O právu na hotovost

Máte rádi peníze v hotovosti? Takové ty, co si musíte narvat do peněženky nebo do kapsy, které občas hřejí, občas překážejí a občas trhají kapsy? A máte je rádi natolik, že právo na ně chcete mít zakotvené v Ústavě? Předpokládám, že poté, co příslušný nový bod do Ústavy schválili na Slovensku, zajímavá mediální debata o tomto tématu nás nemine, tak už si pomalu můžeme v duchu brousit své argumenty, až dojde na diskusní nože.

Přiznávám, že mám rád hotovost a jde mi o to, aby byla zachována. Ani ne tak proto, že bych k stáru zharpagonovitěl a každý večer před spaním si šustil na dobrou noc naspořenými bankovkami, ono ostatně ani není čím, o to jsem se v posledních letech náležitě postaral; naopak, čím jsem starší, tím je můj vztah k penězům přezíravější a odtažitější, až mě trochu děsí, kam až to může vést. Mám ale rád hotovost především proto, že se mi jako příznivci numismatiky a notafilie líbí různorodost mincí i bankovek a baví mě představovat si, co která mince či bankovka na své pouti světem zažila, jakýma rukama prošla a za co všechno byla asi směněna. Nemám takovou schopnost abstrakce, abych si podobné příběhy dokázal konstruovat pro shluky počítačových jedniček a nul uchovávajících (tedy v tom lepším případě) informace o penězích elektronických, tak hotovost podporuji, nějakou mám v kapse pořád k dispozici a nikdy neopomenu podívat se na mince, kterými platím, jestli neoplývají uchováníhodným ražebním leskem, případně nejsou nějakého netradičního ročníku. Vypadám pak, jako bych se s nimi nerad loučil, na poslední chvíli je otáčím v prstech a zaostřuji na ně zrakem, případně je vyměňuji za jiné ze stejné kapsy - k nelibosti těch, co ve frontě u pokladny stojí za mnou a právě pospíchají, což bývají skoro všichni.

Ano, zastávám názor, že lidé by měli pořád mít nějakou "pohotovostní hotovost". Ne proto, abych to natřel těm, co mě přes transakce na platebních kartách šmírují, vědí, kdy chodím domů z práce, kolik jsem ochotný utratit za věci zbytné a z pohledu mnohých i za zcela nerozumné a že jsem si v posledním týdnu koupil dvakrát půlku melounu; jestli tahle znalost o mých zvycích někoho zajímá, nechť si poslouží a vyjde tak vstříc své úchylce či touze po tom ovládat mé konání tím, že mi podstrčí reklamu přesně na to, co ve mně nejpravděpodobněji zarezonuje. Spíš proto, že počet způsobů, kterak přijít o elektronickou korunu, v čase výrazně roste, takže proti tomu tradiční varianty, že kovovou minci upustíte do kanálu nebo vám ji někdo šlohne, vypadají jako zcela bez fantazie. No a až jednou přestane na pár dní foukat vítr roztáčející lopatky našich moderních přístrojů na zelenou energii, je klidně možné, že následně umdlí i přísun korunek do magických čipů a proužků našich karet, mobilních telefonů či chytrých hodinek. Jaký to musí být krásný pocit v době takového větrného blackoutu sáhnout do kapsy a pouličnímu prodejci párků v rohlíku připlácnout pomačkanou stovku na čelo a s belmondovským frajerským gestem naznačit, je drobné si dotyčný může nechat, aby měl v těžkých dobách taky nějakou hotovost při ruce.

Popravdě, přemýšlím, proč bychom měli mít právo na hotovost zakotvené právě v Ústavě. Aby bylo těžší je odtud vypárat, když se o to současní či budoucí političtí spiklenci pod praporem moderní levice budou snažit, aby definitivně ovládli naše životy? To bychom mohli z Ústavy udělat postupně bichli bichlovitou, kolik by takových ústavních pojistek proti případnému zneužití bylo třeba, protože zneužít se dá nejen každá hmotná věc, ale i každé nehmotné a sebelépe míněné pravidlo, když se to vezme za správně odpudivý konec. 

Když si třeba jdu vsadit na fotbal nebo na dostihy do sázkové kanceláře, samotná hotovost je mi úplně k ničemu, protože když nemám příslušný "šém" v podobě sázkové karty, nikdo mou sázku nepřijme. V tomto oboru jsme ztratili svobodu už dávno, o každé sázce, kterou uzavřeme, se okamžitě ví, že je to právě naše sázka a jedním z nepříjemných efektů je třeba to, že když nějakou dobu vyhráváme, sázková kancelář si může říct, že už ji prohrávání s námi nebaví a další sázky nám omezí nebo rovnou zakáže (naopak, v náš prospěch a pro naši ochranu podobný proces kupodivu nefunguje). Umím si proto dobře představit, že můžeme mít "právo na hotovost" v Ústavě třeba stokrát, a stejně nám žádnou velkou svobodu skýtat nebude, když nás stát vybaví doplňkovou a zcela zdarma vydávanou "identifikační kartou pro provádění plateb v hotovosti", bez které si sebemohutnější hotovost ani neškrtne. 

Mimochodem, právě čtu krásnou knížku od Ivana Olbrachta O smutných očích Hany Karadžičové (myslím, že bude stát za speciální článek), ve které je i pasáž o tom, kterak židovští obyvatelé Podkarpatské Rusi po ustanovení Československa tipovali, jestli si mají svou maďarskou hotovost vyměnit za nové československé peníze, nebo Češi z kraje po pár týdnech zase odtáhnou a začne zase platit původní maďarská měna. Ti, kteří si tipli špatně a vsadili na návrat Maďarů, měli sice hotovosti dostatek, ale bohužel, nedala se tak úplně využít k placení, protože prostě po nějaké době přestala platit: 

"Tatínek měl doma dvě stě pět tisíc hotových peněz. Bylo to zrovna věno Hanelino. Má je podnes. Jsou nacpány do velkého papírového pytlíku na deset kilogramů zboží a uloženy vzadu za nádobím v dolní příhradě kredence v dobrém pokoji. Přijdou-li někdy do vsi na komisi páni z města, stane-li se divnou náhodou, že neslezou u Fuxů, nýbrž zajdou k Šafarovům, a je-li mezi nimi někdo, kdo o penězích ví a požádá tatínka, aby je ukázal, přinese tatínek papírový pytlík na deset kilogramů zboží, páni se vesele prohrabují v tisícovkách, stovkách a padesátikorunách Hanelina věna, směji se a tatínek se ze zdvořilosti smutně usmívá také."

Mně bude bohatě stačit, když existenci hotovosti budou upravovat běžné zákony, máme jich na to dost. Přijde-li někdo s nápadem hotovosti zakroutit definitivně krkem, vyčlením ho z okruhu těch, kteří mě na politické scéně zajímají a budu proti tomu aktivně vystupovat. Ale v Ústavě právo na hotovost mít zakotvené nepotřebuji, ta je podle mě na jiné, podstatnější věci, než jsou pouhé peníze.

A jak je to u vás?  Platíte ještě v hotových penězích anebo už jen pípáte kartami, hodinkami a kdoví, v budoucnu možná bude stačit mrknout jen správně tvarovanou a vybarvenou duhovkou a bude zaplaceno. Bojíte se, že s hotovostí ztrácíme i část své svobody?  A myslíte si, že nás vložení příslušného bodu do Ústavy před její ztrátou může ochránit?