s "malováním zapadajícím sluncem". Večer se docela vyvedl a zapadající slunce opravdu malovalo, tak jsem zkusil na samotném okraji zahrady vyrobit improvizované kukátko do vesmíru a vyšla z toho série tří "vesmírných" fotek pořízených během jediné minuty. Fotky se mi docela líbí, ale nemám žádný plán na jejich využití. Nejspíš zůstanou jen v počítači, myslel jsem si.

Pátek 26.7.2024: Publikoval jsem na blogu článek Okno vesmíru dokořán, kde jsem ukázal celou třídílnou sérii minulý týden pořízených "vesmírných" snímků. O dvou ze tří fotek jsem napsal, že nemají žádný pracovní název a kdoví, jestli kdy nějaký budou mít. No a o jedné z těch dvou původně bezejmenných je celý tento článek :-). 

 

Sobota 3.8.2024: Chotěšovská výstava už běží 14 dní a celé odpoledne a večer jsem strávil ve výstavním sále v prakticky neustávající interakci se stovkami návštěvníků, kteří přišli na tradiční Večer pro klášter. Mezi návštěvníky je i jeden muž, říkejme mu třeba pan S., se kterým jsme se doposud nikdy nesetkali, ale na výstavu ho přivedla jeho známá, moje bývalá kolegyně z práce a poctivá návštěvnice skoro všech mých výstav. Pan S. je v sále nenápadný a fotky si se zájmem prohlíží. O vyčerpávajícím dni jsem napsal blogový článek Jak jsem se (ne)stal na jednu sobotu klášterním průvodcem.

Pátek 29.11.2024: Měl jsem tradiční předvánoční sraz s bývalými kolegy na vánočních trzích na pražském náměstí Míru. Dozvěděl jsem se, že panu S. se prý moje fotky na chotěšovské výstavě líbily a že se bude nejspíš chtít zastavit u mě v Dobřichovicích, aby se porozhlédl, jestli by se mu nějaká moje fotografie nehodila k okrášlení jeho nového smíchovského bytu. Samozřejmě, v tomto směru jsem pro každou špatnost; tedy tak jsem si to tehdy ještě myslel. Pana S. jsem si zapsal do svého FotoCRM systému jako potenciálního zákazníka. 

Sobota 25.1.2025: Po Vánocích a Novém roce jsme se s panem S. dohodli na lednové návštěvě, která se uskutečnila právě dnes.  Pan S. chtěl vidět nejen co nejvíc originálních autorských tisků a další obrázky z mého webu, ale chtěl si prohlédnout i další snímky, které se na fotoweb ani nedostaly. Zaujaly ho obrazy malované zapadajícím sluncem a ty vesmírné obzvlášť. Jen se obával, že matný povrch fotky, který používám, bude nedostatečně podporovat hloubku obrazu, kterou si pan S. pro zeď svého bytu vysnil. Jo, to kdybych věděl... 

Pátek 31.1.2025: Pan S. si vybral fotku, kterou jsem narychlo pracovně pojmenoval Okno do vesmíru, tak jsem se zaradoval, že se mi třeba zase jednou podaří prodat obrázek. Zdrobnělina ovšem není na místě, protože si pan S. usmyslel, že fotku potřebuje opravdu velikou, optimálně 180x120cm!!! Napsané na papíru to vypadá nevinně, ale rozměr je to pro mě děsivý, něco jako Muchova Slovanská epopej. Vůbec si teď neumím představit, jak by se to dalo dovést do takového stavu, aby byl zákazník plně spokojený. Míst, na kterých tenhle vlak může vykolejit, je spousta. Nevím, jestli mám na něco takového kývnout. Jako pouhý experiment, jehož výsledek se případně vyhodí na skládku, je to dost finančně náročné. Proč to sakra nemůže být normální obrázek, na jaký jsem zvyklý?  

Neděle 2.2.2025: Celý večer si lámu hlavu správným poměrem stran obrazu. Stačí změna o několik milimetrů a dojem z obrazu je úplně jiný podle toho, jaké drobné či významnější linie se úpravou formátu odstraní nebo naopak zviditelní. Nakonec vytvořím asi šest přijatelných variant a panu S. jako optimální navrhuji formát 160x110cm. Je trochu zklamán, ale nakonec akceptuje můj pohled, že kompozičně je varianta 160x110cm nejvhodnější. 

Čtvrtek 13.2.2025: Kontaktoval jsem svého známého fotografa, který pro mě dělal virtuální prohlídku mé chotěšovské výstavy a je specialistou na velkoformátový tisk, abych s ním konzultoval postup, jak rozptýlit obavy pana S., že obraz nebude dostatečně plastický, a moje vlastní obavy, že obraz ve velkém formátu bude problematický z pohledu omezeného rozlišení tisku. Ubezpečil mě aspoň v tom, že barevné podání a kontrast by u slušné fotky problém být neměl, ale u za studena laminovaného povrchu zásadním způsobem záleží na osvětlení. Poprvé a zdaleka ne naposledy mě napadlo, že by možná nebylo špatné, kdyby si můj zákazník sám své přání mít můj veliký obraz rozmyslel. Podivný pocit: Zároveň se toho bojím a zároveň mě to přitahuje...

