pátek 21. června 2024

Laco Déczi opět v Dobřichovicích

Už docela dlouho předem jsem byl na sobotu 15. června objednaný na návštěvu do Staňkova, kde se ten večer měl konat u řeky v plenéru festival vína. Věděl jsem sice, že ten samý den je zajímavá akce i v Dobřichovicích (Food Festival s pavlovovským názvem Všechny chutě světa), ale to samozřejmě nestačilo, aby to vyvážilo návštěvu u rodiny ve Staňkově. Tedy, tak to platilo, dokud jsem na dobřichovické informační vývěsce nezjistil, že součástí dobřichovického programu je i vystoupení legendárního jazzového trumpetisty Laca Décziho (jak uvádí Wiki: "amerického jazzového trumpetisty slovenského původu"). Na Laca mám velmi dobrou osobní vzpomínku z roku 2013, kdy měl vystoupení na nádvoří dobřichovického zámku zrovna v době, kdy tam končila moje první fotografická výstava. Měl jsem tehdy možnost si s ním trochu popovídat a potvrdit si podezření, že je to opravdu fajn a upřímný chlapík.

Už tehdy jsem považoval za neuvěřitelnou věc, že je někdo schopný ve svých 75 letech hustit do svých posluchačů skrze svou trubku tak obří dávky energie. O to neuvěřitelnější je to teď, kdy Panu trumpetistovi je 86. A tak jsem celý víkend přeplánoval: Vzal jsem si na pátek volno, den jsem využil k "inspekční cestě" do Chotěšova a k návštěvě Staňkova a už v sobotu v poledne jsem se vracel do Dobřichovic, abych jazzové vystoupení stihl. Laca Décziho, který mi vystupuje "kousek za barákem" na louce u Berounky, jsem prostě nemohl jen tak pominout. Festivaly vína budou i jindy.

Dnes nebudu moc mluvit, spíš ukážu pár fotek, které jsem během vystoupení pořídil; neseděl jsem, vlastně po celý koncert jsem přecházel a fotil z různých úhlů s jednoduchým cílem - udělat těmi obrázky aspoň trochu radost každému, kdo má Laca Décziho rád a nemohl ho v tu chvíli vidět a slyšet.

 Že přijel Laco Déczi se svou kapelou Celula New York, to bylo zřejmé i bez plakátů.


Laco Déczi hrál ve skvělé pohodě. Zkoušel jsem najít takový úhel záběru, aby byla v pozadí skrze látku nataženou kolem pódia dobře vidět konstrukce dobřichovické lávky přes Berounku. Duch místa.

 

 

Celá Celula (tedy Celula New York): Klávesy - Walter Fischbacher, trubka a šéf - Laco Déczi, bicí - Vaico Déczi, baskytara Michal Krásný


 

Laco Dćzi "v záběru". Mně se nikdy na trubku nepodařilo vyloudit jediný tón, o to více obdivuji drajv tohohle neobyčejného chlapíka.




Snažil jsem se využít i některé kreativnější fotografické postupy, třeba s pohybem fotoaparátu. Tahle fotografie vyšla z těch experimentálnějších  asi nejlépe, částečně i proto, že se do obrazu nečekaně zapojila i vedle pódia stojící divačka, sledující Laca Décziho zpovzdálí. Aťsi má tahle fotka technické nedostatky, pro mě má čistě soukromě dobrý smysl a myslím, že kdyby během koncertu vznikla jenom ona, byl bych spokojený.

 

V následujícím snímku jsem odlétl ještě dál mimo dokumentární styl: Osoba trumpetisty už je mezi liniemi jazzovým rytmem rozhýbaného obrazu skoro nezřetelná a prim získává deformovaný tvar zlaté trubky vznášející se v prostoru.

 
 
Z fantazie zpět do reality. Laco Déczi kromě troubení taky občas zpíval a v tomhle okamžiku - kousek od svého pověšeného reklamního trička (bylo na prodej) - i hovořil. Jeho rebelské promluvy, vzpomínky a anekdoty některé díváky rozesmály, jiné přiměly k tomu, aby zacpávali uči svým nezletilým dětem. Protože 22. hodina byla tou dobou ještě daleko...
 


Přes louku kolem postaveného pódia vede za běžných okolností cyklostezka. Někteří kolemjedoucí cyklisté překvapeně sesedali a nadšeně si udělali malou hudební přestávku.

 
 
Začínalo se ve čtyři, končilo kolem půl sedmé. Šestaosmdesátiletý jazzman celý koncert nejen odehrál ale i celý odestál. Myslel jsem si, že aspoň o přestávce si šel trochu odpočinout, ale zjistil jsem, že celou přestávku prokecal ve stoje u auta s kamarády.  A celé Celule New York to na pódiu dohromady báječně klapalo a znělo.

 
 
Nu, milý Laco, díky za krásný zážitek a doufám, že se na nějaké další šňůře tvých koncertů zase potkáme. Snad to nebude trvat dalších 11 let; abys mě ještě zastih... 


Jako speciální zvukový bonus jsem našel krátkou "komorní" jazzovou kompozici, ve které Laco Déczi hraje s klavíristou Janem Uvirou. Jedna písnička praví, že "...hudba léčí, když ji má v péči Laco Déczi". Kéž by to byla pravda!

 
 
 
P.S.: Upozorňuji všechny štamgasty, že tuto neděli nevyjdou Nedělní miniglosy. Není to ani kvůli slunovratu ani kvůli Vánocům ani kvůli dovolené, jen mám podezření, že tentokrát by nebyly dobré.

16 komentářů:

  1. No teda, k vám do Dobřichovic spadl takový meteorit slávy! To muselo být super, chápu překvapené zastávky cyklistů. Za mě je to právě ta trubka, co mu dává sílu, ve které se věk úplně ztrácí. Doufám, že budu mít v tomto věku taky nějakou pozitivní posedlost.
    A taky doufám, že za absencí miniglos nestojí nějaká nevratně špatná zpráva.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi to tak je, přece jen - trubka není xylofon, ta vyžaduje pořádný fyzický vklad. Je to prostě správně pozitivně posedlé chlapisko.

      Špatná zpráva ano, nevratně špatná zpráva doufám, že ne, ale mám málo informací. Můžu zatím jen na dálku posílat pozitivní energii a shánět přímluvce.

      Vymazat
  2. Vitalita Laca Decziho, zažil jsem ho na koncertě ve Zlosyni, dnech Kralup a nedávno v Balbínově hospůdce je při jeho věku neuvěřitelná

    OdpovědětVymazat
  3. Chápu že v jeho věku to je úžasný výkon, obzvlášť když vidím jak je urvaný po koncertě můj kamarád trumpetista a to valnou část koncertu odsedí a je mu 63 :D. Nicméně tato hudba není můj šálek kávy. Fotky jsou velmi dobré a nápadité!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se k němu postupně propracovával. No, až jsem se propracoval...

      Vymazat
  4. Míra
    Krása. Zavzpomínám a taky si něco pustím. Před třiceti lety bych nevěřil, že (i) tuto hudbu budu poslouchat. Je to asi podobné jako s četbou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, člověk se vyvíjí a nic lidského ani nám není cizí, že?

      Vymazat
  5. Lezarts
    Zážitek a obdiv!

    OdpovědětVymazat
  6. Přeji ti, Petře, to setkání a líbí se mi, jak dokážeš změnit program. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou chvíle, kdy bych ho změnil moc rád, třeba jen na chvilku, ale nejde to...

      Vymazat
  7. No páni! To je skutečně neuvěřitelné. Takhle stárnout, to je umění :-)
    Nevyjdou miniglosy, tak to už je vážné... Ať se stalo cokoli, tak aspoň takhle blogově na dálku myslím a podporuji!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji. Laco - to byl vždycky živel, tak věřím, že mu to ještě vydrží.

      Vymazat

Děkuji za váš komentář a těším se zase brzy na shledanou.