Úterý 4.3.2025: Pan S. vycítil, že se výroby jeho velké fotky trochu obávám, a tak raději upřednostňuji práci na přípravě květnové výstavy v Berouně. Pozval mě proto na návštěvu do svého bytu, abych viděl na vlastní oči prostor, ve kterém chce fotku instalovat. Zároveň mi dal tip na další tiskárnu, kde - jak se nejspíš domnívá - budou schopni udělat obraz "živější" než tam, kde tisknu já. Bojím se, že padne kosa na kámen, protože jsem přesvědčený, že lepší tiskárnu, než využívám já, mít nemůžeme a opravdu nechci dělat žádné kompromisy jen proto, aby byl výsledek prvoplánově hezčí pro oko. Prostě věřím těm, se kterými spolupracuji, že výsledek, který mi nabídnou, bude nejlepší možný. Abychom prolomili (nebo aspoň odložili) drobný názorový nesoulad, dohodli jsme se s panem S., že budu mít "období hájení" po dobu příprav výstavy. 

Sobota 10.5.2025: Pan S. se zúčastnil komentované prohlídky mé výstavy Minicykly v berounské galerii Holandský dům. Na netypickém místě, v netradičních souvislostech a mezi spoustou dalších lidí na komentované prohlídce jsem při své špatné paměti na tváře pana S. nepoznal, což, chápu, dobrému obchodu moc nesvědčí :-). Co ale nadělám, s tímhle mám problémy celý život a obávám se, že potenciál zlepšení s rostoucím věkem není velký. Dohodli jsme se nicméně na mé návštěvě u pana S., abych viděl místo, pro které bude obraz Okno do vesmíru určen.   

Úterý 13.5.2025: Navštívil jsem byt pana S. u Anděla, je opravdu krásný. Pan S. bere vše nesmírně vážně (což mi zrovna moc nepomáhá); nejen že už má vybranou stěnu pro můj obraz, ale dokonce už ji nechal vymalovat tak, aby s obrazem co nejlépe barevně ladila. Obestírají mě mrákoty odpovědnosti. Z tohohle už se mi asi vycouvat nepodaří, takže to bude nejspíš klasická "jízda na tygru"... Navrhl jsem panu S., že nechám udělat v menším formátu obraz podobného typu (pro další výstavní využití), který použijeme jako zkoušku, jestli moje varianta fotografie bude ve smíchovském bytě fungovat.

Úterý 3.6.2025: Fotka pro testování přímo na místě je hotová. Jde o obraz Srdce zapadajícího slunce, který je udělaný obdobnou technikou jako Okno do vesmíru, jen má "normální" výstavní rozměr 70x50 cm. 

Pátek 13.6.2025: Zanesl jsem hotovou testovací fotku panu S. na Smíchov, aby na ní mohl zkoušet, jak se bude obrázek chovat v různou denní a večerní dobu a při různých způsobech osvětlení. Skutečnost předčila očekávání. Až teď jsme přestali mluvit o alternativních variantách tisku.

Sobota 14.6.2025: Ráno jsem dostal od pana S. e-mailem ranním sluncem krásně nasvícený testovací obraz a pokyn, ať to tedy uděláme podle mého. Super, když to ve výsledku nebude ono, bude to aspoň stoprocentně jen moje vina. Ale risknu to, co mi už teď zbývá! Přinejhorším pan S. zmršenou fotku odmítne a já budu mít do Dobřichovic pěknou obrazovou tapetu a cennou zkušenost k tomu :-). 

Pátek 20.6.2025: Brzo ráno jsem přivezl do tiskárny připravený finální obrázek v elektronické podobě. Požádal jsem paní, se kterou dlouhodobě spolupracuji, aby pro jistotu napřed připravila zalaminovanou fotku bez adjustace, aby - kdyby to byl v kýženém rozměru technický průšvih - se na tom nepropálilo tolik peněz (dibondová deska takového rozměru s hliníkovým vnitřním rámem fakt není úplně laciná záležitost). Teprve až "mávnu", že jako dobrý, obraz se zkompletuje.

Čtvrtek 3.7.2025:  Brzy ráno si jdu do tiskárny prohlédnout výsledný tisk, abych ho schválil pro adjustaci na velkou dibondovou desku. Poprvé uvidím, jestli veškerý ten čas a námaha byly k něčemu dobré. Na prohlídku do tiskárny jsem pozval i nastávajícího majitele obrazu. Výsledek je pro mě docela milým překvapením. Jsem zvyklý být připraven vždy na horší variantu skutečnosti, takže bývám častěji překvapený mile než nemile. Pan S. chvíli zvažoval, jestli neměl v něčem jiné představy, ale nakonec jsme oba kývli. Obraz je možné dokončit. S panem S. se domlouváme, že ho pak z Lipové ulice nad Karlákem slavnostně přeneseme k Andělu pěšky, vždyť jsou to jen tři stanice tramvají. A s takovým hemerem se nedostaneme ani do tramvaje ani do běžného auta.

Středa 16.7.2025: Odpoledne dostávám zprávu z tiskárny, že je obraz připraven k vyzvednutí. Završil se přesně rok od pořízení fotografie. Až teď připravuji cenový návrh pro zákazníka. Je to poprvé, co prodávám tak velikou a celkem náročným způsobem připravenou fotku. Nemám žádný vzor, jak stanovit cenu, tak vymýšlím složitý systém analogií, přepočtů a extrapolací. V následujících dnech se rozběhne absurdní diskuse s panem S., ve které mě on jako zákazník nabádá, ať cenu zvýším a já se tomu jako prodejce bráním :-).

Pondělí 21.7.2025: Domlouvám se s panem S., že můžeme do tiskárny pro obraz zajít ve čtvrtek. Pan S. se začíná trochu bát přenosu přes Vltavu. Já jen doufám, že nebude hustě pršet a hlavně nebude vichr, který by velkou pružnou desku proměnil na paraglide a nás v tom lepším případě našli někde u Orlíka. 

Čtvrtek 24.7.2025: Obraz je hotový. V trochu nešikovných světelných podmínkách tiskárny to tak sice na první pohled nevypadá, ale je přesně podle mých představ. Pan S. je trochu na rozpacích, ale možná je to zčásti i nervozitou z toho, jak budeme náklad stěhovat (nakonec se ukázalo, že ty rozpaky pramenily také ze světelných podmínek v prostoru tiskárny, pan S. měl pocit, že černá není dostatečně černá, jak by správná černá měla být). Navrhuji prostě si vyhrnout rukávy a když půjdeme rychlým krokem a bez nehod, za 20 minut bychom měli být i s neobvyklým nákladem u Anděla. Škoda, že nás u toho někdo známý nevyfotil, měli bychom zajímavou památku, jak se prodíráme s velikou v bublinkách zabalenou deskou pražskými ulicemi. Celkem mě překvapilo, že se celá cesta obešla bez komplikací a výstřelků a dokonce jsme se s obrazem na závěr vešli i do výtahu. 

Obraz připravený k zabalení "na ponku" (takovou pracovní plochu opravdu upřímně závidím). Musíme namasírovat svaly, velké zavazadlo popadnout a odnést přes největší pražské náměstí, Vltavu a kus Smíchova. 

 

 

Když jsme obraz vybalili a složili ho ke stěně, kam bude asi za týden či za dva nainstalován, ukázalo se, že s ním budeme spokojeni oba - autor i majitel. On je totiž - zejména když na něj padne to správné světlo - opravdu krásnej a na to své místo se velmi dobře hodí. Pan S. začal vymýšlet, jestli ho nakonec nepověsí radši na výšku, ale to už je jeho boj, ne můj; sám mám rád, když si můžu vyzkoušet různé varianty zavěšení a vybírám si to, které mi v tu chvíli připadne nejzajímavější. Já jen můžu maličko napovědět své autorské preference tím, v jaké pozici je zezadu na obrazu umístěný autorský štítek s údaji o fotce, s mým podpisem a s číslem autorského tisku. V tomto konkrétním případě se jedná  o číslo 1/3 (číslo jedna z maximálního počtu tří kusů), protože v této velikosti (nad 120 cm na delší straně fotky) budu dělat opravdu jen výjimečně a "edice" (v tomto případě se bude nazývat "Exclusive Edition" na rozdíl od běžné "Art Edition", kde je maximální počet tisků 10) tak bude jen minimální - tři fotky a dost!  

 

Pátek 25.7.2025: Obraz je na svém místě, smlouva podepsána, finance vypořádány. "Projekt" mé zatím největší fotky byl, myslím (snad se to ještě nějak nezvrtne), skoro přesně rok po pořízení fotky úspěšně dokončen. Asi mi bude nervozita z téhle půl roku trvající akce trochu chybět, ale jak se znám, já si brzy zase něco najdu, aby nebyl klid :-). 

A jednoduchý závěr? Během práce na požadované fotografii jsem získal tolik nových technických, organizačních i mentálních zkušeností, že při opakování podobné situace už vše jistě půjde jako po másle. No dobře, jako po čerstvém másle nejspíš s mým osobnostním ustrojením tak docela ne, ale aspoň jako po prošlém ztuženém tuku možná jo :-).